Vidět Věstonickou venuši na vlastní oči? Záhadná a obdivovaná soška sídlí do února v Praze
Můžeme se dohadovat, zda měla sloužit k nějakému specifickému účelu, nebo byla jen amuletem či ozdobou. Můžeme spekulovat, jestli znázorňuje nějakou konkrétní osobu, nebo spíše ženství jako takové. Věstonická venuše ovšem zůstává záhadnější než Mona Lisa, a to ji činí zajímavou. Kde se na ni v současnosti můžeme podívat?
Královna Lewandowská a skrytý vtípek na režiséra Vejdělka: Jaká je Aristokratka ve varu?
Zmatky a chaos miluji
Zdalipak už jste navštívili Národní muzeum od doby, kdy dostalo novou podobu? Tak já už ano, i když ta návštěva byla pár detaily lehce zkomplikovaná. Vyrazila jsem neplánovaně a navíc s doprovodem, co nesnáší čekání, a tak nebyl prostor nic plánovat a třeba si zakoupit i vstupenku online, což na webu muzea můžete.
Vyhnete se tak našemu zážitku, kdy jsme se zasekli v řadě za skupinkou mladých španělských krásek, jejichž rychlost byla vražedně pomalá. Zřejmě vysvětlení, co a jak, chtěli slyšet vícekrát, což se jim ani nedivím. Když jsem přišla na řadu já, vyžádala jsem si dvě vstupenky na výstavu s názvem Nejstarší šperky a ozdoby těla, ale místní paní pracovnice nevěděla, o čem mluvím a nerozuměla mi. Spravily to vstupenky typu muzejní komplex, ale i tak, už jsem si připadala jako pitomec prvního stupně. Další mé povýšení v tomto směru následovalo, když jsme nepochopili ani to, kam máme jít. Ale informace, že šatny jsou po schodech dolů, v nás zůstala.
Tak jsme začali tam, abychom se netahali se zimními bundami a nevypadali jako největší burani. Ale vstoupíme do prostor šatny a co vidíme? Cosi jako zrcadlové bludiště 😀 – zrcadlo, lavičku, řadu ozdobných sloupů a jinak nic. Vydáme se doleva, aha, tam je šatna. A u ní fronta jako hrom. Vydáme se doprava, výborně, je tam druhá šatna. A u ní fronta ještě větší a opět ty naše španělské princezny. Bohužel ani rychlost paní, která šatnu obsluhovala, tomu nepřidala. Nechápu, jak je možné, že tam v neděli, tedy během víkendu, kdy na muzeum pořádají rodiny téměř nálety, byla sama.
Neměli by tam být minimálně dva lidé, tedy jeden, co kabáty uklízí a vydává čísla a pak druhý, co naopak kabáty vydává zpět lidem? Protože fronta tímto stylem byla jen jedna (a ano, lidé v ní stáli dost nelogicky), vznikaly zbytečné konflikty. Navíc paní trvala i na tom, že kabáty musí být zapnuté, jinak nedrží na ramínkách. Další zdržení, netrpělivost stoupá. A cestou na výstavu si všimnete, že jsou tam i samoobslužné skříňky. Sakryš, ale už…
1000 různých tváří ženy napříč historií? Představí je výstava v Kolíně
11centimetrová bohyně
Teď už ale k věcem příjemnějším, třeba se našimi chybami poučíte. Ze šaten jsme se naštěstí vymotali již díky šikovně umístěným cedulkám se šipkami, kde název výstavy již nechyběl. Pak už stačilo je pár kroků a ocitli jsme se v dobách daleko jednodušších, a přesto složitých, i když zase jinak.
Vrátíme se zhruba o 30 tisíc let zpět v čase a prohlédneme si, jak se tehdejší lidé zdobili a jaké šperky nosili. Což o to, neměnilo se to zas tak moc – nechybí náhrdelníky, čelenky, náramky, prsteny a další. Dokonce některé kousky by odpovídaly i dnešním estetickým standardům. Uvidíme také různé paleolitické „venuše“ tedy figurky žen, nalezené na území České republiky. Možná nejvíce fascinuje a někoho možná i trochu šokuje pohled na rekonstrukci paleolitického trojhrobu z Dolních Věstonic. V jakém příbuzenském vztahu byli tito tři lidé, co spočinuli na jednom místě? A jaké předměty a ozdoby byly u nich nalezeny? To vše vám výstava odhalí.
Teprve na konci vaší výpravy pak spatříte dámu, jejíž jméno jsme zmiňovali už na samém začátku. Věstonická venuše, v minulosti téměř nevystavovaná, přesto ji všichni známe z hodin dějepisu. Vidět ji naživo je proto rozhodně zážitek, ačkoliv je vlastně docela malá (má jen 11 cm) a možná na pohled obyčejná. A pozor, k vidění bude v Praze už jen do 29. února!
„Venuše byla a je stále obdivována, je to nejznámější a nejpopulárnější archeologický nález z našeho území. Jde a nejstarší ‚keramickou‘ sošku na světě a nejstarší lidské zobrazení nalezené na území České republiky,“ můžeme se dočíst na jedné z informačních tabulí o této sošce z pálené hlíny, která byla nalezena v oblasti mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem v roce 1925 J. Seidlem a E. Daniou, při výzkumu vedeném K. Absolonem (ten přímo u nálezu osobně nebyl, ač je v souvislosti s Venuší často zmiňován). Věděli jste ale, že tehdy ležela rozlomená na dva kusy, mezi popelem a uhlíky? Já ne.
Stejně tak se můžete dozvědět, co znamenají rýhy na jejím těle, čí otisk byl na ní nalezen, případně při jaké teplotě byla vypálena a co dalšího bylo při jejím zkoumání objeveno a co další průzkum brzdí.
Už jste viděli „Převaláky“ z Dívčích hradů? Výlet na každé roční období
Sladká tečka
Kdo bude po tolika informacích znaven, může vystoupat vzhůru a přímo v muzeu navštívit kavárnu, kde je široký výběr nápojů, pochutin a dortíků. Naše výprava ochutnala cappuccino a míša dort a též croissant s mozzarellou, ovšem v nabídce zaujala i horká čokoláda, kterou si dával zamilovaný páreček za mnou, případně i kakao s marshmallows, které stejný pár rovněž zvažoval. Prodej probíhá u pultu, ovšem míst k sezení je rozhodně dost a odměnou vám bude i nádherné prostředí včetně proskleného stropu, kterým prochází světlo. Společnost vám z jedné strany dělá pár módních outfitů inspirovaných minerální vodou Mattoni, z druhé strany kostra dinosaura. K dokonalosti a dovolenkové pohodě by už chybělo jen pověstné cigárko… a to jsem nekuřák.
