Neprozraďte to, prosí herci ve 2:22… Činoherní klub láká na duchařský příběh
Humorné chvilky, zvláštní a mrazivé momenty, hloubkové sondy do lidské duše a mezilidských vztahů, to nabízí divadelní představení s názvem 2:22 – Duchařský příběh, které uvádí Činoherní klub.
4 přátelé, jedna noc
Thriller z pera Dannyho Robinse měl v Praze (v překladu Michala Zahálky) premiéru již v roce 2023, ovšem já ho navštívila teprve nedávno, na doporučení kamaráda, jehož nadšení z příběhu bylo tak silné, že jsem se jím nechala zlákat. Je tedy klidně možné, že občas nějaký jeho názor probublá i do tohoto textu. V první řadě bych ale chtěla uklidnit všechny ty, kteří třeba podobně jako já úplně nevyhledávají strašidelné věci, vyhýbají se hororům apod. Těm mohu říct – nebojte se! Sice v představení pár »lekaček« je, ale spíše takového druhu, že se už za pár vteřin bát přestanete a sami se zasmějete své přehnané reakci. Netečou tady potoky krve, nevylézá tady žádná děsivá holka ze studny, maximálně nějaký ten kostlivec ze skříně, ale jen takový, co není vidět… nádech, výdech, bude to dobrý…
Už při pohledu na kostýmy (Lenka Hollá) i scénu (Nikola Tempír), je očividné, že se ocitáme v našem současném a běžném světě, který ovšem může být kolikrát mnohem děsivější než fikce. Při pohledu na jeviště, jako byste přišli zrovna k přátelům na návštěvu. Máte možnost si prohlédnout jejich dům, který se zdá na první pohled být úplně obyčejným. Obrázky miminka na zdech, jednoduše zařízená kuchyně, příjemný obýváček, dokonce i dveře do dalších místností a také dveře do zahrady. Jediné, podle čeho byste možná mohli poznat, že tohle nebude obyčejný příběh, jsou červená čísla – digitální hodiny promítané přímo na stěnu. Tedy, pokud náhodou zrovna takové doma nemáte a nepovažujete je za úplně normální a běžné :).
Tato domácnost patří Samovi (Václav Šanda / Jakub Burýšek) a Jenny (Romana Widenková), mladému manželskému páru. Před nedávnem nemovitost koupili od bývalých majitelů a nyní se snaží ji přetvořit ve svůj vlastní domov – pro sebe a svou malou dcerku Phoebe. Na večeři pozvali Samovu dlouholetou kamarádku Lauren (Markéta Stehlíková), která si dovedla i nového přítele Bena (Jan Hájek). Zdánlivě běžná záležitost, dokud Jennyina trpělivost nepřeteče a hostům nesvěří, že v jejich domě se děje něco zvláštního, a to vždy ve 2:22 v noci. Kdo ze čtveřice dospělých lidí věří na duchy a kdo ne? Jak moc jejich životní přesvědčení ovlivní jejich vzájemné vztahy? Sehraje nějakou roli i alkohol, který dokáže rozvázat jazyky a odhalit, co by jindy zůstalo skryto? A vydrží všichni čekat celý večer a kousek noci, aby se dozvěděli, co se tady vlastně odehrává za příběh?
Pátá, škola končí! Kde najdeme školu ze slavného filmového muzikálu Rebelové?
P…S…S…T
Ale to už vám nemůžu, nesmím a ani nechci říct. Budete muset do divadla zajít taky, pokud vás to zajímá. O zachování mlčenlivosti prosili ostatně i v rámci děkovačky samotní herci. Přinesli si totiž transparent, na němž velkými písmeny stálo: NEPROZRAĎTE TO! Dokonce i osudné červené hodiny, které nám během představení ukazují, v jaké části večera se právě nacházíme, se v ten moment přeměnily, aby zdánlivě vytvořily nápis PSST. Geniální detail, navíc vtipný, podobně jako různé další hlášky v ději. Asi nejvíc mě bavil Jan Hájek, jehož postava je přinejmenším podivínská. Stačí jedno nenápadné procházení kolem či pohled do okna a celý sál se směje.
Ovšem i celý zbytek obsazení je skvělý, všichni hrají naprosto přesvědčivě, jako bychom zkrátka opravdu nakukovali k někomu domů a sledovali, co se tam děje. Jsou dobře sehraní, dokonce i s Jakubem Burýškem, kterého jsem měla možnost vidět já v rámci reprízy z 5.2. 2025. Václav Šanda byl tou dobou už v zahraničí v rámci svého působení v novácké reality show Survivor. Osobní srovnání sice nemám, ale již zmíněný kamarád viděl i Václava, než odjel na ostrov, a podle něj hrají oba pánové danou roli naprosto stejně. Není mezi nimi žádný výrazný rozdíl, tím pádem bych tipla, že zásluhu na tom bude mít i režisér Braňo Holiček. Zřejmě zkrátka během zkoušení přesně věděl, čeho chce docílit.
V tom tkví podle mého názoru kouzlo této inscenace. Kromě toho je ale také velmi chytře napsaná a vystavěná tak, že působí napínavě, ale zároveň dokáže pobavit. Působí velmi uvěřitelně a samotné rozuzlení je v mých očích dost nečekané, pokud se tedy jedná o vaši první návštěvu. A pokud jste na tom jako já a můj kamarád, tak půjdete ještě minimálně jednou, abyste si už od začátku mohli všímat toho, co jste třeba minule přehlédli.
