Nástup a do pozoru! Rodičovská začíná

Když se nám mělo narodit miminko, pohrávali jsme si s myšlenkou, že bychom se na rodičovské “dovolené“ s přítelkyní vystřídali. V té době jsem samozřejmě měl jen malé zkušenosti s výchovou dětí, maximálně jsem pomáhal své mamce s mojí malou sestrou. A tak, jako všichni ostatní, do toho prostě spadnete po hlavě.  

V momentě, kdy Julinka před 14 měsíci spatřila světlo světa, byl jsem u toho a ihned jsem se do ní zamiloval. Z aktu porodu jsem měl samozřejmě vítr, ale rozhodně jsem si nechtěl nechat tuto chvíli ujít. Jak kvůli podpoře mé přítelkyně, tak i proto, abych prostě byl u toho. Rozhodně doporučuji tuto zkušenost všem budoucím taťkům, je to prostě neuvěřitelné, úžasné, strašidelné a prostě celkově fascinující. Když po tuhém a dlouhém boji nakonec prtě vykoukne ven a nijak nereaguje, doslova se vám zastaví srdce, alespoň u mě to tak bylo. První myšlenka byla „co… co se děje?!“, pak jej ale lehce poplácají, ono najednou spustí svůj první ryk a vy víte, že vše je tak, jak má být. Pootevře svá malá kukadla a nevěřícně se dívá kolem sebe. V tu chvíli už jsem regulérně brečel, ano, nestydím se za to, brečel jsem jak želva, z pocitu štěstí a úžasu. Přestřihnutí pupeční šňůry už jsem dělal v podstatě na autopilota.

Prvni-dny

Obrázek 1 z 1

V prvních dnech, co máte doma své nové velení (k hvězdnému velitelství vaší paní se přidává její nový dozorčí a nadřízený), je vše až na nějaké to menší nevyspání v podstatě růžové a super, brzy však dochází k prozření. Nemohu říct, že by to u nás bylo nějak drastické, malá spala skoro od počátku hezky, bez většího nočního křiku, nicméně rychle pochopíte, že vše se nyní točí jen a jen kolem dítěte. Čím více roste a začíná vám dělat radost, zjišťujete, že jste na toho malého trpaslíka neskutečně pyšní a že je prostě nejlepší na světě a nikdy se nikde nemohlo narodit dítě, které by bylo lepší než to vaše. To je prostě samozřejmost, o které se nedá polemizovat. Stále je vše paráda, než vám začne jako správný generál dávat příkazy a určovat vám, co kdy smíte a přes co prostě vlak nejede.

Po přibližně půl roce už bylo skoro jisté, že se na rodičovské vystřídáme. Jednak nepopírám, že k tomu jsou i jiné důvody, například má paní má prostě lepší práci než já, ale hlavně jsem chtěl s tou malou strávit co nejvíce času. Nevěřím totiž, že s dítětem musí být doma jedině matka. Kromě toho si myslím, že takto se vybuduje mezi tím malým tvorečkem a jeho otcem také mnohem bližší a hlubší vztah.

Kolegové v práci mé rozhodnutí odejít na rodičovskou přivítali s humorem. Jsou to prostě srandisti, a tak nebylo možné ani čekat nic jiného. Bavili se na můj účet a prohlašovali „pána už nebaví makat, tak se de ulejt domů“, nebo „až se ti spustí mlíko, mamčo, tak ho můžeš prodávat“. Samozřejmě to ale přijali v pohodě a vedení taktéž.

No a tak jsem se ocitl ve válečné zóně, umocněné také naším nedávným stěhováním. Musím ještě dodělat strop a podlahu v ložnici, takže vlastně máme o pokoj méně a krabice jsou zatím všude. Až na dětský pokoj, ten je skoro perfektní.

A proto, že otec na rodičovské “dovolené“ (všimli jste si už podruhé těch uvozovek u slova dovolená? Fakt to dovolená není ani v nejmenším. Maminka je ráda, že si teď dá v práci “voraz“), stále není něčím běžným, rozhodl jsem se s vámi podělit o poznatky, nápady, události a v podstatě o vše, o co se stojí za to podělit. Věřím, že se u toho pobavíte!

Související obrázky: