Stezka Harryho Pottera i psí hrdina Bobby mezi kapkami deště: Jaký je Edinburgh
Když byste měli vyjmenovat místa spojená s Harry Potterem, jistě se budete točit kolem Londýna a Skotska. Rozhodně na tom něco bude, navíc, co se týče Skotska, nemáme na mysli jen Highlands, kde tak nějak pořád čekáme, že se nacházejí Bradavice a my je jen nevidíme, protože jsme, bohužel, mudlové. Pokud bychom se chtěli ale dopracovat až k úplným kořenům příběhu o mladém obrýleném čaroději, museli bychom do Edinburghu. A jaké štěstí, já tam zrovna nedávno byla, a tak se s vámi můžu o nějaké zážitky podělit, tak jak jste si přáli, alespoň tedy podle výsledků z ankety na Instagramu.
Harry Potter přicestoval do Česka… Kde unikátní výstavu hledat?
Jména zesnulých
Právě v hlavním městě Skotska totiž kdysi spisovatelka J.K. Rowling začala pomalu naplétat klubíčko, z něhož máme dnes fantasy svetr zvaný svět Harryho Pottera. Po 4 dnech strávených tam říkám jediné – ano, tam se jistě píše dobře, protože co jiného dělat, když leje jako z konve :). Ale abych byla spravedlivá, i tak se mi tam líbilo. Město má své kouzlo a jakousi jedinečnou atmosféru, navíc je tu rozhodně co dělat a co navštívit. Ještě před cestou jsem se pustila do výzkumu, přičemž velmi cenných videí má na svém YouTube kanále Kakibot’s Guidebook, shodou okolností naše krajanka, která už nějakou doma žije právě v Edinburghu. Rozhodně její kanál doporučuji,už jen proto, že mně se to sem do jednoho článku vše nemá šanci vejít. Do mysli se mi teď vkradl nápis z osudné zlatonky z posledního dílu – Otevírám se na konci. Abychom se dostali úplně na začátek, musíme totiž stylově tam, kde obvykle život končí – na hřbitov. Greyfriars Kirkyard je klidné místo, ideální na procházky ve chvílích, kdy buď v Edinburghu náhodou neprší, nebo jen lehce kape. Chodila tudy kdysi i autorka Harryho Pottera a dokonce jí zřejmě některé detaily uvízly v paměti. Pokud se budete pozorně dívat na náhrobky, najdete jména, která posléze použila v příběhu. Ať už je to Moody či McGonagall, přičemž druhé příjmení je zajímavé samo o sobě a nepatří jen naší milované Minervě, ale také skotskému pánovi z 19. století, jenž se proslavil jako nejhorší básník všech dob. Na hřbitově pak také spí věčným spánkem člověk jménem Thomas Riddell a pokud existuje nějaký posmrtný život, jistě se diví, proč právě k jeho hrobu chodí i po dvou stoletích davy návštěvníků. Samozřejmě je to proto, že se stal inspirací pro jméno Pána zla neboli Voldemorta a též jeho mudlovského otce.
Psí hrdina i fronta před obchodem
A jelikož nejsem »jenom« velký fanda Harryho Pottera, ale také milovník pejsků, nemůžu nechat bez zmínky místního psího maskota Bobbyho. Podobiznu tohoto milého chlupáče najdete hned naproti vstupní bráně na pozemky hřbitova, ještě slavnější je ale asi jeho větší socha, na křižovatce dvou ulic ještě před bránou – na rohu Edinburgh’s Candlemaker Row a George IV Bridge. Turisté bohužel nedokážou odolat a pro štěstí si hladí čumáček sochy. Bohužel tím došlo k trvalému poškození této památky, ovšem pravda je, že Bobby je zkrátka miláček všech i tak. Popularitu si předobraz sochy vysloužil svou věrností – traduje se totiž, že když jeho milovaný páníček zemřel, Bobby seděl u jeho hrobu a hlídal tam, údajně celých 14 let. Když zemřel on sám, byl pohřben na stejném hřbitově, snad aby byl páníčkovi pořád nablízku. O Bobbym následně začaly vznikat mnohé legendy, knížky, filmy, apod. Stejně tak patří dodnes k oblíbeným motivům na suvenýrech.
Druhou pomyslnou kapitolou tohoto vyprávění je samotné psaní příběhu o Harrym. První myšlenka na kouzelnou ságu údajně autorku napadla při jízdě vlakem, hodně toho pak alespoň zpočátku napsala po různých kavárnách právě v Edinburghu. Už je to ale řádka let, a tak některé lokace jsou již pryč, z jejího nejslavnějšího útočiště je čínská restaurace a původní kavárna Elephant House na George IV Bridge, tedy jen pár kroků od »Bobbíka« a také od Národního muzea, je po požáru z roku 2021 uzavřená. Je možné, že pokud vyrazíte v budoucnu, bude už zase otevřená (prý na podzim letošního roku), ale pokud jste netrpěliví, magický zážitek vás nemine ani ve stejnojmenném podniku na jiné lokaci, navíc nedaleko – konkrétně na adrese 30 Victoria Street.
Navíc, pokud se taky počítáte mezi Potterofily, tuto ulici pojmenovanou podle královny Viktorie, která je navíc součástí světového dědictví UNESCO, stejně vynechat nesmíte. Je totiž jedním z možných předobrazů Příčné ulice. Sice se tam nechodí přes Děravý kotel, ale magie je tu cítit ve vzduchu.
