Tohle nebyl večer pod psa, ale pro psa… Křížovi, Halouzková i Tomeš rozezpívali Divadlo Na Prádle
Benefiční koncert, skvělá hudba v podání milých a talentovaných lidí, tombola i fajn zábava. Divadlo Na Prádle otevřelo své dveře pro dobrou věc. Jak se vydařil koncert Bude psina?
Šaty s podobiznou Vojty Kotka v dekoltu: Filmaři Marie Terezie zanechali své stopy na Moravě
Čas pro psa
Úterní večer patřil v pražském Divadle Na Prádle již čtvrtému ročníku benefičního koncertu Bude psina, který organizuje muzikálový zpěvák Jan Tenkrát. Peníze z této akce putují do organizace Dočasky De De, která pomáhá opuštěným pejskům a kočičkám hledat nový domov. Pro mě to byl tedy zatím ročník úplně první, protože jsem donedávna o Bude psina vůbec nevěděla. Vzhledem k tomu, že kromě muzikálů a divadla obecně miluju zcela nepokrytě také pejsky, myslím, že jsem nemohla chybět. Jelikož jméno organizace v sobě obsahuje i slovo čas, stalo se právě toto často tak nedostatkové zboží v životě tématem celého večera. Mnohé písničky v rámci programu měly toto kouzelné slůvko dokonce i ve svém názvu, jiné se alespoň nějakým způsobem odkazovaly na minulost či budoucnost. Dokonce i mluvené slovo, co písně provázelo, se točilo kolem času. Jan Tenkrát, který se zhostil i role moderátorské, si totiž od AI vyprosil různé otázky a pak nechal jednotlivé pěvecké hosty, aby si z otázek nějakou vylosovali a zodpověděli mu ji. Jan Kříž tak například prozradil, co by dělal, kdyby mohl jeden den strávit jako neviditelný. Pro změnu Zbyněk Fric se zamyslel nad tím, kam by se vrátil, kdyby se mohl kamkoliv vrátit v čase. Ale protože coby představitel titulní role v muzikálu Doktor Faust sám často zpívá: Čas už nevrátím, tak moc dobře ví, že je lepší žít přítomným okamžikem. Škoda byla, že zrovna na tuhle písničku si během večera nikdo z účinkujících nevzpomněl a nezazpíval nám ji. I tak ale zazněla řada pěkných skladeb, ať již z repertoáru českých umělců či těch zahraničních.
Zámek, pivovar i farma. Překvapivá místa ve středních Čechách, kde uspořádat vánoční večírek
Filipová i znělka ze Sanitky
Potěšit mě písničkou není zas tak těžké, pokud danou skladbu už dopředu znám (a můžu si ji tedy v duchu také zpívat), je to polovina úspěchu. Pak už jen záleží, zda se mi líbí daná interpretace. Musím říct, že na tomto koncertu jsem si svá želízka v ohni našla poměrně lehce, i když v první polovině programu jsem měla trochu pocit, že to tak úplně můj šálek kávy nebude. Naštěstí závěr první části byl skvělý a pak už měl podle mého názoru program v podstatě vzestupnou tendenci. Kromě melancholických či pomalejších skladeb začalo postupně přibývat i energetičtějších vystoupení, která mě obecně baví o něco více. Kolikrát to byla skutečně i »psina«, jak ostatně naznačoval již název akce.
