Pat a Mat řádí na zámku! Ctěnice nabízí (nejen) interaktivní výstavu pro malé i velké
„Slunečné počasí láká všechny ven,“ hlásili o víkendu v rádiu a měli pravdu. Dokonce se podařilo z domu dostat i moje jindy spolehlivě »hybernované« rodiče, kteří jsou už v důchodu a obvykle moje návrhy na výlety odpálkují větou: „Až se oteplí!“
Jelikož ke stáří se člověk tak trochu vrací do dětství, vydali jsme se všichni na »mašinky« do Zámeckého areálu Ctěnice (spadá pod správu Muzea hlavního města Prahy). Jedná se o model budovy nádraží Praha-Těšnov a trať procházející po Negrelliho viaduktu. S maminkou už jsme tuto stálou expozici, umístěnou ve Špejcharu, viděly už kdysi spolu s drobotinou, kterou jsme tehdy hlídaly. Posléze jsme chtěly výlet dopřát i tátovi, jenže nám dlouho okolnosti moc nepřály – v době covidové bylo zavřeno. Naštěstí jsme mohli alespoň projít místní park (kde je i dětské hřiště) a poslouchat u toho zurčení potůčku. I když mě můj drahý pejsek na vodítku tahal tak usilovně (aby všechno stihl prozkoumat), že mi z toho div nehučelo v uších.
Tentokrát už jsme ale měli větší štěstí a rovnou jsme obešli většinu výstav, které jsou tu v současné době k vidění. Jelikož jsme nejprve trochu tápali, jak je to se vstupenkami, rovnou vás předem navedu – od vstupní brány se dejte rovnou za nosem až k hlavní budově s hodinami a po otevření dveří najdete pokladnu po levé ruce. A kdo chce jít na jisto a začít třeba právě vláčky ve Špejcharu, co je vstupu mnohem blíž, může si lístky zakoupit předem online (více info na webu Muzea hl. města Prahy).
V pokladně budete možná, stejně jako my, požádáni, abyste za sebou zavřeli dveře (které jsou navíc v historickém stylu, takže to byla pro mě trochu výzva), protože jinak se tam prý hned udělá zima. Každopádně, když byly tyto problémy za námi, paní v pokladně ochotně popsala, která výstava se kde nachází. „A kdybyste to zapomněli, nic se neděje, kustodi vás navedou,“ dostalo se mi ještě ujištění, jako by snad na mě už bylo na první pohled vidět, že jsem někde šlápla na bludný kořen a zamotám se kdekoliv.
Naproti pokladně při výstupu po schodech nahoru najdete výstavu Řemesla v pořádku, kterou jsme si my popravdě nechali zase na příště. Jelikož se jedná o část stále expozice, netlačil nás v tomto případě čas. Podle toho, co nám ale na místě řekli, jsou zde k vidění velmi vzácné exempláře, navíc dosud nevystavené.
Další částí stálé expozice je výstava Zámek Ctěnice / Dějiny, stavební vývoj a obnova, zaměřená na historii objektu napříč stoletími. Původní tvrz prošla postupně mnohými úpravami do renesančního, barokního či klasicistního stylu a vystřídala se tu také řada majitelů, v čele s význačným českým šlechtickým rodem Černínů z Chudenic. Prohlédnout si v rámci výstavy můžete také fotodokumentaci z obnovy zámku poté, co zůstal za minulého režimu bez údržby. „Takhle si to pamatuju,“ ukazovala moje maminka prstem na černobílé snímky dokazující, jak areál chátral. Vzpomínala, že právě do Ctěnic v 60. let chodili na tzv. pochodová cvičení.
Ostatně mamku, která je rodačka z nedalekých Kbel, nejvíce zaujala další část stálé expozice Dějiny obce Vinoře od pravěku do 20. století. Zde jsme prožili menší výpravu v čase – prohlédli jsme si různé nálezy ze středověku včetně vskutku monumentální zásobnice, ale také jsme zjistili, jak se obec, která je součástí Prahy až od roku 1976, proměňovala v průběhu minulého století.
