Málo peněz, hodně smíchu? Reklama na Vánoce potěší na duši
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. Platí to i v případě filmu Reklama na Vánoce, o němž jsme vám toho již leccos prozradili. Jak tvůrci prozradili, natáčení bylo kvůli covidu na delší čas přerušeno, a když se kamery opět rozjely, některé záležitosti se již zkrátka změnily a štáb se musel přizpůsobit. Situace například ovlivnila obsazení. Z projektu odstoupil z časových důvodů například Pavel Kříž, ale nahradil ho „Karkarov“ z Harryho Pottera, tedy Predrag Bjelac. Podle mě se do dané role výborně hodil a působil velmi sympaticky. Zkrátka to tak asi mělo být…
Ale má úvodní věta by se dala vztáhnout i k samotnému ději autorského snímku Aleše Kaiznera. Hlavním hrdinou je Michal (Oldřich Hajlich), kterému „den blbec“ stačí k tomu, aby se mu život obrátil o 180 stupňů. Jelikož je unavený a rozhodí ho hádka s partnerkou Andreou (Kateřina Bláhová), kterou zajímají hlavně luxusní dovolené a štědré dárky, udělá v práci školáckou chybu. Jeho nekompromisní šéfová (Hana Igonda Ševčíková) ho za ni vyhodí. A jako by to nebylo málo, Michal zapomene na oslavu výročí s Andreou a místo toho jde raději na pizzu se sympatickou mladou herečkou Lucií (Anna Jílková), kterou nedávno poznal. Jeho v té chvíli stále ještě partnerka ho ale přistihne, udělá mu pořádnou scénu a dokonce ho vyhodí z bytu.
Michal, kterému tento vztah už předtím vyluxoval nejen životní energii, ale i bankovní konto, se tak rázem ocitá v podstatě na ulici. Dokonce se seznámí s bezdomovkyní (Zuzana Slavíková), jejíž osud mu ukazuje, jak rychle může člověk spadnout na dno a jak těžko se z něj dá vstát. Možná si díky tomu uvědomí, že by tak snadno mohl sám jednou skončit, pokud si nedá pozor. Naštěstí má ale kolem sebe ještě pár lidí, kteří ho mají rádi. A tak není vše ztraceno. Navíc možná při této životní cestě pomůže i dalším. Takže nakonec je třeba rád za takovou zkušenost.
Reálná prostředí
Stejně tak já rozhodně nelituji, že jsem tento film měla možnost vidět. Naopak, do kina jsem přišla v podstatě s nulovým očekáváním, ale odcházela jsem mile naladěná. S úsměvem a dobrou, snad i trochu sváteční náladou. Podobně jako herci, s nimiž jsem mluvila na premiéře či o ní, jsem ocenila především uvěřitelnost snímku. Skutečně jako bychom se někomu dívali do obýváku. Přiznávám, že někdy mě něžná kýčovitost u filmů baví – všichni vypadají naprosto dokonale a nemají jedinou chybičku. Mají úžasné domy a byty jako z katalogu a vždy mají perfektně naklizeno. Jenže kolikrát jim tu dokonalost malinko závidím a možná až zbytečně moc svůj život s tou úžasně barevnou filmovou realitou srovnávám. V tomhle mou duši Reklama na Vánoce rozhodně ušetřila. Natáčelo se hodně v reálných prostředích a je to poznat. Když je záběr na kuchyni, opravdu to vypadá, že tam někdo někdy vařil a myl nádobí, nebo se na to alespoň psychicky připravoval:).
Je jasné, že tím, že si režisér Aleš Kaizner peníze na realizaci z velké části sháněl vlastními silami, neměl bůhvíjaké možnosti. Ale dokázal s tím skvostně pracovat, a jak už jsem říkala – všechno zlé je zkrátka pro něco dobré.
Není malých rolí ani herců
Co se týče hereckého obsazení, rovněž se nenašel nikdo, kdo by nějak nepatřičně vyčníval, či komu bych nevěřila danou figuru. Kladní hrdinové byli sympatičtí, záporáci, i když jich vlastně nebylo zas tak mnoho, byli též vykresleni dost jasně. Z hlavního trojúhelníku Michal-Lucie-Andrea mě asi nejvíc zaujala Kateřina Bláhová coby naprosto okouzlující zlatokopka a manipulátorka. Skvělá byla vždy v konfrontacích s Michalem, kdy byla na oko smutná, ale ve skutečnosti to s ní ani nehnulo. Díky tomu jsme hned měli jasno, že to není žádná naivní pipinka, ale naopak má všechno dobře promyšlené. Hlavní cíl – oškubat až do posledního peříčka. Moc se mi líbilo i to, jakým způsobem byla nakonec „vytrestána“. Stačila její malá nepozornost, která se může stát každému (hlavně mě :)), a už bylo „vymalováno“.
Dojetí především zajišťovala zkušená Zuzana Slavíková. Když jí policisté odloučili od jejího milovaného pejska, měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Naštěstí pro mě scéna proběhla příliš rychle, takže na slzy nakonec nedošlo. Možná v tom sehrála jistou roli i hudba. Přiznám se, že byla na můj vkus příliš dramatická. Zde bych sáhla spíše po nějakém motivu, co by dokreslil tragédii této situace – žena, která nemá nic a nikoho, přichází o posledního parťáka.
