Příští stanice, hotel Plaza! Apartmá 719 ovládli Morávková s Cardou
Apartmá v hotelu Plaza si asi nemůže dovolit úplně každý, ovšem díky Divadlu Bez zábradlí už ano. A večer tam strávíte ve vybrané společnosti – s Danou Morávkovou a Josefem Cardou.
Ordinace PODCAST: Multitasking Casanovy Šebka, Vrabčákovo cvrlikání i chirurg po telefonu
Režisérem po otci
Ačkoliv Karel Heřmánek Divadlo Bez zábradlí předal synům již před pár lety, vždy byl důležitou osobností této scény, a to až do své smrti. Divadlo nyní proto prožívá nelehké období, kdy musí dokázat, že stojí na vlastních nohou. Samozřejmě na někdejšího principála ale nejde jen tak zapomenout, s tímto místem zůstává neodmyslitelně spjat. Moc hezky to reflektuje fotografická výstava Fešák Karel, kterou si můžete ve foyer prohlédnout. Navíc se do prostoru skvěle hodí, jako by tam vlastně byla již odjakživa.
Ale teď už se vydejme do newyorského hotelu Plaza, ostatně nás už do hlediště popohání zvonění, i když vlastně ne, je to hlášení newyorského metra. Připadalo mi to jako zajímavý způsob, jak vtáhnout diváka do děje ještě před začátkem, bohužel jsem se ale při své návštěvě setkala s tím, že to diváky zbytečně mátlo. Nevěděli, proč se najednou ozývá něco anglicky a ne česky. Naštěstí po pauze už se ozvalo prozaičtější hlášení, že představení bude pokračovat a máme se vrátit na svá místa.
Právě Apartmá v hotelu Plaza je dalším odkazem Karla Heřmánka, protože to byl právě on, kdo si komedii do divadla vybral a přál si ji zde režírovat. K tomu už sice nedošlo, ale pomyslnou taktovku za něj převzal jeho syn Karel Heřmánek ml. Do hlavních rolí byla obsazena dvojice Dana Morávková a Josef Carda. Ačkoliv nejsou přímo jedinými herci v inscenaci, tak nutno říct, že právě oni nesou dílo na svých bedrech a téměř neopouštějí jeviště. Výjimkou jsou samozřejmě chvíle, kdy mění kostýmy a paruky, jelikož ztvárňují hned několik různých postav…
Sejdeme se na Pitevně (ve Studiu DVA): Černý humor i špetka naděje
Crazy, ale ze života
Komedie se točí kolem vztahů, a to především těch manželských a milostných. V první polovině nás hned čekají dva příběhy, po pauze ještě třetí. Už jsem se v jiné recenzi setkala s názorem, že prostřední část je nejslabší, s čímž souhlasím. Ten bych možná vynechala, zatímco ten první na mě udělal dojem a jen mě mrzel jeho konec. Třetí a závěrečný segment je asi nejvíce optimistický, alespoň mi to tak připadalo. Z celkového hlediska na mě text z pera Neila Simona (překlad: Ivo T. Havlů) dělal trochu dojem, jako bychom se smáli především cizímu neštěstí. Já jsem single, a tak nemám k tématu zas tak blízko, ovšem většinou mě komedie podobného rázu moc baví (například Mlčeti zlato, rovněž s Danou Morávkovou), zde jsem si chvílemi říkala, zda to už není trochu přitažené za vlasy. Ovšem pozor, paní v řadě přede mnou během první povídky dychtivě šeptala: „To je úplně jako u nás!“
Hudební překvapení
Předěly mezi jednotlivými příběhy v inscenaci tvoří vystoupení saxofonisty s příhodným jménem Michal Zpěvák. Díky úboru, který vyfasoval, skutečně působí jako busker z newyorských ulic. Na poslech se jednalo o příjemné chvíle, atmosférou se mi k Apartmá v hotelu Plaza nejvíce hodila Sinatrova skladba New York, New York, na druhou stranu dočkali jsme se ještě jednoho hudebního překvapení, o něž se postarali Petr Macháček a Nikol Kouklová, kteří se vlastně na moment proměnili v Aliciu Keys a Jay-Z a velmi zdařile interpretovali skladbu Empire State Of Mind (kterou budete jistě znát, stačí když si zazpíváte: In New Yoooork… Concrete jungle where dreams are made of…) Zaprvé by mě nenapadlo, že se pustí do takto náročné písně, zadruhé bych vlastně ani nečekala, jak skvěle to bude znít, když se ve své podstatě mělo jednat jen o »výplň« mezi scénami. Skoro bych řekla, že když to Nikol takto vyšvihne, je škoda jejího talentu nevyužít víc. Tak třeba zase příště, v jiném kousku na repertoáru Divadla Bez zábradlí…
Mlčeti zlato, ale smích vítězí… Energický Čenský a rázná Morávková pobavili Kačinu
