Držitelka Thálie a šéf Roztančeného divadla zatančí valčík a sambu: Jak jim to ladí?
Karnevalová samba i vídeňský valčík, navíc v podání Martina Šimka, jednoho ze zakladatelů projektu Roztančené divadlo, a krásné herečky Hany Holišové, čerstvé držitelky ceny Thálie. Takový krásný zážitek nás mimo jiné čeká v rámci finále Roztančeného divadla.
Zatímco šestý ročník pražské odnože Roztančeného divadla již došel slavnostního vyvrcholení v Divadle na Vinohradech a z tanečního klání vyšli vítězně Jan Fanta a Kamila Burešová, Mladá Boleslav má všechno teprve před sebou.
Mrkněte jak vypadala Exotika i na to, co nás na Výstavišti v Lysé čeká dál
Finále sedmého ročníku soutěže Roztančené divadlo MLADÁ BOLESLAV se odehraje v sobotu 25. listopadu v v Městském divadle Mladá Boleslav. Dnes vám přinášíme rozhovor s tanečním párem Martin Šimek a Hana Holišová. Jak si spolu sedli a mají šanci na výhru? 🙂
Hana Holišová
V první řadě moc gratulujeme k získání ceny Thálie za představení Letní scény Musela Kampa s názvem Marta. Shodou okolností jste se v nominacích sešla i se sestrou Michaelou Horkou, která „bojovala“ za ostravskou scénu Národní divadlo moravskoslezské a paní Lovettovou v muzikálu Sweeney Todd. Jak jste takový sesterský souboj prožívala a je třeba něco, co jste při převzetí ceny chtěla ještě říct a nedošlo na to? Případně bylo něco, na co jste si vzpomněla až později?
Za gratulaci moc děkuji, mám z ceny velkou radost a vnímám ji především jako ocenění celého našeho týmu, naší společné práce, ocenění celé naší party kolem Marty.
Pocity ze společné nominace s mou sestrou byly pestré. Připadalo mi neuvěřitelné a úžasné, že se dvě sestry potkají v nejužší nominaci v jedné kategorii, takže jsem prožívala velkou radost za nás dvě i za naše rodiče. A zároveň jsem přemýšlela, co je „normálnější“, jestli to přát sobě a našemu projektu, nebo sestře… ale myslím, že důležitější je to, že obě můžeme dělat práci, která nás baví, naplňuje a ještě je zvenku vnímána takto pozitivně, že jsme se ocitly v nominaci, je to moc hezké. Tím, že jsem už jednu Cenu Thálie doma měla za představení Papežka v Městském divadle Brno, přála jsem tu radost zase někomu dalšímu, protože těch lidí, kteří by si cenu zasloužili, je velké množství. Ale nebudu lhát, že padlo ocenění Thálie právě na naši Martu, mě těší velmi.
A kdybych mohla ještě něco doplnit při děkovné řeči, řekla bych určitě, že tu cenu vnímám i jako cenu pro své rodiče, kteří nám dali lásku k divadlu, byť netušili, ani neplánovali, že i my, dcery, bychom se divadlu jednou profesně věnovaly. A oba mí rodiče by si, myslím, ve svých oborech tuto cenu zasloužili, maminka jako vynikající zpěvoherní sólistka, kterou jsem hltala z portálů už jako dítě, a tatínek jako dirigent opery a baletu brněnského ND, který taky vychoval několik úspěšných dirigentů. Proto tu cenu pomyslně vnímám i jako jejich ocenění.
Roztančené divadlo se vrací: Na parketu zazáří i držitelka Thálie Holišová
Marta, Ulice, Tvář
V Roztančeném divadle též zastupujete Letní scénu Musea Kampa. Vzpomenete si, jaké bylo vaše první setkání s pražskou Kampou? A jak se proměňuje váš pohled na toto jedinečné místo poté, co tu pravidelně lidem připomínáte životní cestu Marty Kubišové?
První výraznější setkání bylo při představení Meda, o Medě Mládkové, na kterém jsem byla jako divák a doslova mě uhranulo a šla jsem na něj znovu. Učarovala mi atmosféra toho místa, genius loci a nesmírně se mi líbilo celé představení, jeho styl i výkony kolegů, především Pavly Beretové v hlavní roli. A po několika měsících mi najednou volala producentka Letní scény musea Kampa, Daniela Sodomová, a nabídla mi, jestli se nechci s Berenikou Kohoutovou alternovat v roli Marty. Chvíli jsem nevěřila a měla pochybnosti, jestli si ze mě někdo nedělá legraci, ale s radostí i respektem jsem vzápětí nabídku přijala. Teď se tam na každé představení opravdu moc těším, je mi na Kampě pod tím velkým a krásným platanem příjemně. A dokonce jsem na stejném místě měla v létě koncert s big bandem New Time Orchestra a byla to neskutečná jízda se skvělou atmosférou, byl to můj první velký sólový koncert v Praze pod širým nebem, dopadl nad očekávání hezky a těším se, že nebyl poslední.
Televizní diváci vás znají z nekonečného seriálu Ulice. Všimli jsme si, že je v ní teď vaše postava celkem upozaděná. Můžete tedy prozradit, zda se do budoucna dostane více do popředí?
Postava Veroniky Maléřové měla dřív intenzivní dějovou linku, ať už s celou rodinou Maléřových, farářem Rybou nebo zubařem Patrikem. Krom natáčení Ulice jsem ale vždy měla spoustu práce, především v divadle a také koncerty, do toho stálé přejíždění mezi Prahou a Brnem a cítila jsem silnou potřebu pracovně zpomalit na všech frontách. Z tohoto důvodu jsem požádala, jestli bychom mohli i Veroniku trošku upozadit, vedení mi vyšlo vstříc a jsem za to vděčná, za pochopení i přístup. Momentálně mi to takto vyhovuje, ale neznamená to, že se to nemůže do budoucna změnit. Uvidíme.
Máte díky muzikálovým rolím velké zkušenosti s nacvičováním různých tanečních choreografií. Když se trochu ohlédnete zpět, které projekty pro vás byly z hlediska tance největší výzvou?
Já jsem tanečně dost samouk, vše jsem se vždy učila tzv. za pochodu, protože na činohře jsme sice tanec měli, ale rozhodně ne v takovém rozsahu, jak by se mi občas při muzikálové disciplíně hodilo. Mám trošku potíže s pohybovou pamětí, delší čas mi trvá, než ty kroky dostanu do těla a taky do hlavy, až pak se v tanci dokážu víc uvolnit. Takže dělám, co můžu, ale ti, kteří mě choreografie učí, se mnou musí mít dost trpělivost, za což jim všem děkuju.
Nejtěžší výzvou a zkušeností, krom jiného právě po stránce pohybové, byla určitě televizní show Tvoje tvář má známý hlas. Beyoncé, Michael Jackson, Jennifer Lopez, Mc Hammer, to byly náročné úkoly, v šibeničním termínu jednoho týdne, obrovský tlak, ale taky opět obrovská trpělivost a práce našich choreografů, bez kterých bych neměla šanci takové výzvy zvládnout.
Útočiště Jordánových i pracoviště Magdy: Kde najdeme školu z Ulice?
Velká zodpovědnost
Nyní vás čeká zase trochu jiná výzva a příležitost. Jak dlouho trvalo, než jste přijala nabídku do projektu Roztančené divadlo? Znáte ho už delší dobu? Co pro vás znamená a představuje?
Nabídku jsem přijala v podstatě okamžitě. Tanec mě strašně baví a je to jediný druh pohybu, ke kterému se nemusím nutit, a tak jsem to vnímala jako dobrou příležitost trošku zapracovat na fyzické kondici a taky se v tomto směru něco přiučit. Ale tím, že jsem bohužel nechodila do tanečních, což je, myslím, slušná nevýhoda. Tím, že nemám ani základy těchto tanců, je to celé složitější, než jsem si uměla představit, ale ještě pořád vítězí radost, a to je snad to hlavní.
Vaším tanečním partnerem se stal Martin Šimek, který zároveň tento projekt společně s Terezou Řípovou založil. Je to ve vašich očích výhoda, že jste vlastně v těch nejzkušenějších rukou? Nebo je to naopak tak trochu i větší zodpovědnost?
Já jsem šťastná, že jsem v tak zkušených rukou, dodává mi to určitý klid, který nutně potřebuju, jinak by to asi ani nešlo dělat. A zodpovědnost je můj klasický problém, cítím zodpovědnost, abych to nepokazila těm okolo, v tomto případě Martinovi. Chtěla bych si tanec hlavně užívat a nemyslet na zodpovědnost, ale to se asi nestane, jak se znám. Jsme ale oba živelní lidé, řekla bych, dle našich tréninků. Doufám, že se nám ty energie potkají v tom nejlepším smyslu slova, že Martin i nadále vydrží s trpělivostí a že si i s kolegy užijeme krásný večer v Mladé Boleslavi.
Jaký tanec vás s Martinem Šimkem vlastně čeká? Probíhají už tréninky? Pokud ano, co je na nich nejlepší, a naopak třeba nejtěžší?
Snad to můžu prozradit, čeká nás elegantní valčík a divoká samba.
Tréninky probíhají v rámci našich časových možností. Zatím je to ta fáze, kdy se snažím hlavně pochopit a trochu dostat do těla zákonitosti jednotlivých tanců a není to pro mě vůbec snadné. V rámci příprav jsem zhlédla různá videa profi tanečníků a nevím, jestli mě to víc inspirovalo k tomu, abych makala, nebo spíš vzala nohy na ramena.
V mých očích je teď nejtěžším úkolem ovládnout ten tanec co nejlíp technicky, abychom si to pak mohli především užívat a víc se soustředit na výraz. A jsem vlastně sama zvědavá, co to se mnou udělá, tenhle druh taneční trémy, který ještě neznám. Je to úplně jiné než divadlo, a tak si říkám, co se dá dělat ve chvíli, kdy by člověku selhala paměť. Jak asi budu improvizovat v tanci, v němž se příliš neorientuju? No, asi bude ještě veselo.
Do budoucna i v Plzni
Co vás na vaší práci těší nejvíc a máte někdy třeba chvilkový pocit, kdy byste raději dělala něco jiného?
Měla jsem etapu, kdy mi přestávalo dávat smysl to, co dělám. Intenzivně jsem přemýšlela, co dál. Měla jsem pocit, že bych měla najít nějaký úplně nový směr, kde budu něco platná, ale naštěstí tím, že jsem pozvolna dokázala proměnit svůj pracovní svět i své tempo, opět mi má práce dělá radost a těší mě, že se živím tím, co mě baví a co považuji za přirozené a pro mě samozřejmé. Občas ale vzadu v hlavě stejně spřádám plán, co bych mohla dělat, kdybych už herectví dělat nemohla nebo nechtěla.
Chystáte teď kromě Roztančeného divadla ještě nějaký další nový projekt, na který bychom mohli pozvat naše čtenáře?
Setrvávám ve svých oblíbených projektech, ať už jsou to představení v Městském divadle Brno, koncerty Petr Hapka a jeho potměšilí hosté, nové koncerty a akce s big bandem New Time Orchestra i další hudební projekty. Začátkem roku bych měla zkoušet představení v Divadle J. K. Tyla v Plzni, na což se moc těším. A příští léto opět Noc na Karlštejně na hradě Karlštejně a Marta na Kampě, na kterou se opravdu moc těším už teď.
Martin Šimek
Řekla bych, že organizace akce formátu Roztančeného divadla musí být velmi náročná, přesto už se jedná o sedmý ročník v Mladé Boleslavi a šestý v Praze. Najde se pořád něco, co vás dokáže vyvést z míry a překvapit?