Dobře vykreslené jsou pak podle mého především vztahy hlavních postav s rodiči. Lucie v podání Anny Jílkové má hodně blízko ke svému tatínkovi, kterého si zahrál Petr Gelnar. Nejdřív mi připadal na roli tatínka dospělé slečny poměrně mladý (asi to hodně posuzuji podle své rodiny, ale je pravda, že mně už taky není dvacet :D), ale herecky mě přesvědčil. Jejich vztah působil uvěřitelně a vřele. Složitější to má Lucie s maminkou, která od nich kdysi odešla. Teď je ale osud opět svedl dohromady. Záměrně tady nebudu prozrazovat jméno herečky, která se role Luciiny maminky zhostila. Byla pro mě ale jedním z nejmilejších překvapení v obsazení. Skvělý výkon, který mě přiměl, abych jí fandila. Ačkoliv ta postava v minulosti udělala chybu, přála jsem jí, aby se jí povedlo s dcerou opět navázat vztah.
Jemně a maminkovsky pak působila též Miriam Chytilová coby matka hlavního hrdiny Michala. Snad jen vedlejší linka jejích manželských problémů pro mě byla v ději nadbytečnou a s klidným srdcem bych ji vynechala. Koho bych naopak nikdy z Reklamy na Vánoce „nevystřihla“? V menších rolích mě zaujaly Radka Stupková či Jaroslava Stránská a především Lucie Kožinová byla coby recepční nepřekonatelná. To byla, pro mě osobně, ta pomyslná třešinka na dortu. Podobně jako ve Vánočním příběhu, kde měla také jen malou roličku a přesto neskutečně bavila.
Pouhým výrazem tváře či údernou odpovědí dokázala pobavit též Stanislava Jachnická, která v rámci děje dohlíží na zpracování reklamních kampaní. Bylo vidět, že si tuto roli, natolik odlišnou od těch, co hraje jinde, vyloženě užívá. Jen ten její účes mi nejdřív nebyl zcela jasný. Až pak jsem pochopila, že je to mírná narážka na to, že postava jezdí na motorce. 🙂
Negativně může na někoho působit i šéfka reklamního studia Hana Igonda Ševčíková, zvlášť když ještě prohlásí, že práce je její rodina. Taková trochu železná lady. Ve skutečnosti to ale tak úplně není, což poznáváme už ve chvíli, kdy hlídá svého malého vnuka. Zatímco její dceru ve filmu nepotkáme, takže nevíme, jaký vztah mají, je vidět, že o chlapečka se sama zajímá a má ho ráda.
O náhody opět není nouze
Na závěr filmu se pak shledá ještě s dalším člověkem z minulosti, kterého měla možná už za navždy ztraceného. Přiznám se, že tím, že už se jednalo o druhé podobné odhalení a shledání, jsem měla pocit, že těch náhod je ve filmu možná trochu příliš. Ale jak už jsem zmiňovala u Vánočního příběhu, tomuto žánru to vlastně patří. Proč by občas nemohlo dojít na nějaký ten malý vánoční i předvánoční zázrak? Zvlášť, když nás to vede ke šťastnému konci, jaký by měl mít každý podobně laděný film. A v případě Reklamy na Vánoce je to takový ten milý konec, kdy se vše v dobré obrátí, ale zároveň vám z toho netrnou zuby, jako byste právě spořádali pytlík sladkých bonbonů.
Pokud bych měla filmu něco vytknout, bude to asi především práce s kamerou. Tu měl na starosti Vratislav Boch. U něj není na ČSFD kromě Reklamy na Vánoce ještě žádný „zářez“, a tak drobné nedostatky přičítám jeho nezkušenosti. Především v samém úvodu filmu jsou občas některé záběry provedené trochu netradičně. A když už je zde naprosto jasný product placement, nemusel by na něj být ještě přibližovací záběr, abychom náhodou to logo nepřehlédli. Na mysli mám kelímek s kávou, na druhou stranu nemluvím o plechovce džusu Relax, protože ta je naopak velmi dobře zakomponována do děje. A přece jenom, když se děj odehrává v reklamním studiu, je přirozené, že tam nějaké značky a jejich loga potkáme.
Dále se mi úplně nepozdával způsob, jakým byla natočena autonehoda jedné z postav. Zde to ale přikládám opět nízkému rozpočtu a věřím, že kdyby byly peníze na efekty a triky, jistě by to působilo daleko lépe.
Všimla jsem si i drobných chybiček, které by zřejmě ve větší produkci odhalila skriptka. Lucii se totiž mezi dvěma scénami, odehrávajícími se ve stejný den, lehce změní účes – jednou má vlasy rovné a podruhé vlnité. A jindy zase nastupuje s matkou do auta, přičemž venku neprší. Při rozhovoru v autě je vidět, že venku pěkně leje. Ale ejhle, když Lucie odchází, zase je po dešti. Zřejmě aprílové počasí :). Takovéhle věci najdeme popravdě v každém filmu (přesvědčit se můžete na mnoha webech, například kfilmu.net), ovšem často je diváci a fanoušci odhalí třeba až po letech. V tomto případě to ale bylo patrné poměrně hned. Je to ale drobnost, která zážitek vůbec neovlivní.
Podle mě Reklama na Vánoce stojí za vidění, už jen díky příběhu. Scénář považuji za nejsilnější prvek a mě udělalo radost i obsazení a jak už jsem asi zmiňovala minule, i některé vtípky téměř až interního rázu. Bohužel obávám se, že poslední dva zmíněné faktory asi běžný divák nedocení. Přála bych si, abych se mýlila a aby se filmu dařilo. Věřím, že kdyby ho uvedla některá z našich televizí, diváky by si jistě našel. A doufám, že se Aleši Kaiznerovi, který má ještě celou kariéru před sebou, opět v budoucnu povede nějaký projekt realizovat a tentokrát možná i s větším rozpočtem. Zkrátka věřím, že se od něj máme ještě na co těšit :).