Malebné budovy a starobylé krámky a samozřejmě dnes už i plno obchodů s tematickými suvenýry. Na jeden z nich, s názvem Museum Context, se dokonce stojí i fronta. Ať je slunce, vítr, nebo déšť, nesetkala jsem se nikdy s tím, že by před dveřmi nestál hlouček nadšenců. Obchod má naštěstí i vlastního »vyhazovače«, podobně jako bary v amerických filmech. Ten vám pokyne, že je čas vstoupit dovnitř, když odejde větší skupinka pryč. Čeká vás tu hned několik pater, kde je snad vše, na co si vzpomenete. Mě osobně nejvíc zaujaly limonády v podobě lektvarů. Zkuste jednou z lahví zatřást – víte, co se stane? No, přece kouzlo! 🙂 No, nezapomeňte mít s sebou měšce plné galeonů, tedy pardon liber. Platit ale můžete samozřejmě i kartou.
Hudba, láska a záhadný příběh dvou můžu: Výjimečné představení zavítá do Boleslavi
Po stopách Harryho autorky
Stejně tak i ve zmíněném Elephant House, kde si můžete ve spodním patře objednat drink s sebou, případně si nahoru do patra zajít na malý oběd a vytotit si tam i »stůl J.K.Rowling«. No, i když tam asi nikdy neseděla, stejně máte pocit, jako byste jí tak trochu nahlíželi přes rameno. Dnes už je zbytečné se patlat v tom, že příběh o Potterovi původně vydavatelství odmítala, hlavní je, že když už se knížky začaly vydávat, stal se z nich obrovský hit. A jejich autorka si přišla na pořádné peníze a už nemusela vysedávat po kavárnách, když chtěla klid na psaní. Poslední díl s názvem Relikvie smrti však Rowling také dopisovala právě ve skotské metropoli – ovšem již v luxusním pokoji hotelu The Balmoral na Princes Street.
Učité pojítko bychom pak našli také s Edinburským hradem neboli Edinburgh Castle. V době vydání posledního dílu dostalo pár vybraných šťastlivců jako výhru v soutěži speciální zážitek, kdy jim autorka z knihy předčítala, a to právě na hradě, jehož historie sahá až do 12. století. Skoro jako by se na jednu magickou noc z této památky stala Bradavická škola čar a kouzel. Všechny zmíněné lokace si můžete dost dobře projít sami, navíc návštěva většiny z nich je vlastně zdarma či za dobrovolný poplatek (snad jen tedy pobyt v Balmoralu a nákup v HP obchodech se prodraží), v případě Edinburgh Castle je možné zakoupit si vstupenky online a pak si monumentální stavbu a její okolí procházet po vlastní ose, ať již s průvodcem v audio podobě (možné je poslouchat i přes vaše vlastní sluchátka a mobil), nebo i s klasickým papírovým průvodcem v ruce.
Na internetu také najdete k zakoupení různé atrakce spočívající v procházce Edinburghu po stopách Harryho Pottera. Pokud chcete trochu magie zažít na vlastní kůži a třeba se i seznámit s dalšími podobně zaměřenými fanoušky z celého světa, vřele doporučuji The Potter Trail, tedy takovou potterovskou stezku (https://www.pottertrail.com/), která se dá zarezervovat online, ale zároveň je zdarma. V den, který jste si zvolili v rezervaci, vám ráno na Whatsapp přijde zpráva od průvodce, kterému potvrdíte svoji účast. Pak už jen dorazíte na sraz (v mém případě to bylo v poledne u malého občerstvení Bobby, na dohled od zmíněné psí sochy) a tam už si vás vyzvednou lidé, kteří tím očividně žijí.
Dokonce to mají jako skutečnou práci a vás napadne, že je to to nejlepší a zároveň to nejhorší zaměstnání na světě – denně totiž s různorodými davy vyráží za jakýchkoliv podmínek, tedy i za velkého deště a v pořádné »kose«. Už jen za to si zaslouží velký obdiv a na závěr společné tour i nějaký ten příspěvek – opět lze platit hotově i kartou. Můj průvodce se jmenoval Colin a byl velmi sympatický, extrémně vtipný a věděl toho opravdu hodně, nejen o světě magie, ale i o historii a Skotsku obecně. Nejvíc se mi líbilo právě to, jak popisoval spojení Edinburgh Castle a Harryho Pottera. Také nás rozdělil do jednotlivých kolejí a následně jsme odpovídáním otázek (zapojoval se ten, kdo chtěl) soupeřili o pomyslný školní pohár. A dopadlo to stejně, jako by to zmanipuloval Brumbál – vyhráli všichni, jen ne Zmijozel. Jako bonus se naučíte i nějaká kouzla, která můžete využít i v běžném životě :D. Nezapomeňte si proto hůlky, nebo cokoliv, co by je mohlo i jen zdánlivě připomínat. Klidně to může být i koktejlová lžička! 🙂
A teď už se svým dnešním výčtem končím ( i když k objevování by toho bylo ještě mnohem víc) a nechám vás, ať se sami rozhodnete, zda nasednete do Bradavického expresu nebo klidně do letadla a vypravíte se tam, kam srdce táhne zase vás. (Ještě se můžete proklikat naší galerií…)
