Nová Zlatovláska v kinech: Co se nejvíc a nejmíň povedlo?

Do kina zamířila další předělávka slavné české pohádky, tentokrát přicupitala princezna Zlatovláska. Jak se nová verze povedla?

Animovaná Krasomila a mladíček Miroslav: Jak se povedla animovaná Pyšná princezna?

Pes hrdina

O nové Pyšné princezně už jsem zde mluvila, ovšem o Zlatovlásce jsem původně článek psát nechtěla… proč? Mám totiž původní verzi z roku 1973 nesmírně ráda. Je to jedna z mých oblíbených pohádek z dětství, líbí se mi jak obsazení v čele s Jorgou Kotrbovou a Petrem Štěpánkem, ale i hudba Angela Michajlova. Ty písničky jsem si vždycky ráda zpívala, tančila jsem po pokojíku. Jistě chápete, že v mých očích zkrátka žádná nová Zlatovláska uspět nemůže, i kdyby byla stokrát báječná. Takže jsem tu nechtěla jen marně srovnávat nesrovnatelné.

Napadl mě ale jiný způsob, jakým mladší Zlatovlásku, která se aktuálně hraje v kinech (včetně Cinestaru), na její cestě vyprovodit. A kam už její věneček s květin pak sám doplave, bude záležet na divácích. Ostatně zatím si podle hodnocení na ČSFD vede pohádka docela dost slušně. V komentářích lidé často zmiňují, že vizuálně se jedná o skvělé dílo. S tím nelze nesouhlasit, režisér Jan Těšitel a kameraman Vojtěch Dvořák vytvořili skutečně poutavý film, řemeslně skvěle odvedený. Je vidět, že za tím stojí hodně práce. Větší problém nemám ani s obsazením, Jasmína Houf je nesmírně půvabná a na rozdíl od její předchozí role v Princezně na hrášku jí zde scénář ve Zlatovlásce alespoň občas hodí nějakou tu »chutnější kostičku«, co se replik týče. Tomáš Weber coby Jiřík působí mile, naivně a sympaticky. Zlo je zde zastoupeno slovenskými charismatickými pány – Jánem Jackuliakem a Mariánem Mitášem. Zvláštní postavou je za mě Jiříkův kolega Štěpán v podání Marka Lambory. Jeho jednání mi připadá nekonzistentní, ale to je spíše věc scénáře než hereckého výkonu.

Aby ale můj text nebyl dlouhý jako ony pověstné Zlatovlásčiny kadeře, nebudu zde rozepisovat jednotlivé věci, které se mi líbily více či méně. Pouze vypíchnu to »nej«, ovšem z obou stran barikád. Za to nejpovedenější považuji, že Jiříka během jeho dobrodružství věrně doprovází pejsek Štístko. Jeho příchod na scénu je neuvěřitelně epický (důraz zde dejte na slovo neuvěřitelně), ale jeho chvíle doopravdy přichází až v momentě, kdy Jiřík ochutná hadí maso a porozumí řeči zvířat. Štístko je totiž neuvěřitelně ukecaný pejsek a postará se o spoustu humorných situací a řadu skvělých hlášek. Dopomohl k tomu i jeho dabér, kterým je Martin Písařík. Přiznám se, že původně jsem se bála trapasu, ale zbytečně. Štístko je hrdina a kdo ví, jak by to bez něj všechno dopadlo. Ve filmu uslyšíme mluvit i další zvířata a všem byly hlasy vybrány skvěle – ať už je to kočička Táni Dykové či rybička Báry Munzarové. (A ne, není to Dory! :))

Had v koupelně a návrat ztracené dcery: Kde bydlí Vilém z Jedné rodiny?

Bohužel se za mě v nové pohádce našly i trhliny v ději a jakési nelogičnosti v chování postav, což jsem již trochu naznačila v případě Štěpána alias Marka Lambory. Lucie Konášová je sice zkušená autorka, a to i na poli pohádkovém (Anděl Páně), ovšem v případě Zlatovlásky jsem nebyla stoprocentně spokojená. Hodně se zde sází na akci, což já osobně zcela nevyhledávám. Ovšem to mi nakonec ani tak nevadilo, daleko víc mě mrzelo, že některé momenty v příběhu byly podle mého názoru nedotažené. Kde původní zápletka měla pár kosmetických vad na kráse, tam to nová verze ještě třikrát podtrhla. (Nejvíc evidentní ohledně koní, kteří dostali svobodu, ale vrátili se, asi měli věštící kouli a věděli, že je Jiřík bude potřebovat…)

Ohledně postav to ale v mých očích nejvíce »odnesl« otec Zlatovlásky, kterého si zahrál Petr Štěpánek. Těšila jsem se na jeho výkon, ovšem připadalo mi, že vlastně vůbec nemá co hrát. Nebyl to ani hodný Zlatovlásčin tatínek, který by pro dceru udělal cokoliv, ale ani žádný zlý tyran či hlupák. Nic z toho. Zlatovláska mu sice vyčte, že ji „prodal za dvě lahvičky vody“, ale ta věta je tam jen pro efekt, není s ní nijak pracováno. Král nám neodhalí nic ze svých citů, je to zkrátka jenom král, který se bojí. Má strach, že jeho zemi hrozí válka. Má možná strach i ze stárnutí a ze smrti. Ale nic z toho vlastně naplno nepoznáme, není to využito ani komediálně (například jako v Princezně se zlatou hvězdou, kdy je král starý, nemocný, ale všechno chce dělat »já sám«), ale ani tragicky – kdy by nám snad bylo krále líto. Za mě to byla naprosto plochá postava, což je škoda, když už se podaří obsadit hereckou kapacitu a k tomu hvězdu původní Zlatovlásky. Inu, marketingově to byl skvělý tah, ale jedna z nejlepších rolí Petra Štěpánka tohle zkrátka nebude. A nemyslím, že by to byla jeho vina.

Související obrázky: