Kultura pod rozpáleným sluncem: Kačinu naprosto ovládli Freimanová s Kratinou
Manželský slib, jen trochu jinak, tak s tím si hraje název představení Dokud nás milenky nerozdělí, které se hrálo v sobotu 10. srpna na nádvoří zámku Kačina.
Falešný Hloubětín: Kde je byt, o nějž se Hádkovi prohádali celým filmem
Manželská krize a slunce
U oltáře se obvykle slibuje – dokud nás smrt nerozdělí. Ovšem některá manželství tak daleko nedojdou a občas se zkrátka připlete do cesty i nějaká ta milenka. Třeba jako v případě Francise a Rosálie, manželského páru, který poznáváme na svatbě jejich dcery Diany. Chvíli to vypadá, že řeší jen každodenní drobnosti typu, kolik stojí minerálka z hotelového minibaru a jestli náhodou Rosálie nevypadá ve svých šatech moc nacpaná, ale na povrch postupně vyplouvají i různá tajemství, většinou týkající se nevěr. A to dokáže pořádně zamíchat kartami, zvlášť, když se některé Francisovy milenky třeba dostaví i osobně. On se snaží situaci zachránit a vztah si udržet, protože, jak sám říká: „Když s někým žijete 30 let, stává se, že k sobě tak nějak přilnete.“ Ona by se mu nejraději nějak pomstila. Postupně se všechno ještě víc a víc zamotává. Podaří se krizi, která rychle nabobtnala do extrémních rozměrů, zase urovnat?
Tento příběh se nám odehrál před očima v sobotu na Kačině v rámci Kultury pod hvězdami. Tentokrát to ale popravdě moc pod hvězdami nebylo, protože se jednalo o odpolední představení od 16:30. Nutno říct, že počasí nám o víkendu přálo…. možná až moc. Jak vedoucí projektu Kultura pod hvězdami Radek Priputen na začátku program uvedl: „Pršet nebude, přestávka bude.“ Opravdu, nesmočila nás ani kapka z nebe, ale na sluníčku jsme se tedy grilovali opravdu slušně.
První polovina představení i přes tento diskomfort utekla jako voda, což si myslím, o lecčem svědčí. Po přestávce už jsme si všichni poposedávali a přesouvali se (alespoň tedy ti z nás, co seděli na krajních místech) z řady do řady, v marné snaze se mocnému sluníčku aspoň na moment skrýt. Musím říct, že jsem obdivovala všechny diváky, ale také herce – ač měli možná na jevišti malinko větší stín, tak myslím, že to parno jistě nedělalo dobře nikomu. Přesto jsme na jejich výkonech absolutně nic nepoznali, (nejen) za což jim patří skutečný potlesk.
Sympatická dvojice
Největší prostor zde mají jednoznačně Veronika Freimanová a Vladimír Kratina. Nejen proto, že jim autor komedie Eric Assous (za překladem stojí Anežka Svobodová) poskytl největší prostor a nejlepší scény a hlášky, ale především proto, že dokázali z dialogů vykřesat maximum a přitom působit uvěřitelně a též velmi energicky a sehraně. Tvořili dohromady velmi uvěřitelný pár, kterému jednoznačně fandíte. Oba učinili své postavy sympatickými, ačkoliv je Francis občas trochu moc škrťa a Rosálie je zase někdy trochu jedovatá a rozhodně umí uštědřit velmi krutou ránu. Jeden její pokus se manželovi pomstít je za mě trochu podpásovka, přesto nám to jako divákům nevadí moc dlouho.
Moc hezky je doplňuje dcera Diana v podání Týny Průchové, kterou jsem na divadle viděla poprvé a doposud jsem ji znala vlastně jen z dabingu. Diana má sice svých vztahových starostí také dost, ale na rodiče si vždycky najde čas. Dokáže nás pobavit, ale zároveň se spolu s panem Kratinou postará i o dojemnější chvilky.
Vágner, Finková, Vojtko a další hvězdy na koncertě: Třeboň si zazpívala s Muškerýry
Když milenky i mikrofony pláčou
Nelehký úkol v představení získala také Štěpánka Křesťanová, jelikož ztvárňuje všechny Francisovy milenky a kvůli každé z nich tak podstupovala komplet změnu kostýmu a vizáže. Myslím, že se jí dobře povedlo jednotlivé postavy rozdělit, navíc působila na jevišti jako pořádné číslo. Nejvíc mi přirostla k srdci asi jako »Cyndi Lauper« z bazaru.
Poslední, kdo nám obsazení doplňuje, je Tom (skoro Jones :)) v podání Luďka Nešlehy. Ten sice neměl moc prostoru, ale dokázal ho využít na maximum. Trochu mě mrzelo, že jeden aspekt Tomovy postavy dle mého názoru dost přehrával, a to velmi stereotypně. Chápu, že to bylo pro komický efekt, ale myslím si, že pochopitelné a humorné by to bylo i v případě, kdyby trochu ubral.
Všichni společně nám pak v 90 minutách představili fajnový a oddechový příběh, který se odehrává povětšinou v Paříži. Vzhledem k tomu, že nejprve se ocitáme v hotelovém pokoji a později v obývacím pokoji jednoho bytu, není potřeba žádných velkých kulis a přestavb scény. Vystačíme si v podstatě s gaučem a falešným oknem s výhledem na Eiffelovu věž. Stejně tak kostýmy jsou podobně skromné, protože víc ani není třeba. Nejprve zde máme elegantnější modely ze svatby, později trochu uvolněnější modely, v případě Rosálie vidíme dokonce i župan. Všechno velmi slušivé, snad jen Francisovy milenky mají vkus, řekněme, sporný. Myslím si, ale že je to záměr, abychom ani na moment nezapochybovaly, ke komu Francis patří.
Komedie Dokud nás milenky nerozdělí byla ideálním uvolněným představením pro tak horký den, jaký v sobotu na Kačině nastal. Oproti loňskému roku, kdy jsme navštívili pro změnu Mlčeti zlato, nás zarazila změna v ozvučení – zatímco loni herci nosili porty, letos vše musely utáhnout mikrofony na stojanech v popředí jeviště. Kvalita zvuku nebyla za mě úplně v nejvyšší kvalitě, ale i tak jsme všemu dobře rozuměli, což je důležité.
(Fotogalerie z loňského roku)
A co vy? Jakou Kulturu pod hvězdami jste si v letošní sezoně dopřáli?
