Tisíce příběhů lásky a růžička k tomu: Jaký byl Valentýnský koncert LOVE STORY?
Krásný zážitek pro zamilované dvojice i způsob, jak strávit Valentýna, když jste single. Takový byl páteční koncert LOVE STORY v Obecním domě. A o pouhý den později akci na stejném místě přerušila evakuace kvůli nahlášené bombě v budově…
Pátá, škola končí! Kde najdeme školu ze slavného filmového muzikálu Rebelové?
Obecní dům
Zorro i Hříšný tanec, zpěv, tanec i světla
Po pauze následoval nadupaný program, který by probudil i mrtvého. Romantika rozhodně nechyběla, velmi půvabná byla melodie ze slavného filmu Amélie z Montmartru, kdy si sólo na akordeon střihl Milan Řehák. Jedním z mých osobních vrcholů večera byl soundtack z filmu Zorro: Tajemná tvář. Ten snímek sice nepatří mezi filmy, které bych sledovala pravidelně, ale hudba Jamese Hornera je geniální. Úvod byl vytvořen rytmickým tleskáním… celá Smetanova síň zrudla, pomocí světelných efektů jako by se kolem míhal Zorrův plášť, v notách znělo všechno – vášeň, láska, dobrodružství, napětí, tajemství, dokonce byl zdánlivě slyšet i cval koní.
Sólistka Maky zde měla hned několik příležitostí, z nichž asi vůbec nejobtížnější byla píseň I Will Allways Love You z filmu (a muzikálu) The Bodyguard neboli Osobní strážce. Už jen proto, že ji zradila technika a ona se vlastně celou dobu vůbec neslyšela. My ji naštěstí slyšeli a věděli jsme díky tomu, že podala naprosto luxusní výkon. Na pomoc si k sobě později vzala Jaroslava Diviše, s nímž si střihla pohádkový duet Love Is an Open Door z Ledového království. Nutno tedy dodat, že zpívali v angličtině a až na jedno slovo se drželi originálu. Ovšem zatímco ve Frozen Anna Hansovi na žádost o ruku odpoví ano, tak Maky odmítla, což působilo vtipně. Zřejmě nechtěla zásnuby přímo na Valentýna, zvlášť, když už je ještě ke všemu vdaná.
Fascinující bylo též jedno z posledních čísel, kdy se k Maky připojila jedna z organizátorek koncertu Lenka Dandová. Tyto dvě dámy si společně střihly píseň There You’ll Be z filmu Pearl Harbor. Už to samo o sobě bylo úchvatné, ovšem přišel přídavek, který ani nebyl v programu. Ultimántní milostný song z kultovního filmu, na který všichni dobře znají a milují – ano, Hříšný tanec! Zde se pěveckých partů opět chopili Maky a Jaroslav Diviš (a jak avizovali dopředu, došlo i na nějaké to svlékání, ovšem velmi decentního rázu :)), ale přiznám se, že oči jsem měla hlavně pro tanečníky. Kromě již zmíněného tanečního dua (Karolína Havelková, Ondřej Martiš, kteří v druhé polovině programu také ztvárnili nádhernou a náročnou choreografii z La La Landu) jim zde podala pomocné nožičky také company z Dance center Petry Parvoničové. Píseň (I’ve Had) The Time of My Life je neuvěřitelná energetická zásobárna, kterou naprosto miluji. Také mi toto číslo dalo sílu se po děkovačce dostat pryč z Obecního domu, jelikož u šaten se opět vytvořily obrovské fronty a další zástup se tvořil přes schody dolů až k východu. Na druhou stranu velmi milým gestem bylo, že každá žena při odchodu dostala od slečen či pánů z uvaděčské gardy růži. Ta jistě potěšila jak zamilované, tak i nezadané, které by třeba jinak zůstaly tento večer bez květinky. Osobně mě to moc potěšilo.
Neprozraďte to, prosí herci ve 2:22… Činoherní klub láká na duchařský příběh
Romantika, nebo kouzla?
LOVE STORY na single diváky myslela i jinak. Kdo se chtěl během večera s někým novým seznámit (a třeba se i zadat), měl si vzít speciální náramek. Což o to, náramky jsme všichni viděli již u vstupu, ale je asi škoda, že buď uvaděči při kontrole lístků nevysvětlili, o co se jedná, nebo alespoň na stolku vedle náramků nebyla cedulka s vysvětlením. Chvíli jsem situaci kolem stolečku sledovala a kolikrát si náramky buď vzali lidé, kteří přišli v páru, nebo nebo jen nechápavě koukali a nevěděli, jestli můžou, nebo ne. A vtipná byla i chvilka, kdy si jeden postarší pán chtěl náramek vzít, ale jeho žena, která jejich účel znala, ho se smíchem táhla pryč. V rámci večera moderátor dokonce tuto šanci pro nezadané zmiňoval a upozorňoval na to, že o pauze se tito lidé mohou sejít u speciálního Love Pointu. Sálem ho hned překvapeně zašumělo, což byl další důkaz toho, že bohužel o náramcích nevěděli všichni.
Ano, ve filmu by to vypadalo krásně, úplně to vidím. Dívka přichází nesměle k Love Pointu, už chce skoro odejít, když tu se k ní přes dav prodírá mladý muž. Setkají se nejprve pohledem, pak jim oči sklouznou neomylně na zápěstí – ano, náramky mají oba. Úsměv a zbytek už je historie. Byla by to navíc skvělá historka pro budoucí děti a vnoučata. Bohužel si myslím, že se na koncertě nikdo s nikým takto romanticky neseznámil. Schválně jsem se o pauze přiblížila, abych mohla případné zrození nové lásky sledovat, jenže místo toho, aby tam bylo pusto a prázdno, tak přímo u Love Pointu stál herec Kristián Kašpar a předváděl všem přítomným triky s kartami. Do svých kouzel zatahoval i nás přihlížející a byl to asi fajn způsob, jak krátit chvíli, zasmát se a necítit se trapně (jelikož nejvíc trapná byla samozřejmě ta kouzla, i když naštěstí záměrně), ovšem potenciální dvojice tím trochu ztratily prostor.
I tak ale láska v Obecním domě v pátek rozhodně nechyběla. Párů zde bylo opravdu hodně, pánové byli elegantní, dámy často volily krásné červené šaty, aby podtrhly valentýnskou atmosféru. Dvojice fotily selfie, případně se nechávaly od známých či náhodných lidí vyfotit u romanticky laděné fotostěny. Manželé, milenci, čerstvě zamilovaní, přátelé, kamarádky, dokonce i rodiny – ti všichni byli na akci k vidění. Zkrátka to byly tisíce příběhů lásky pohromadě… a další nám přinesla krásná hudba v podání Prague Pop Symphonics. Co víc si na Valentýna přát!
