Když máš v muzeu orchestrion… Výstava, kterou můžete i slyšet
Už jste se byli podívat v Českém muzeu hudby v centru Prahy? Dnes do budovy v Karmelitské ulici společně trochu nahlédneme, i když začneme trochu oklikou.
Mozaika PODCAST: Poslední Heřmánkova role, syndrom Zlatá labuť a jedna jobovka za druhou
Arabela i Mach a Šebestová
„Když máš v chalupě orchestrion, nevadí, že do ní fičí…“ Pokud si tuto melodii začnete okamžitě zpívat, tak vězte, že za to »nemůže« jenom Waldemar Matuška, který ji perfektně nazpíval, ale především Luboš Fišer, jenž ji složil.
Není to přitom jediné jeho legendární dílo – vzpomeňte si na hravou znělku večerníčku Mach a Šebestová (My jsme žáci 3. B.) či jímavou skladbu, která doprovázela pohádkový seriál Arabela. Dále hudbou doplnil i komedii Adéla ještě nevečeřela a také pohádku O perlové panně z roku 1997, kde si zahráli například Filip Blažek či Jaromír Hanzlík.
Tento hudební skladatel by letos v září oslavil 89. narozeniny, bohužel se ale na onen svět odebral již v červnu 1999. V jeho skladbách si ho připomínáme dodnes. Pár posledních dní (do pondělí 9.9.) jeho tvorbu připomíná i mini výstavka v Českém muzeu hudby. Mně osobně by zajímala i nějaká větší výstava týkající se této osobnosti, výstavka je opravdu velmi skrovná a nepřináší ani příliš mnoho informací.
Historicky poprvé! Benátky pohostí Mistrovství ČR v Pumptracku
Hvězdy na turné
Každopádně České muzeum hudby jistě stojí za návštěvu i tak. Ve spodním patře je v současnosti instalována výstava Na turné / On tour, která se zabývá především různým cestováním našich českých muzikantů po světě. V dnešní době už to asi nezní jako nic výjimečného, ovšem dříve to rozhodně nebylo »jen tak« někam vycestovat, a to nejenom v souvislosti s minulým režimem. Kolikrát hudebníci jezdili do ciziny vlastně tak trochu na černo, chyběla jim potřebná povolení, a tak jejich cesty působily trochu jako dobrodružná výprava.
Dokonce se zde můžete dočíst, že umět hrát na nějaký hudební nástroj, nebyl žádný med vlastně nikdy – třeba ve středověku si šlechta najímala většinou takové služebníky, které kromě běžných činností zvládali i hru na nějaký ten nástroj. Jen běda, kdyby chtěl někdo ze služby pryč, třeba za lepším. Stávalo se, že to pán nerad viděl a raději služebníkovi / klarinetistovi třeba nechal vyrazit zuby, aby už nikdy nemohl hrát pro nikoho jiného.
Po vizuální stránce je zde k vidění spousta zajímavých předmětů, mimo jiné nahlédnete třeba i do kufru improvizačního hudebního umělce. Dokonce je zde i část sbírky nahrávek Karla Čapka, jinde si zase můžete prohlédnout část kostýmu Emy Destinnové z Prodané nevěsty. Zaujal mě také koutek se zrcadlem, podobající se uměleckým šatnám. Kdo by nechtěl vžít se alespoň na okamžik do role slavné pěvecké hvězdy, že?
Monika Absolonová v příběhu smutné legendy: Jaká je Judy ve Studiu DVA?
Více smyslů
V přízemí ale prohlídka nekončí, po vystoupání pár schodů se pokračuje stálou expozicí, která je zaměřená na historii hudebních nástrojů. V jedné místnosti tak na vás čekají různé druhy kytar, jinde zase harfy, dokonce dojde i na orchestrion. Především ale platí, že ať už zrovna pozorujete, co chcete, výstavu můžete vnímat i sluchem, jak taky v muzeu hudby jinak.
V mnohých místnostech vás čeká předvybraná atmosferická hudba, pokaždé najdete i pultík se sluchátky, kde si sami můžete navolit, jaká hudební ukázka a v podání jakého nástroje by vás zajímala. Jako bonus si pak můžete vyzkoušet hrát na harfu či na malé varhany. A pozor kam šlapete, protože jedny schody také vyluzují zvuky.