Žena a matka, kdo je víc? Čapkova hra ožívá díky Posunu
Souboj matky vlasti versus matky jako takové. Je vůbec něco silnějšího než mateřská láska? A může být smrt ve jménu něčeho krásná, nebo jsou to jen naivní ideály těchto, co nikdy tváří tvář smrti nestanuli? Takové otázky řeší i divadelní hra Matka.
Příběh Pobertů, vtip, romantika i silné emoce: Magické představení Divadelního spolku Posun
Památka na mrtvé
Tato inscenace z pera Karla Čapka je v současnosti na repertoáru hned několika divadel a souborů, svůj pohled na Matku nám přináší i Divadelní spolek Posun, o němž jste u nás už mohli číst v souvislosti s představeními Racek či Spolu a daleko II: Generace hada a lva.
Tentokrát jsme se pro změnu za Posunem vydali do nuselského Divadla Bez Hranic. Jedná se o komorní scénu v blízkosti většího Divadla Na Fidlovačce, přesto zde divák najde veškerý komfort včetně malého baru s občerstvením. Samotný sál je rovněž malinký, o to blíž jste ale hercům a snad i samotnému příběhu, který je vyloženě nadčasový. Sledujeme v něm osudy jedné rodiny, čemuž odpovídá i jednoduchá výprava. Na scéně si vystačíme s pár kusy nábytku, jelikož zůstáváme v jednom pokoji, kde matka Dolores uchovává památku na své zemřelé a vzpomíná na ně možná i víc než je zdrávo. Na druhou stranu co jiného jí zbývá, když jí osud bere jednoho milovaného za druhým?
Co se týče rekvizit, vaše pozornost jistě ulpí především na šachovnici, která tam není jen na okrasu, ale má vícero funkcí. Jednoduché a skromné jsou též kostýmy, přesto se podařilo každou figuru nějak ozvláštnit a charakterizovat ji i pomocí oblečení.
„A přivezl jsme s sebou Drahotu“. Velký hold ochotníkům z Kostelního Hlavna
Věčný strach
Představení doprovází i hudba, nejvíc si asi v paměti odnesete píseň Kdyby tady byla taková panenka, kterou zpívají a capella samotní účinkující. Emocionálně silná je i německá píseň, která zní velmi dramaticky. Význam jejích slov vám pak přiblíží text v programu.
Během děkovačky pak zazní Do You Hear the People Sing? z Bídníků, což je milé pomrknutí k těm divákům, co mají rádi muzikály. Navíc se tematicky velmi hodí, ač se děj Matky točí kolem jiných bojů a válek než zmíněná píseň. Ve výsledku je to ale vlastně jedno, v tomto případě století sem, století tam, válčilo se pořád a bohužel se válčí i dnes.
Matka je tedy velice nadčasová a bohužel ji to zřejmě i trochu limituje, protože řada diváků bude chtít v divadle spíše vypnout a zapomenout na veškeré starosti i všechny války světa. Ovšem poznat bychom ji měli snad všichni, už jen proto, abychom si uvědomili, jak to mají naše maminky těžké. Nemusí nás nutně posílat na frontu, ony se o nás bojí každý den, i když jedeme na dalekou cestu, nebo zrovna jen jdeme vynést odpadky. Matku bych také s klidným srdcem doporučila i studentům středních škol, především těm, co se připravují na maturitu. Já sama jsem kdysi Matku přečetla, ale už tehdy jsem si říkala, že vidět ji na jevišti musí být daleko silnější zážitek. V podání Divadelního spolku Posun a v režii Karla Peška navíc děj velmi rychle ubíhá a v první polovině se dočkáme i některých uvolněných, možná až humorných momentů. Rozhodně tím ale neutrpí závěr představení, který se nese již v temnějším duchu. Já za sebe můžu říct, že jsem se ani na vteřinu nenudila, všem hercům jsem visela na rtech a napjatě očekávala další dění, a to i přesto, že jsem vyvrcholení příběhu znala dopředu a pamatovala si ho.
Mrazivě uvěřitelné
Inscenace je silná především díky výkonům všech účinkujících. V titulní roli Matky Dolores můžeme sledovat Adélu Víchovou, která jako by zde o pár let zestárla a teprve během děkovačky se zase vracela ke své skutečné podobě. Prožíváme s ní každičký moment a zároveň ji vnímáme jako pojítko celé rodiny – ostatně jen díky ní poznáváme všechny členy rodiny. Jejího muže Richarda ztvárnil Dominik Roneš. Na jednu stranu milující manžel a otec, na druhé straně voják – už z jeho gest a pohledů cítíte jakousi šroubovanost, možná vojenskou morálku a řád. Skoro jsem se ho až bála.
Zřejmě nejstarším synem je Ondřej, který se stal lékařem. Zahrál si ho Jiří Karas, který působil povětšinou velmi klidně a věcně, řeči o nemocech a smrti ho nevzrušovaly. Když ale bylo zle jeho mamince, hned se v něm probudil velitel.
Velmi sympaticky na mě působil Jiří v podání Martina Brouma. Zde jsem nepochybovala, stál přede mnou mladý letec, s touhou dobýt svět. Též Karel Venhoda byl v roli nejmladšího Toniho od začátku uvěřitelný. Citlivý chlapec, možná básník, především ale skoro ještě dítě – což ještě umocnily jeho krátké kalhoty.
Hudba, láska a záhadný příběh dvou můžu: Výjimečné představení zavítá do Boleslavi
Střet dvou pohledů
Za nejvíce fascinující postavy považuji Petra a Kornela. Jsou to bratři a především dvojčata, měli by být stejní, ale jsou naopak jako oheň a voda, jeden černý, jeden bílý, ovšem nedá se říct, zda je také jeden hodný a jeden zlý, to vůbec ne. Zkrátka se jen jeden z nich narodil o půl hodiny později a i to už zřejmě stačilo k tomu, aby měl pocit, že je jiná „generace“ a svět vidí už novým a lepším pohledem. Každý z nich má svou pravdu a slepě ji obhajuje, i za cenu vlastního života. Petra ztvárnil Aleš Petrovka, Kornela zase Štěpán Zahálka, kterého jsem zatím neznala. Oba se mi zapsali hluboko do paměti.
Pohled předešlé generace má v ději zastupovat postava dědečka, jehož ztvárnil Jaroslav Urbanec. Měl těžkou úlohu už jen tím, že je sám ještě dost mladý, a proto mu trochu chyběl nadhled a stejně tak i zkušenosti starce.
Sestavu doplňuje ještě jedna postava nazvaná v programu jen žena. Je to v podstatě hlas z rozhlasu, ovšem vidíme ji coby ztělesněnou bytost – možná na základě toho, jak si ji představuje hlavní hrdinka. Podobu jí propůjčila Aneta Růžičková, která má prostor zazářit především v samém závěru, kdy jde zkrátka a jednoduše do tuhého. Aneta je velmi přesvědčivá a možná vás tak čeká buď nějaká ta husí kůže, nebo dokonce i pár slziček.
Ráda bych končila na nějaké pozitivnější notičce, ale moc se mi to nedaří, protože když na Matku myslím a takto na celé představení vzpomínám, je mi prostě pořád ještě trochu smutno. Karel Čapek zkrátka moc dobře věděl, o čem psát, aby byl aktuální i po 86 letech.
Divadelní představení Matka
