Vetchý a Dyková baví ve válce pravdy se lží: Jaký je nový film Výjimečný stav?
Musíš za svou pravdou stát… To je melodie, která trochu ironicky provází nový film Výjimečný stav s Ondřejem Vetchým, co vypráví o lžích a fake news, ovšem velmi humorným způsobem. Jak se snímek povedl?
Benátky příští týden rozsvítí hned dva stromečky. Doprovodí to skvělý program
Terčet Vetchého, Dykové a Haje
Film pod režijní taktovkou Jana Hřebejka vznikl podle scénáře Milana Tesaře a nutno říct, že hlavní zápletka je natolik absurdní, že by se vlastně mohla i stát. Úspěšný rozhlasový reportér je kvůli práci dlouhodobě v zahraničí, ovšem pak si všimne na sociálních sítích fotek své ženy s mladším kolegou a začne žárlit, což ho dožene k poměrně razantnímu a šílenému jednání. Netuší, že se následně ještě všechno dost zkomplikuje.
Scénář za mě skvěle funguje, je skvěle vypointovaný a původně jsem chtěla říct, že jeho hlavní část, odehrávající se v jednom pražském bytě, by klidně obstála i na divadle jako úderná komedie. Načež jsem ovšem zjistila, že to divadelní představení už dávno je, dokonce se v letech 2019-2021 hrálo v Divadle Na Fidlovačce a zahráli si tu Jitka Ježková, Josef Polášek, Karel Zima a další.
Ve filmovém zpracování jsou hlavními tahouny nejen Ondřej Vetchý a Tatiana Dyková coby partnerská dvojice Karel a Marta, ale pro mě překvapivě i Jordan Haj. Jeho postava na mě působila poměrně sympaticky, zdála se být skromná a upřímně, chvílemi to vypadalo, že je vlastně jedinou aspoň částečně příčetnou osobou v příběhu. Minimálně reagoval dost logicky, zatímco Marta i Karel působili trochu jako z jiného světa, jako by už byli na šílené situace naprosto zvyklí, díky čemuž jednali velmi pohotově a měli velmi kreativní nápady. Inu, zřejmě je k tomu dohnala práce v médiích. 😉
Seriál Taneční PODCAST: Chlapi na jedno použití, mrcha Vagnerová a »postrach Jiřina« Norisová
Pocta zvukařům
Ve Výjimečném stavu září značným způsobem ale i herci v menších rolích. Nepřehlédnete asi Jana Hrušínského či Kateřinu Brožovou, spolehlivě pak zaujme Jaroslava Pokorná (i s pejskem), ale především Jana Plodková a Jaroslav Plesl. Plesl zde hraje učitele, který sice působí svéprávně, ale v rámci dezinformací záhy propadne bludům.
Jmenovaná píseň se mi k tématu snímku naprosto hodila a působila skutečně jako trefa do černého. Ostatně zvuková stránka je v případě tohoto filmu skutečně důležitá, a to nejen po stránce hudební (Dušan Neuwerth, Matěj Belko), kdy jsem se zpočátku trochu bála, protože úvodní záběry doprovází hudební podkres, který měl zřejmě naznačit kombinaci zahraničních a tuzemských kultur, ale z těch pár falešných tónů akorát bolely uši. Posléze už ale hudba dobře dotvářela veškeré dění.
Především jsou zde ale důležití všichni zvukaři a ruchaři, co se na Výjimečném stavu podíleli. Bez nich by to rozhodně nešlo (kdo viděl alespoň trailer, tak jistě chápe), a proto si myslím, že jediná drobná chybka, které se tvůrci dopustili, tkví v tom, že právě ruchaře měli dát v závěrečných titulcích na první místa. Zde by se to opravdu skvěle hodilo a diváci by to jistě pochopili.
Ačkoliv by film mohl být vykládán i trochu jako urážka Českého rozhlasu a jeho práce (takový protipól k Vlnám, který ho naopak adoruje a idealizuje), tak podle mého mínění je spíše skrytou poctou všem, kdo v rozhlase pracují či pracovali a zejména pak těm, kdo »ruchy« museli vytvářet ještě v době, kdy nebyly moderní technologie, různé zvukové banky ani umělá inteligence.
»Nesvatá« legrace
Co se týče morálního poselství, tak Výjimečný stav je trochu v šedé zóně. Trochu se mi díky tomu vybavila i Svatá Jiřího Stracha s Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli, kde je postoj k pravdě také podobně ambivalentní. Ovšem zatímco Svatá se tváří velmi vážně, no zkrátka svatě, jak jinak, tak u Výjimečného stavu nad tou pokřivenou logikou můžeme mávnout rukou zkrátka proto, že vše slouží dobré zábavě. Všichni v sále (včetně mě) v případě mé návštěvy doslova řvali smíchy, což už jsem, přiznávám, v kině dlouho nezažila.
