Magický klid jako v kostele? V Hybernii vykvetla Modrá květina
Přáli jste si někdy vrátit se v čase a na vlastní oči se podívat, jak to u nás vypadalo v minulosti? Tak trochu vám to umožní nová multimediální výstava Modrá květina, která bude od srpna k vidění v pražském Divadle Hybernia.
Výstava ve foyer divadla
Možná vás na první dobrou překvapí to místo – multimediální výstava v divadle, které má na repertoáru především muzikály, jak to půjde dohromady? Zdá se to jako neřešitelný úkol, ale umělkyně, režisérka a scenáristka Marie Krajplová se s ním poprala bez problémů. I tento kontrast pak dotváří unikátní kouzlo uměleckého zážitku, který se vám na výstavě naskytne.
Ředitelka divadla Eva Homindová je též ráda, že může tímto způsobem „divadlo otevřít“ zase jiným způsobem, ovšem je pravda, že na nějaké úpravy přece jen muselo dojít. My jsme se (ve spolupráci s naším sesterským webem Očima7) byli podívat již na vernisáži k výstavě, která se konala v úterý 30. července a jak jsme si tam vyslechli, v následujících dnech dojde k renovaci prostor, kdy dojde k instalaci protihlukových dveří. Výstava tak nebude rušit umělce při zkoušení a naopak.
V pondělí 12. srpna se prostory ve foyer divadla opět otevřou, tentokrát již pro veřejnost, a to od 10 do 18 hodin. Výstava pak bude probíhat každý den až do konce srpna, jen pozor, pokud byste chtěli vyrazit, pohlídejte si u konkrétního datumu otevírací hodiny (mohou se lišit). Dále se také na webu Divadla Hybernia můžete dočíst, že abyste si vše vychutnali, měli byste dorazit minimálně půl hodiny před koncem otevírací doby. A co vás vlastně čeká?
Magické místo z »dvojky« Princezny zakleté v čase? Svatyni Elementů si zahrála slavná hrobka
Vitráže, spojnice historie a symboliky
Nejprve se ocitnete v naprosto jiném světě a možná si ani neuvědomíte, že jste pořád ještě v divadle v centru Prahy. Pohltí vás tma, ale bát se není třeba – dost světla vám poskytnou jakési vitráže po stranách. Nenajdete na nich žádné výjevy přímo z Bible, ovšem s náboženskou symbolikou i tak pracují. Nejsou to navíc vitráže v pravém slova smyslu, nejsou statické, ale díky moderní technice jsou to obrázky rozhýbané – ať už se na nich mění barvy, plují po nich mraky, nebo se v nich odehrává nějaký drobný příběh. Tam, kde by běžně na premiéře muzikálu postávaly hloučky lidí u baru, je tentokrát promítací plátno a na ní se vykresluje příběh daleko větší a velkolepější. Inspiraci si bere především ze samotné historie Domu u Hybernů a také Prahy jako takové. Přeneseme se tak na chvíli do doby, kdy na nás zaútočili Švédové, jindy nás zasáhnout přírodní katastrofy a ani světová válka nás nemine.
Komentář, který je nejen v češtině, ale i v angličtině, je velmi jednoduchý, přesto výstižný. Jako by o sobě vyprávěla samotná budova, která měla v minulosti různá využití – například sloužila i jako kostel. Oslní vás ilustrace Martiny Hamouzové, video měl na starosti Jaroslav Hrdlička a za celkovou podobou výstavy stojí umělkyně, režisérka a scenáristka Marie Krajplová.
Další informace o historii jistě doplní i průvodce výstavou a jako bonus vás čeká i krátká prohlídka divadla, včetně geniální tečky na střešní terase. Odtamtud je opravdu boží výhled na naše krásné hlavní město. Vizuální zážitek vás tak čeká v každém případě (vlastně hned dvojnásobný), a to za poměrně dobrou cenu 290 Kč za jednu vstupenku. Studenti, děti a senioři pak platí 190. Zakoupit vstupenky lze online prostřednictvím Colosseum Ticket.
