Jsem to ale idiot…
Jsem to ale idiot…
…to mě napadá každou chvíli, Nějak se v téhle době cítím právě tak nějak. I když vlastně nevím, co to znamená, ale ten výraz používám.
Okolí má totiž perfektní cit pro to, jak mně dokázat si tohle myslet. Jasně, vím, pozitivní mysl, opakuji mysl, dělá divy. Jenže já si nějak nevěřím.
Když udělám v článku překlep, jako na potvoru si toho všimnou až čtenáři, a já jsem za idiota. Právem. Chyby se přece nedělají. Nota bene novinář nesmí pokřivit ani čárku. Natož i. Nebo y. Jenže v tom celodenním stresu nespleťte nějaké íčko…
Jenže jsem ženská a měla bych dokázat dělat více věcí najednou. Ale když toho děláte víc najednou, je tam stres. A já ve stresu neudělám skoro nic! Natož, abych toho udělala víc.
Jsem novinářka a tak výraz uzávěrka už sám o sobě je dost stresující. A i když je uzávěrka, tedy dodání čehosi komusi (článek, informace, fotografie, video) až večer, tak už ráno mám stres, že to nestihnu. A neuklidní mě ani to, že kolegové mi tvrdí, že jsou na tom stejně.
Za reportážemi jezdím často autem. Jak jinak, že? Jenže když je tam ta uzávěrka, jsem už ráno ve stresu a tak i cesta autem je pro mě stres. Já totiž ve stresu nedokážu řídit auto. Nojo, ale když musím! Tak si tak nějak připadá jako idiot. Jsem vystresovaná, vím, že nestihnu závěrku, jedu na reportáž, kterou nestihnu a ještě vezu s sebou stresa. Prostě idiot.
A když pak přijdu po těch všech stresech s uzávěrkou, reportáží, autem, stresem vystresovaná domů, tak se manžel nevinně zeptá: „Miláčku, co budeme dneska papat?“ On to nemyslí zle. On dokonce asi ani nemyslí, že bych jako to jídlo měla dělat já. Jenže mě ta věta, která se opakuje dennodenně, vtlačí do těla takovej stres, že já vám nejsem schopná ani uvařit čaj! Prostě idiot!
A teď si vemte, že přes ten celodenní nonstop stres mám něco napsat. Tak, abyste to začali číst, abyste to přečetli a dokonce abyste to i dočetli. A abyste u toho nebyli ve stresu. Když už já, idot, ten stres mám pořád.
Poradí mi někdo, jak se toho stresu zbavit? Toho pocitu, že jsem prostě normální idiot. Normální?
Pro klid duše, když večer pominul stres a manžel se najedl, tak jsem schválně koukla, zda jsem opravdu idiot. Mám vážné obavy, že tomu tak nakonec nemusí být. A z toho jsem teda dostala stres. Na internetu se totiž píše, že idiot je v rámci lékařství zastaralé označení pro člověka postiženého těžkou mentální retardací. tedy s narušenými psychickými funkcemi. To ale moc nechápu.
Píšou taky, že možnosti vzdělávání při takto silném postižení jsou většinou silně omezené. Já mám střední školu, tak nevím.
A prý že česká psychiatrie v současné době slovo idiot nepoužívá zejména z důvodu jeho pejorativního výrazu a nahrazuje jej podle míry deficitu označením těžká nebo hluboká mentální retardace.
Takže já se asi přestanu považovat za idiota, maximálně, ale vážně jen minimálně maximálně ta retardace. Hodnotu íkvé mi neměřili, ale kdyby to vyšlo, že mám míň než 35, tak mám našlápnuto. Nevím, raději tam nepůjdu.
A prý, že v případě hluboké idiocie je chápání a používání řeči omezeno na porozumění základním příkazům a na vyhovění jednoduchým požadavkům. Postižený dokáže zpravidla získat nejzákladnější jednoduché zrakově-prostorové dovednosti v třídění a srovnávání a také se může při vhodném dohledu a vedení podílet malým dílem na domácích a praktických úkonech. Děkuji tak manželovi za dohled.
No a teď si vemte, že já ráno vstanu, vyrazím na reportáž, jedu autem, fotím, píšu, udržuju stresíka na vysoké hladině, občas uvařím. A já, idiot, nakonec zjistím, že jsem maximálně retard. Co s tím?
Jo a včera jsem upekla bábovky. Manželovi jsem jednu nechala na ledničce. A další tři jsem odvezla do domova pro seniory. Jen tak, říkala jsem si, že jim udělám radost. Když jsem tam jela, vůbec jsem nebyla ve stresu, auto se mi řídilo v pohodě. Předala jsem bábovky, usmála se, popřála vše dobré. A jela zpátky, v klidu. Doma jsem manželovi uvařila čínu. Aby zajedl tu bábovku. A když jsem uléhala, říkala jsem, si jestlipak těm babičkám a dědečkům bude ta buchta chutnat.
No nejsem idiot?
Zítra upeču někomu dalšímu…