Program zahájil duet Yvetty Simonové a Milana Chladila My dva a čas, zde v podání Mariky Procházkové a Jana Tenkráta, kteří spolu mají milostnou dvojici nacvičenou již z muzikálu Voda (a krev) nad vodou. Dále bych z první poloviny vyzdvihla skladbu z repertoáru Lenky Filipové – Za všechno může čas. Zazpívala nám ji Natálie Halouzková, kterou můžeme znát i z televizních seriálů (například Sestřičky Modrý kód, ZOO či Dobré zprávy). Bylo to příjemné a milé vystoupení a k dokonalosti chyběla už jenom ta pověstná ozvěna – čas, čas, čas. 🙂 Skvělé bylo také poslední číslo této první části večera, a to Můj čas(melodie, která provázela i slavný seriál Sanitka) v podání kvarteta Společně. To tvoří Andrea Holá, Lukáš Randák a Elis Ochmanová za mikrofony a Petr Ožana za klávesami. Nejenže je tato skladba skvělá, ale toto uskupení k sobě skvěle ladí. Doufám, že někdy trefím i na nějaký jejich samostatný koncert, protože to bude asi také docela psina.
Po pauze došlo na vyhlašování tomboly, přičemž naše příspěvky při koupi lístečků do ní, putovaly rovněž na organizaci Dočasky De De. Vedoucí spolku Dita Pullmannová díky tomu dostala do ruky šek v hodnotě 43 tisíc, k tomu ještě dalších 50 tisíc připojil hlavní partner večera, a to Technická zkušebna vozidel (TZV).
Monika Absolonová v příběhu smutné legendy: Jaká je Judy ve Studiu DVA?
Britney, Hříšňák a Včelí medvídci
Následně jsme pokračovali na vlně krásných písní – Jan Tenkrát mě mile překvapil, když se vydal ve šlépějích Waldemara Matušky díky skladbě Když jdou na mužskýho léta. Později zazněla i skladba Až do rána, k níž text vytvořil sám Tenkrát, ovšem v podání Tomáše Löbla. Mezi highlighty programu rozhodně patřilo i originální pojetí písně Baby One More Time od Britney Spears, o něž se postaral jedinečný a energický Filip Hořejš. Ať už zde, nebo jako Petronel v Andělu Páně v Hudebním divadle Karlín, pokaždé vás vezme na neskutečnou jízdu. Mě osobně moc potěšila píseň Karla Gotta Stokrát chválím čas – Roman Tomeš ji zná jako své boty, přesto to rozhodně nezpíval »na autopilota«, ale naopak se s melodií zdánlivě mazlil. A ještě do toho zvládl i pořádně šlápnout a rozjet to tak, že si s ním brzy zpíval skoro celý sál.
Podobně rozjetá atmosféra panovala i při (I’ve Had) The Time of My Life – slavnou skladbu z filmu Hříšný tanec zazpívali manželé Marie a Jan Křížovi, přičemž se omlouvali, že zvedačka nebude, jelikož jim k tomu chybí ulička v hledišti. I tak to ale stálo za to. Coby pozdrav nemocné Míše Tomešové, která se nemohla zúčastnit, ačkoliv na podobných benefičně laděných koncertech obvykle nechybí, posloužila společná píseň všech účinkujících. Zvolili si skutečně netradičně pohádkovou písničku Na políčku v jetelíčku ze Včelích medvídků, takže o zábavu bylo postaráno. A pokud byste váhali, tak téma čas to rozhodně splňuje, protože nikde jinde se takhle roztomile nedozvíte, že „…do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti.“
Nesmím ještě opomenout, že ve většině případů účinkující hudebně doprovázela Kristina Brachtlová, která, jak nezapomněl poznamenat i Honza Kříž, na piano zahraje i nemožné. Na několik málo skladeb ji vystřídal Petr Ožana, o němž bych mohla říct asi to samé.
Zlatým hřebem celého večera pak byl návrat kvartetu Společně a jejich podání krásné skladby Časy se mění. Její text asi málokoho nechá chladným, ovšem já oceňuji především energii, s jakou zazněla zde. Rozhodně jsme domů neodcházeli se smutkem ve tváři. Doufejme tedy, že díky tomuto večeru se »časy změní« i pro co nejvíce opuštěných psů a koček, kterým Dočasky De De najdou jejich nové »doma«. Pokud byste chtěli také přispět, navštivte jejich web. Případně se mnou můžete vyhlížet i další ročník koncertu Bude psina.