Kutná Hora očima introverta: Pohlazení po duši
Delší dobu už tady na webu dlužím článek městu, které jsem poznala v loňském roce a které si rozhodně pozornost zaslouží. Jaká je Kutná Hora očima introverta?
V poslední době se o Kutné Hoře mluví především v souvislosti s počítačovou hrou Kingdom Come: Deliverance II. Její první díl se těšil ve světě velké slávě a u pokračování se předpokládá stejný úspěch, ne-li větší. Do hry byly zakomponovány některé české reálie, například Trosky či právě Kutná Hora. Dokonce v některých postavách poznáte i české herce, jedné z výrazných ženských postav propůjčila hlas i podobu Kristýna Leichtová alias Ivuška z Comebacku. Do budoucna se očekává, že by na místech známých ze hry mohl stoupnout turismus. Náš kraj si to rozhodně zaslouží, Kutnou Horu jsem například do nedávna znala spíše jen coby pojem, ale loni na přelomu podzimu a zimy jsem se rozhodla město navštívit. Která místa vám nyní mohu doporučit a jak se tam cítila má introvertní duše?
Pátá, škola končí! Kde najdeme školu ze slavného filmového muzikálu Rebelové?
Co podniknout?
Něco jste se již mohli dozvědět z mého článku o návštěvě místního divadla, kde jsem zhlédla představení Miluji tě, tak se měj s Adrianem Jastrabanem a Ljubou Krbovou. Návštěvu divadla určitě můžu doporučit a vlastně i město jako takové. Sice se obávám, že do budoucna, až tam budou proudit davy turistů ve velkém, už to tam tak pohodové nebude, ale na druhou stranu Kutné Hoře trochu té slávy přeji. Nejvíc mě nadchla tím, jak milí tamní lidé byli. Kdykoliv jsem přišla do obchodu, do restaurace, apod., vždycky se na mě obsluha usmívala a snažila se mi pomoct. Měla jsem zkrátka pocit, že mě rádi vidí. Kolikrát si jako introvert myslím, že někoho obtěžuji, ostatně když v Praze prodavačka denně vidí tisíc lidí, tak je to možná už i pravda. Kutná Hora bylo v tomto směru milým pohlazením po duši.
Nemohla jsem vynechat návštěvu Chrámu svaté Barbory. Je to fascinující stavba a asi bych jí měla věnovat ještě samostatný článek, ale popravdě jsem tam spíš jen chodila a koukala s otevřenou pusou. Má to tam jedinečnou atmosféru.
Také jsem zavítala do místního Muzea čokolády, ovšem jen do prodejní části, kde jsem si vybrala jako suvenýr čokoládu TRK z kozího mléka od firmy Jordi’s. Tehdy jsem ji ochutnala vůbec poprvé, naštěstí má firma Jordi’s i e-shop, takže už jsem si ji od té doby párkrát kupovala znovu. Výborná, chutnala i kolegům a kamarádům. Jelikož jsem byla trochu v časové tísni, expozici jsem si prohlédnout nestačila, ale alespoň mám důvod se ještě do Kutné Hory vrátit. Ostatně už jsem to v Muzeu i slíbila místní moc milé obsluze.
Jídlo, pití, spánek
Stejně tak jsem byla naprosto spokojená i ohledně ubytování. Bydlela jsem v Café Havlíček Penzion, objednávala jsem přes Booking a všechno bylo v pořádku. Vyhovovala mi poloha blízko centra a zároveň v dochozí vzdálenosti od vlakového nádraží. Stejně tak jsem coby introvert ocenila, že jsem se nemusela nikomu hlásit na žádné recepci, ale pouze jsem si vyzvedla klíče ve schránce u dveří. Pravda, trochu jsem s tím zápasila, než jsem přišla na ten správný grif, jak schránku otevřít, ale přece jenom, coby královna trapasů, už jsem na takové věci zvyklá. Večer po divadle jsem pak zase trochu bojovala se vstupními dveřmi, které se nějak zasekly a nechtěly mě pustit dovnitř. Už jsem se bála, že budu muset odložit své introvertní já, zavolat a sjednat si pomoc. Naštěstí se ale nade mnou osud smiloval, dveře povolily a já se mohla spokojeně zavrtat do postele.
Ráno se snídalo v kavárně, která je součástí budovy penzionu. Obsluhoval opět velmi milý pán, který se nejenže ptal, zda bylo všechno v pořádku a zda se mi u nich líbilo, ale také mi půjčil nabíječku na telefon (kterou jsem nechala doma, opět připomínám, královna trapasů), díky čemuž se stal mým hrdinou, bez jehož pomoci by mi asi baterka do Prahy nevystačila. Podtrženo, sečteno, v Kutné Hoře mi bylo dobře a všichni tam byli moc ochotní! 🙂 Někdy zase na viděnou!