Mezi nejzajímavější exponáty jistě patří vycházková uniforma hasiče neboli požárníka z 80. let. Hodně času jsme také strávili u panelu, jenž byl věnován bankovkám z doby socialismu. Většinu zobrazených osobností na nich jsme identifikovali, ovšem u papírové desetikoruny z roku 1986 jsme tápali, kdo může být ten „dvojník Schwarzenberga“ a já teprve zpětně zjistila, že se jednalo o básníka Pavola Országha Hviezdoslava.
Dětské dušičky jsme v sobě probudili ale především na výstavě Pat a Mat. Sotva jsme vstoupili, už jsme od milé paní kustodky dostali záludný dotaz, zda s sebou máme nějaké děti. Když jsme odpověděli, že ne, tak nás ujistila, že budeme alespoň mít čas si v klidu pročíst všechny informační panely. Ovšem ne tak docela, protože rodiče mi v jednom kuse utíkali, podobně jako to dělají právě ty malé děti. Jen tedy s tím rozdílem, že se naši styděli si vyzkoušet interaktivní části výstavy. Musím tedy říct, že takovýchto prvků je zde opravdu hodně, a tak si myslím, že nejvíce výstavu ocení rodiny s dětmi. Zatímco ratolesti dostanou pracovní list s deseti úkoly, které v průběhu výstavy plní, rodiče se mohou na chvíli zastavit a něco si počíst například o autorech tohoto známého animovaného seriálu – Lubomíru Benešovi a Vladimíru Jiránkovi. Kdo z nich se narodil v pražském Hloubětíně a který z nich vytvořil podobu Pata a Mata, co jsou populární i mimo české luhy a háje?
Samozřejmě ale ani dospělým nikdo nebrání v tom, aby si zasoutěžili spolu s dětmi – poskládejte výjev ze seriálu z molitanových kostek, najděte 10 rozdílů či vyluštěte křížovku. Za každý splněný úkol si můžete do pracovního listu udělit razítko.
Podobně, jako na výstavě Světy české animace (o níž jsem vám psala nedávno), se zde setkáte také s několika různými „předchůdci animace“, přičemž jejich roztočením sami rozpohybujete obrázky a snáze tak pochopíte, jak to celé funguje. Na závěr můžete sledovat záběry ze seriálu a uvidíte i originální scény z natáčení včetně loutek Pata a Mata, u nichž se prý všichni diví, jak to že nejsou o něco větší. Televizní kouzla dělají své, jenže ve skutečnosti je za tím náročná a dlouhá práce. Jak dlouho animátoři, kteří oba „šikuly“ ovládali pomocí drátků v nich schovaných, natáčeli jeden díl, který má pouhých osm minut? Odpověď, která vás rozhodně překvapí, najdete ve Ctěnicích. A záludná otázka nakonec – který z kutilů je Pat a který Mat? Pokud si nejste jistí, do 18. dubna 2022 máte možnost to zjistit právě na této výstavě.
9. dubna je dokonce nachystán i speciální velikonoční doprovodný program. Výlet do Ctěnic můžou podniknout navíc i školy a školky, pro něž je připraven zajímavý lektorský program, který kombinuje výklad a praktické ukázky.
Jak jsem již zmiňovala, cestou zpátky k východu si pak můžete prohlédnout vláčky ve Špejcharu, který je stylově vyzdoben tak, že připomíná jakousi čekárnu na nádraží. Zde je také k dispozici toaleta a občerstvení v podobě kávy za 10 Kč a vody zdarma. Pokud se ale v zámeckém areálu zdržíte déle a vyhládne vám, navštivte místní Bistro na zámku, kde si určitě vybere každý. Tedy až na mé rodiče, co se tvářili, že nic nechtějí a teprve doma začali fantazírovat o tom, co si tam chtěli objednat. Tak prosím vás, neberte si z nás příklad. A užívejte!
