Blokáda autobusu, ruka přilepená k zemi. Boleslavská aktivistka upozorňuje na klimatickou krizi
Aktivistka, která se trochu netypicky skloňuje jako Alžběto Vocelové dva pondělky po sobě blokovalo dopravu v Mladé Boleslavi. Členka hnutí Extinction Rebellion tímto způsobem upozorňuje na to, jak moc zásadním problémem je klimatická krize. Proč to všechno dělá? Přečtěte si exkluzivní rozhovor.
Co nyní děláte?
Pustilo jsem se do věcí do školy, které jsem zanedbalo, mám toho teď až nad hlavu.
V pondělí jste se v Mladé Boleslavi přilepilo k zemi vteřinovým lepidlem. Odlepili vás hasiči. Nezůstalo vám nějaké zranění?
Na ruce jsem mělo jen lepidlo s trochou přilepeného asfaltu, jak mi ruku odrhovali od země. Bylo jsem ale jinak v pořádku. Záchranka však trvala na tom, že mne musí ošetřit, když je policie zavolala. Odvezli mne dokonce do nemocnice. Lékař na ambulanci ale řekl, že tam nemám co dělat a že nechápe, proč mě tam odvezli a pustili mne domů.
Hrozí vám pokuta za blokování dopravy. Jde to do správního řízení…
Policie mne legitimovala a předala to správním orgánům k projednání. Ty vymyslí, jakou sankci dostanu. Poštou mi přijde zpráva s červeným pruhem s pokutou nebo s dalším postupem. Je tam možnost podat odpor, kterou nejspíš využiju. Potom je tam další možnost se odvolat a tak se to může točit docela dlouho.
Mě by také bylo nepříjemné, kdyby mi někdo zatarasil cestu, nemyslím si, že by to mělo být tolerované obecně, když to někdo udělá jentak. Ovšem používáme prostředek nenásilné přímé akce v krajní nouzi a tím pádem je používání těchto nenásilných způsobů jak na něco upozornit legitimní.
Chystá se něco dalšího?
V Boleslavi nemáme nic konkrétního naplánovaného v blízké době. V Praze ale bude koncem června velká rebelie, což je největší akce roku hnutí Rebelie proti vyhynutí. Bývá jedna nebo dvě ročně. Snažíme se zmobilizovat lidi z našeho hnutí z celé republiky. A jdou pak společně do masové přímé nenásilné akce.
Když srovná ty dvě poslední akce, která je podle vás zajímavější?
U streamu z minulého týdne máme 200 tisíc zhlédnutí na Facebooku. Bylo to sdíleno v 9 internetových zpravodajských webech a také na Primě v hlavních zprávách. Úspěšnost je pro mne nečekaná. U včerejší akce to nedokážu posoudit, protože ještě neuplynulo dost času.
Jaké jsou pocity sedět sama někde na silnici, lidé jsou nepříjemní…..
Dříve jsem bylo na dvou akcích zatčeno a bylo jsem přítomno u dalších akcí, kde jsem bylo svědkem toho procesu a vidělo jsem reakci okolí. Už s tím prostě počítám. V pondělí to bylo lehčí, protože jsem si tím už prošlo. Minulý týden jsem téměř brečelo, když mne odnesli ze silnice, nejsilnější pocit, který jsem cítilo, byl ten rozpor. Mělo jsem v hlavě všechna fakta o klimatu a katastrofické představy budoucnosti, a zároveň jsem se střetlo s lidskou otupělostí a zabedněností (a to nemyslím hanlivě). Nejsilnějším pocitem tedy bývá tenhle rozpor a bezmoc v tom daném momentě. Zároveň ale vidím, že ta akce má sílu a smysl takhle zpětně.
Co studujete?
Studuju design skla, sklářství. Na ateliéru mnozí moje aktivity podporují, nebo od nich slyším obdiv.
Jak s tím souvisí ochrana klimatu?
Původní moje pohnutky jít studovat tento obor byly dané fascinací materiálem a tím, že jde pořád dokola recyklovat, že je to nesmrtelný materiál. Původně pocházím z Harrachova, bydleli jsme vedle sklárny a náš soused byl brusič, chodili jsme do sklárny a mě celý ten proces fascinoval.
Jak jste dospělo k ochraně klimatu a podobně?
Začalo to na gymnázium, kdy mi spolužačka veganka během obědové pauzy představila hlavní faktory toho proč je veganka. Já jsem měla k přírodě vždy blízko i tím, že jsem vyrůstalo s lesem přímo za domem, takže to tomu pomohlo. Přestalo jsem jíst maso ještě ten den. Pak jsem ale pozorovalo, co kromě zneužívání zvířat pro mléčný, vajíčkový a masný průmysl je špatně. Pak jsem ještě ten rok jelo na environmentální tábor, který vedli studenti environmentální katedry Masarykovy univerzity a ukázali mi cestu jednotlivce, kterou mohu podniknout. Začalo jsem k používání alternativ nabádat i rodinu, bylo jsem malé, zoufalé, bylo mi 15, připadalo jsem si bezmocně.
Nebylo jsem zletilé, takže jsem nemohlo jít aktivistickou cestou. Rodiče si nepřáli, abych někde demonstrovalo, dokud nebudu dospělé. Ale přičuchlo jsem k aktivismu a v 18 jsem se do toho pustilo. Jeden známý z Extinction Rebellion z Mladé Boleslavi mi nabídl se připojit.
Co teď na to říkají rodiče?
Moje mamka je z toho dost nešťastná. Je emocionální a křehká, nesnáší to dobře, bojí se, že bude mít problémy v práci, že se bude muset obhajovat. Přála by si, abych to dělalo alespoň v jiném městě. Táta si nechal vysvětlit, proč to děláme a proč volíme tuhle strategii. Je tomu nakloněnější a sleduje nás na Facebooku. Mám ještě o dva roky staršího bráchu. Ten říká, ať to komunikujeme smysluplněji a přímočařeji a ať zajistíme, aby se to v médiích nepřekrucovalo. Ať prý to děláme pořádně, když už to děláme.
Jak vnímáte Mladou Boleslav?
Já jsem tu žilo 16 let. Mám pocit, že jsem jí vnímalo jinak než ten poslední rok, kdy tady tolik nejsem. Mám pocit, že předtím jsem nevnímalo negativní stránky města. Pohybovalo jsem se hlavně na starém městě a bylo to pro mne milé žití. Teď začínám vidět negativa, i ve spojitosti s těmi akcemi. Nikdy jsem tolik nevnímalo, že tady existuje nějaká Škodovka, od nás z rodiny tam nikdo nepracuje. Myslím, že pohled na Boleslav mám ale stále zkreslený a neobjektivní.
Proč používáte střední rod?
Pro používání středního rodu jsem se rozhodlo, protože jsem se necítilo být ani ženou ani mužem a tohle je mi nejbližší protože si připadám stále jako dítě a mám blízko k zvířatům, nepřikládám vážnost svojí dospělosti. Tohle všechno se spojilo. Nejdřív jsme to dělalo z legrace, v posledních měsících jsem ale zjistilo, že je mi to opravdu nejbližší způsob, jak se vyjadřovat. Domnívám se, že jazyk je prostředek, který je docela mocný a s kterým si můžeme hrát.
Změní se to někdy?
Teď, v tento moment je mi to nejpříjemnější. Třeba se ale někdy v budoucnu začnu cítit nějak jinak, uvidíme.
Chudinka ani nevi, co ma v rozkroku jestli ma vaginu nebo penis!