Přívětivá pohádka s krásným poučením: Jaký je muzikál Kapka medu pro Verunku?
Chtěli byste do divadla zajít na milou pohádku, díky níž se děti nejen zabaví, ale také se naučí respektovat přírodu a místo ničení ji pak budou ochraňovat? Takový je muzikál Kapka medu pro Verunku, který se aktuálně hraje v Hudebním divadle Karlín.
Pohádkově magická trojka
Bylo jednou jedno divadlo, kam jsme přišli a usedli jsme. Zhasla světla, rozezněla se hudba pod vedením pana dirigenta a před námi se rozprostřel celý vesmír, jako bychom se snad ocitli v planetáriu. Postupně jsme se přiblížili k modré planetě a nakoukli jsme ještě blíž, až jsme zahlédli zvláštní ostrov. A pak už se ozval ze záznamu vypravěč, jemuž kdysi propůjčil svůj hlas výtečný herec, pan Stanislav Zindulka. Začal nám vyprávět pohádku s názvem Kapka medu pro Verunku.
Na zmíněném ostrově se totiž nacházejí hned tři pohádková království Zlatovláskov, Popelkov a Honzovsko. Ano, Zlatovláska a Jiřík, Popelka se svým princem (dnes již králem) a »hloupý« Honza se svou vyvolenou trochu zestárli a mají již dospělé děti. Jenže jedna dcera na vdávání, ale hned dva synové na ženění… Co s tím? Navíc na ostrově je ještě další území, kde vládne mocná královna Kapeska a kam si jen tak někdo netroufne. Přesto se tam hned tři hrdinové musí vypravit na dobrodružnou výpravu, aby zachránili nebohou princeznu Verunku. Co se jí stalo a co všechno se na této cestě její zachránci naučí? To už vám odhalí v divadle. Jelikož se ale jedná o pohádku, nemusíte se vůbec bát – na šťastný konec je samozřejmě zaděláno i zde :).
Možná už dnes málokdo ví (naštěstí jsem s sebou měla chytrou kamarádku, která mě informovala), že příběh vychází z knihy původně pojmenované Krůpěj medu pro Verunku, kterou napsal dr. Jan Pixa pro své vnučky již v roce 1983. Pohádka později vyšla i na gramofonových deskách a později na kazetách. Už tehdy byla veršovaná, díky čemuž mohl muzikál leckteré texty načerpat již z tohoto základu. O texty do představení se ostatně postarala Kristýna Pixová, jedna ze zmíněných vnuček, pro něž toto dílo původně vzniklo. Jsou velmi jednoduché a nijak zvlášť závratně originální, ovšem najdou se tam přece jen místy i zajímavé obraty. Scénář pak sepsali Jan a Alena Pixovi. Hudbu k „Verunce“ složili Tomáš Beran, František Pytloun a Petr Kutheil. Povedlo se jim dobře naladit na něžnou pohádkovou notu, která nenadchne ani neurazí. Výjimku tvoří pouze pasáž z pekla, která tedy hudebně představuje pořádný nářez, který nás div nezvedne ze židle. Za mě se jednalo o nejzajímavější a rozhodně nejvíc energický hudební motiv.
Dracula, písničky z Olympicu i dvojí život Kratiny: Co nabídne Kultura pod hvězdami na Sychrově?
Nedělní pohádka s bonusem
Podobně je na tom i vizuální stránka představení – z velké části je vše hodně pohádkové, a to jak scéna (Martin Černý), tak i kostýmy (Evženie Rážová) či masky (Pavel Pavlovský). Rychlými přestavbami malovaných kulis jsme se ocitli buď v královské zahradě, v lese či u královny Kapesky. Vše doplňovaly také projekce, na nichž jsme mohli sledovat kolik času ještě záchranné výpravě zbývá. Jen tedy ten čas jim ubíhal dost zvláštně, abych řekla pravdu. Ale to je drobnost, kterou asi dětský divák řešit nebude. Na kostýmech mě zase zaujalo, jakým způsobem se podařilo v oděvech sladit jednotlivé pohádkové rodiny. Také podle některých náznaků jasně poznáte, které děvče patří ke kterému mládenci. To pak usnadňuje orientaci ve větším počtu postav. Také chválím zapojení přírodních motivů, především mě fascinoval Kapesčin límec, co na mě působil jako nějaké pozlacené kapradí:).
Zkrátka se mi zdálo, že sleduji typickou nedělní pohádku v televizi, jen tedy přímo v divadle. Jedinou výjimku tvoří opět peklo, které je i v kostýmech o něco drsnější. Čerti zde vypadají vlastně trochu jako „pankáči“ díky tomu, co mají na hlavě. To mi ale připadalo jako poměrně vtipné zpestření.