V rámci vernisáže došlo i na milý bonus v podobě drobného pohoštění a atmosféry doladěné jazzovými skladbami v podání zpěvačky Sophie Lamoš a jejího kvartetu. Kromě toho nám průvodcem výstavou byl herec a dabér Rudolf Kubík (muzikál Tarzan, filmy Andělská tvář, Z pekla štěstí a další) a také jsme měli možnost vyzpovídat pro vás i samotnou autorku výstavy Marii Krajplovou.
Střelba ve škole je aktuální hrozba. V Milovicích jsou ale připraveni
Tichý koutek, vůně a bláznivé projekty
Výstava Modrá květina je určitě jedinečná a má velký náboj. Povedlo se vše podle vašich představ a očekávání? A jaké byly?
Máme za sebou takový testovací provoz a teď to bude na pár dní zavřený kvůli renovacím. Takže než se otevře »na ostro«, chtěla bych sem přidat i vůně. Aby si návštěvníci opravdu připadali jako v kostele, kde jim kvete ta modrá květina. Dneska jsou všichni přesycení informacemi. V těch obrazech jsou sice taky skryté informace, ale fakt by se mi líbilo, kdyby si řekli: ‚Jdu si sednout do té Hybernie, trošku se tam uklidním a třeba přijdou nějaké nové myšlenky.‘
Vaše projekce jsou hodně různorodé a mísí se v nich různé umělecké směry a styly. Kdo byl vaší inspirací a proč jste se rozhodla takto styly kombinovat?
Já mám právě ráda, když se všechno tak trochu »splácá« dohromady. A ten člověk má pak pocit, že všechny ty formy vytváří jeden kompaktní celek. Mám ráda narušování hranic, a proto využívám prolínání více směrů a stylů, kdykoliv se mi naskytne příležitost je nějak kombinovat. Také mám odzkoušeno, že když bych využila třeba jen historické obrazy a bylo by jich tam víc, tak třeba po třetím či čtvrtém už by to návštěvník výstavy vnímal, jako že je to vlastně všechno pořád stejné. Video má přece jenom jiné možnosti, můžete tam jinak pracovat s časem, s tím dekorem, s herečkou apod.
Na projekcích je vidět herečka Kateřina Marie Fialová. Zajímalo by mě, zda jste si ji pro spolupráci vybrala třeba vy sama. Byla jste o ní přesvědčená, že je zkrátka ten pravý člověk? A proč zrovna ona?
Já s Katkou pracuji již delší dobu. Ještě spolu připravujeme další projekt. Ono to sice na tom videu, které má pár vteřin, vypadá poměrně v pohodě, ale rozhodně ne každá herečka je ochotná se třeba nechat zapálit, dvě hodiny se vystavovat tekoucí studené vodě a vlastně se vůbec nehýbat. Katka kromě toho, že umí skvěle zpívat a tančit, tak je navíc přesně stejně šílená jako já. Klidně řekne: ‚Stříkej to na mě! Hlavně ať je to pěkný…‘
Takže vybírám si herce nejen podle schopností, ale hlavně tak, abych měla jistotu, že mě pak nezažalují za to, co jim dělám. :).
Znáte ji také jako divadelní a muzikálovou herečku, chodíte tzv. »na ni« do divadla?
Když mám takhle lidi ve své »stáji«, tak já pak chodím na všechny jejich projekty, ať už divadelní či filmové. Naposledy jsem Katku viděla například v činohře Pitevna ve Studiu DVA.
Jaký bude ten další společný projekt, pokud můžete něco prozradit?
Bude podobně šílenej, ale za delší dobu, takže zatím ladíme podobu.
Modrá je barva naděje, svobody a všech těch hezkých věcí, co by si člověk mnohdy přál. Co je vaše modrá barva?
Co bych si přála? Je to šílený, ale já jsem zjistila, že jsem vlastně umělec / projektová manažerka. Všichni mi pořád říkají, že jsem workoholik, ale co si vždycky nejvíc přeju, jsou nové zajímavé projekty. Nevadí mi velké výzvy, naopak, když někdo řekne: ‚Ve foyer nemůže být audiovizuální výstava. Není to možné.‘ Já odpovídám: ‚Jdu do toho!‘ (smích) Takže to je to, co bych si přála, další bláznivý projekt, co nechce dělat nikdo jiný.
Modrá květina v Hybernii
