Monika Absolonová v příběhu smutné legendy: Jaká je Judy ve Studiu DVA?
Každá mince má dvě strany. A to platí i v případě života jedné legendární zpěvačky a herečky jménem Judy Garland. Vzestupy a pády v kariéře, vzlety a propady v psychice kvůli závislostem i samotná touha po vystupování, protože stát na jevišti a něco na něm vytvářet, je nadpozemsky krásné a zároveň ku*evsky těžké.
Tanec, koktejly, odvaha a otevřenost v jednom kufru: Anna Polívková ovládne Studio DVA
Jiná tvář Moniky Absolonové
Náhled do životního příběhu této umělkyně, kterou proslavila (nejen) její první filmová role Dorotky ve snímku Čaroděj ze země Oz, nabízí pražská scéna Studio DVA v rámci nového představení s jednoznačným názvem Judy. Dílo oblíbeného autora Petera Quiltera (v překladu Pavla Dominika) vzniklo v režii Petra Gazdíka (přeložil také texty písní) a dramaturgii Kláry Latzkové.
Já jsem Judy zhlédla na Letní scéně na Vyšehradě v pondělí 26. srpna. Ačkoliv Judy Garland nepatří mezi mé oblíbenkyně, tušila jsem, že její životní osud mě zaujme a snad i dojme, což se také potvrdilo. Podařilo se zde dobře nastínit osobnost Judy Garland, její trápení a také je dobře, že i když byly ukázány její nejtemnější stránky, scénář nezapomněl ani na okolnosti, které ji na dno dostaly a které rozhodně nemohla ovlivnit.
V titulní roli se představila báječná Monika Absolonová. Díky ní není Judy »jen« temná postava, ale v určitých chvílích z ní prosvítá naděje a úžasná pozitivní energie, kterou Monika překypuje. Co se týče společných vlastností, spojuje Judy a její českou představitelku především láska k vystupování, k divákům a snaha jim toho dát co nejvíc. Jinak jsou ale spíše jako den a noc, což poskytlo Monice Absolonové skvělou a jedinečnou příležitost ukázat nám zcela jinou tvář. Tolik sprostých slov jste od ní stoprocentně ještě neslyšeli. Dokáže i pobavit, především v momentech, kdy Judy pod vlivem různých prášků vyvádí trochu neplechy. Když ale dáte Judy do ruky mikrofon a ona začne zpívat, nikdy byste nepoznali, co se v ní odehrává. Jako by byla na jevišti naprosto jiným člověkem. Už tyto proměny je fascinující sledovat.
Hudba, láska a záhadný příběh dvou můžu: Výjimečné představení míří do Kolína
Skvělý Rašilov a kdo dál?
Milým překvapením pro mě byl Saša Rašilov coby klavírista Anthony, Judyin věrný kolega a přítel. Myslím si, že i v tomto případě dostal Saša úlohu, která je pro něj netypická. Přesto, nebo možná spíše právě proto, se mi jeho výkon líbil snad nejvíce ze všech na jevišti. Dokonce to byla jeho slova, která mě v samém závěru, nejvíce rozplakala.
Hlavní trojlístek doplnil mladý herec Jan Nedbal (známý například ze seriálů Božena, Matematika zločinu či z filmu Bratři) coby snoubenec i manažer Judy v jedné osobě jménem Mickey. Pokud se nepletu, bylo to poprvé, kdy jsem měla možnost tohoto herce vidět naživo v divadle. Odvedl přesně takový výkon, jaký jsem očekávala – v obou polohách, které jeho postava předvede, působil konzistentně a uvěřitelně. Stejně tak bylo pochopitelné i to, co na něm Judy vlastně vidí. Na druhou stranu ve mně na rozdíl od druhých dvou postav Mickey neprobudil vlastně žádné emoce, což je možná škoda.
Pár menších rolí (hotelový sluha, rozhlasový moderátor, inspicient) se pak chopil též Petr Pěknic, který rozhodně nezůstal nepovšimnut, i přes drobný prostor, který mu byl udělen. Víc herců již ani není třeba, jen bych neměla zapomenout na orchestr, protože ten tu má přece jen také důležitou roli. Většina děje se sice odehrává v hotelovém pokoji, ovšem podíváme se také do klubu na Judyina hudební vystoupení – dohromady zazní 12 písní, přičemž většina z nich dostala nový český „kabátek“ v podobě překladu, ovšem s výjimkou poslední skladby večera, kterou je Over the Rainbow, která byla ponechána v originále. Já osobně to hodnotím velmi kladně, už jen proto, že právě tato píseň je známá tak nějak univerzálně a navíc je s Judy nejvíce spojená. Myslím si, že i kdyby vznikla sebelepší česká verze, něco málo by se stejně z této nádherné písně vytratilo.
Takto jsme si ji mohli vychutnat v čiré podobě, navíc Monice Absolonové se podařilo do svého hlasu vtisknout mnohé – jak velkou bolest, tak i špetku naděje a touhy jít dál. Když se obloukem vrátím k tomu, co jsem psala na začátku, tak zkrátka opět odkryla obě strany jedné mince. Pokud i vy chcete poznat příběh, v němž najdete z každé hromádky něco, poctěte Judy svou návštěvou ve Studiu DVA.