Každopádně já coby muzikálový fanoušek nejsem přece jen typický zástupce cílové skupiny, na kterou „Verunka“ míří. Je především pro děti, ale myslím si, že malí diváci budou jistě také spokojeni. Soudit tak mohu podle toho, že jsem se ocitla (trochu omylem) na zlevněném dopoledním představení, které bylo z většiny obsazeno jakousi velkou školní výpravou (možná několika různými, tolik do detailů jsem to již nezkoumala). Právě reakce těchto školou povinných dítek (pokud mohu soudit, tipla bych, že se jednalo nanejvýš o třetí třídu) byla pro mě takovým lakmusovým papírkem toho, jak dobře je muzikál pro děti stravitelný a jak moc je baví. Myslím si, že obě poloviny pocitově utekly velmi rychle, přičemž úvod mi nepřipadal nijak zdlouhavý, jak už to tak někdy bývá, když se musíme seznámit s větším počtem postav.
Jen mě do přestávky mrzelo, že na rozdíl od Petera Pana, kterého jsem kdysi zhlédla v Divadle ABC, u „Verunky“ chyběla interakce s publikem. Bylo mi jasné, že děti by nějaké to zapojení ocenily. Mé přání bylo vyslyšeno snad stotisíckrát, protože druhá polovina děje už byla o něco víc interaktivní. Pak už jsem se o herce dokonce malinko i bála, protože stačilo, aby položili nějakou nevinnou otázku a sálem se ozval téměř ohlušující řev, jak se všechny děti snažily jim odpovědět. Opět zmíním pasáž v pekle, protože tam to bylo nejvýraznější. Když došlo k souboji, vrchní čertisko se k nám přiblížilo a přálo si, abychom fandili. „Čerti, čerti,“ snažil se o skandování, načež se malí diváci jako jeden muž semkli a začali nahlas volat naopak: „Honza, Honza, Honza!“ Bylo tak jasné, že se postavili na správnou stranu. Ve stejné scéně došlo i na dotaz, co se vyhazuje do žlutého kontejneru. Věřte mi, že všichni přítomní to věděli moc a moc dobře a tak hlasitě jste jistě ještě nikoho slovo „PLAST!“ vyřvávat neslyšeli.
Tím se dostávám k tomu, že Kapka medu pro Verunku není jen líbivým příběhem, ale nese v sobě i moc pěkné poselství o tom, že přírodu musíme chránit a dobře o ni pečovat, jinak by se nám to mohlo nepěkně vymstít. Jedná se sice o velmi moderní poučení, na druhou stranu velmi potřebné. Navíc bylo do pohádky zakomponováno velmi citlivě a přirozeně.
Rodinný muzikál
Na své si v divadle přijdou ale i dospělí diváci, protože se v mluvených pasážích občas objevily i přidané vtípky. Například, když jedna z postav popisuje, jaké škody napáchalo jejich království na přírodě a jak se teď jejich svět proměnil, zazní mimo jiné i vsuvka: „Všude je řepka.“ A to je přece jen pravda i o našem světě, ne? 🙂
Dalším lákadlem může být i hvězdné obsazení v čele s představitelkami titulní postavy, princezny Verunky. O tu se dělí hned dvě plavovlásky – zpěvačka Anna Slováčková, která je známá i jako Radka z Ordinace v růžové zahradě 2, a Michaela Dittrichová (dříve Sejnová) alias sestřička Libuška v Modrém kódu.
Coby myslivec Jirka se střídají David Gránský (aktuálně Albert v primácké ZOO) a muzikálový matador Peter Strenáčik (Dracula, Sibyla, Evita a mnoho dalších) a výraznou rolí je také královna Kapeska. Tu ztvárňují Martina Pártlová či Gabriela Urbánková.
V dalších rolích můžete vidět například i Jiřího Zonygu, Gabrielu Partyšovou, Dušana Kollára, Lukáše Adama, Lukáše Randáka, Markétu Zehrerovou, Michaelu Zemánkovou, Viktorii Tandlerovou, Kateřinu Herčíkovou, Filipa Hořejše a mnohé další.
Pokud tak chcete vzít do divadla své ratolesti a zároveň se nechcete nudit, Kapka medu pro Verunku je dle mého názoru ideální volbou. A teď už řeknu jedno jediné – Zazvonil zvonec a pohádky je konec 🙂
Související obrázky:
