Na prknech, která znamenají svět. Žáci benátecké školy Otevřeno famózně zinscenovali historickou divadelní hru
Drazí a milí mládežníci (nemůžu Vám přece říkat děti) z třetího trojročí Základní školy Otevřeno, kteří jste se podíleli na projektu Vaší školy a v rámci něj jste nazkoušeli krátké divadlo, které jsem měla možnost zhlédnout v sále Záložny v Benátkách nad Jizerou.
Rozhodla jsem se svá slova adresovat přímo Vám, i když myslím, že si je nepřečtete, protože už máte trochu jiné starosti. Chtěla jsem Vám ovšem složit poklonu za Vaši odvahu. Vystoupit na jeviště, to už nějakou tu statečnost vyžaduje. A vy jste to zvládli už podruhé, jelikož, budu-li se držet divadelní terminologie, máte za sebou již nejen premiéru, ale i jednu reprízu. Navíc mezi oběma představeními byla i delší pauza, kdy jste si nebyli jistí, zda ještě vůbec budete znovu hrát. Jak to tak bývá i v profesionálních divadlech, umění je plné překvapení, takže jste se museli potýkat s oprašováním textů a zároveň Váš pan ředitel Marek Fajfr zaskakoval v roli Brejlovce, čímž se také jistě dynamika dění proměnila. Zvládli jste to všichni skvěle a se ctí, zdánlivě bez trémy a suverénně, a to i přesto, že jeviště bylo plné dalších dětí, a to z jiné benátecké základní školy a též z Přírodní školy Praha.
Bylo vidět, že do zkoušení představení Hoši, dívky a psi (autora jménem Paul Vangeberghe) jste dali hodně práce a nepodcenili jste to. Možná na to měli svůj podíl i Viktorie Jarešová, Matouš Fajfr a Veronika Mühlová, kteří vše zrežírovali.
Bez herců by ale samozřejmě nebylo nic. Lukáš Mühl jako Karel mě zaujal především zvučným projevem, svým zdánlivě ledovým klidem a rozhodným odseknutím Brejlovcovi si hned získal respekt ostatních »kumpánů« a není tedy divu, že poslouchali jeho nápady, ač seberiskantnější.
Z dam měla asi největší prostor Klaudina v podání Viktorie Jarešové, Působila sebejistě a poměrně přirozeně. Dalších ženských partů Olgy a Evy se zhostily Arnie Plavjanik a Eliška Bühler. Oskara si zahrál Marek Fajfr, Ondřejem se stal Hynek Vodička, Marcelem byl Richard Kopecký, Fabiánem zase Matouš Fajfr a úlohy Arnošta se zhostil Matyáš Hanek.
Pejska jsme se bohužel nedočkali, ale bylo to pochopitelné, jelikož jeho účinkování v původním představení měla přijít na řadu daleko později (a kdo ví, jestli by to i tehdy nevyřešili tak, aby tam němá tvář vůbec nebyla vidět).
A teď přichází to nejzajímavější – moment, kdy bylo představení přerušeno. My ve století jednadvacátém máme velkou kliku, že do sálu vtrhl nacista „jen jako“. Hercům nakázal, aby přestali hrát, ale hlavně mezi diváky odhalil Žida, kterého okamžitě vyvedl.
Skoro nás až zamrazilo, ostatně přesunuli jsme se tím tak trochu v čase o skoro 83 let zpět. Hra Hoši, dívky a psi měla totiž skutečnou premiéru již 23. října 1940 v TJ Sokol Nové Benátky. A právě v této době by to bohužel nebyla jenom obyčejná scénka, ale děsivá realita, kdy byli Židé v divadle i jinde »černými pasažéry«.kvůli drsným nařízením, která je omezovala. Právě antisemitismus byl hlavním tématem celé toto školní akce a zároveň i projektu, který představením s následnou besedou vrcholil.
Nápad divadlo takto ukončit a vtáhnout nás tak přímo do děje 40. let mě nadchl. Myslím si, že samotné scénce s gestapákem mohl být věnován i větší prostor, aby měla větší dopad, ale zároveň rozumím tomu, že když bylo publikum tvořeno především školáky, mohlo by to být možná až moc traumatické. I když, jak já si to tak pamatuju, nás na škole by to asi nerozházelo, my jsme byli pěkně přidrzlí.
Ano, musím uznat, že tohle divadlo mě přeneslo také do mých studentských let, především tím, že na střední škole (Gymnázium Sázavská, dnes Gymnázium Evolution Sázavská) jsme také každoročně mívali »projektové týdny« (především proto, abychom v období maturit neseděli ve škole a maturanty nerušili a neznervózňovali ještě víc).
A ten návrat byl v něčem příjemný a plný nostalgie, ale zároveň i v něčem náročný. Zvlášť, když došlo na besedu, v níž jste Vy, mladí účinkující, předčítali připravené odpovědi. Mrzí mě, že jsem i kritická, ale bohužel na té četbě by to chtělo ještě zapracovat. Když už jste tak přesvědčiví ochotníci a naučili jste se takové velké množství textů, jistě by nebyl problém desetkrát si nahlas přečíst tyto krátké texty předtím, než jste přišli na jeviště. Bohužel jsem chvílemi nedobře rozuměla. Případně by pomohlo i Vaše výstupy ozvučit mikrofonem, ale věřím, že byste to zvládli i bez něj, právě díky pečlivější přípravě. Ukázali byste tak větší respekt nejenom ke škole a nám divákům, ale i k Vašim spolužákům, co texty v rámci projektu připravili a na jevišti s Vámi nebyli. Já, jako introvert, bych asi taky patřila do té neviditelné skupinky a asi by mě mrzelo, že se vše nepovedlo zcela perfektně. Ale nevěšte hlavu, já a moji spolužáci jsme nebyli jiní. V každém případě jste dobří, tedy pardon, výborní, protože dobrý je za tři, že? Pokud byste se chtěli divadlu v budoucnu věnovat, ráda Vaše jména budu vyhlížet na fermanech.
A možná Vám ještě udělám radost i tím, že zcela nepochválím ani Vašeho pana průvodce, pana řídícího Fajfra. Ten měl projev naopak formálně bezchybný, ale byla na něm hodně vidět nervozita, kterou jsem naopak u Vás nepozorovala. Ale chápu, v samotné divadelní hře fungoval v podstatě jako záskok – a každý správný divadelník ví, že záskoky jsou hájené. Takže už nic neříkám a přeji pevné nervy do budoucna.
Na besedě, kterou s Vámi jistě také připravoval, jsem ocenila především to, že sice došlo na předem připravené otázky na lístečcích (Jelikož ruku na srdce, přihlásil by se někdo sám na rychlo s vlastní otázkou? Já ne, já bych se styděla…), ale zároveň následoval prostor i pro dotazy další, tentokrát už ty skutečné a od srdce. Děkuji za zážitek, obohacení a nové informace a přeji hodně štěstí v dalších projektech. A pokud by zase některý zahrnoval nějaké divadlo, tak…pozvánky ke mně, prosím! 🙂
Druhý pohled na stejnou hru!
Na divadlo benátecké Základní školy Otevřeno, jsem byla hodně zvědavá. Věděla jsem o čem je, protože jsem pomáhala organizovat setkání místních škol, které se týkalo právě projektové výuky. Pan ředitel Otevřena Marek Fajfr na něm hovořil o projektové výuce, o tom, jak to dělají oni a samotní žáci představovali své projekty. Divadlo a pátrání po „zavražděné“ dívce bylo jedním z nich.
Doufala jsem, že se hra dočká znovu uvedení a její premiéra tak nebude zároveň i derniérou a nakonec se to opravdu stalo, žáci Základní školy Otevřeno uvedli svoji hru znovu, v benáteckém malém sále Záložny.
Mohla jsem být v publiku se svojí kolegyní, ale také s žáky Základní školy Husovo náměstí a Přírodní školy Praha a byla to pecka!
Nutno podotknout, že jsem o den dříve viděla v Mladé Boleslavi inscenaci 1000 tváří Adiny, takže jsem měla pocit, že si podobné historické období prožívám znovu. Byla jsem nadšená, když do hlediště vtrhl „nacista“ a odvedl jednoho z diváků s tím, že se jedná o Žida.
Následná debata byla určitě podnětná nejen pro žáky z přihlížejících škol, ale i pro přítomné dospělé. Co mne hodně zaujalo bylo, že děti v publiku nezlobily, hru opravdu viděly, vyposlechly a potom pokládaly předem připravené otázky. Tomu jsem zprvu nerozumněla, potom mi ale došlo, že by se bez nich jen málo kdo opravdu přihlásil a divadelníků na cokoli zeptal. Za mě jedině BRAVO a jen tak dál! 😊