Ano, vždy se něco takového najde, jelikož pracujeme každý ročník s prakticky novou partou lidí. Tím, jak je to každý ročník jedinečné, může se vždy něco nového objevit. Zároveň však, třeba po technické stránce, se některé věci opakují, tudíž už nás tolik z míry nevyvedou či nepřekvapí. O to víc nás ale třeba překvapí sama technika, například když se během zkoušky před Finálovým galavečerem zasekne osvětlovací pult (smích).
Rozšíření projektu
Jaký je ohledně Roztančeného divadla váš cíl do budoucna, chystáte nějaké změny? Případně máte ve svém srdci ještě nějaký další projekt, který byste rád zrealizoval?
Určité změny a další vývoj projektu chystáme. Něco zasekla doba Covidu, ale nyní už se do příprav pouštíme opět naplno. Jedno z dalších směřování projektu, je jeho rozšíření do dalších měst. Ve svém srdci mám více projektů, některé teď realizuji (například režírování autorských filmů), jiné budu realizovat v blízkém budoucnu (další zajímavé spolupráce či vlastní divadelní projekty).
Tanec, koktejly, odvaha a otevřenost v jednom kufru: Anna Polívková ovládne Studio DVA
V minulosti jste v Roztančeném divadle tvořil dvojici například s Adélou Gondíkovou či Patricií Pagáčovou. Vídáte se s některou z nich i po soutěži?
Se svými tanečními partnerkami z projektu se občas vídám, když nám to umožní časové dispozice, ale se všemi jsem v milém kontaktu a občas si všichni rádi připomeneme ty naše společné show, atp. např. s Lenkou Krobotovou, Adélou Gondíkovou či Evou Burešovou.
Rozhodla Marta
Jak probíhalo letošní rozhodování o tom, kdo s kým bude tvořit taneční dvojici? Přál jste si spolupracovat právě s Hankou Holišovou, nebo v tom sehrála roli i náhoda?
Sestavování party každého ročníku považuji za zcela zásadní věc, proto se mu věnuji opravdu pečlivě. Jsem přesvědčený, že páry pro projekt musí „pasovat“ nejen vizuálně, ale také lidsky, což s mírou sebechvály, musím konstatovat, že se mi většinou daří. (smích)
S Hankou Holišovou jsem chtěl spolupracovat po tom, co jsem ji viděl v představení Marta. Byla fenomenální, ale hlavně v sobě měla kouzlo a přirozenost v pohybu, a to mě bavilo. To, že tančíme nakonec spolu, tak nějak vyšlo. Jsem za to velice rád.
Znal jste Hanku už předtím osobně? Případně pokud ne, znáte ji z jejích seriálových rolí, viděl jste ji někdy na prknech, co znamenají svět? Jak na vás působila?
S Hankou jsme se předtím neznali, nesetkali jsme se ani pracovně. Pouze jsem o ní slyšel a pak, jak jsem odpovídal výše, mě okouzlila jako diváka v představení Marta. Nikde jinde jsem ji účinkovat neviděl, ale věřím, že přinejmenším v oblasti divadla se to chystám napravit.
Jaké tance vás společně čekají a jak se vám společně trénuje?
Čeká nás brazilská karnevalová samba a ze standardních tanců půvabný vídeňský valčík. Trénuje se nám příjemně, protože Hanka, vedle toho, že je velmi pracovitá a precizní, tak je s ní na parketu legrace, což je pro mě základ.
Meda i Štěstí s Vondráčkovou a Čermákem: Jaká představení chystají Voděrádky?
Šance na výhru
Za co byste Hanku Holišovou jako tanečnici nejvíce pochválil?
Za to, že má smysl pro detail a že nad tím tancováním také přemýšlí, chce ho pochopit a správně uchopit.
Je něco, na čem ještě musíte zapracovat?
Řekněme, že třeba na těch dvou choreografiích, které nás čekají (smích). Zatím jsme trénovali pouze techniku a charakter jednotlivých tanců a základní variace.
Věříte si, že byste mohli Roztančené divadlo společně vyhrát?
Samozřejmě! (smích)
