Ryby a další lokální suroviny. Pojizerské Gastroklání ukázalo kreativitu žáků
Cinkání, bouchání, klapání nože o prkénko. SOŠ a SOU Horky nad Jizerou pohostilo Pojizerské Gastroklání. Soutěže ve vaření se zúčastnily hned tři školy, které se nachází podél toku řeky a uvařily na téma „Jak chutná Pojizeří“.
Jak název napovídá, žáci měli vařit ze surovin typických pro Pojizeří. Nejčastěji se tak na talířích, které hodnotila komise v níž zasedli zástupci zapojených škol, organizátor – Dolní Pojizeří z.ú. a radní Jiřího Ulvr (SLK) – který akci poskytl i svoji záštitu- za Liberecký kraj, objevily ryby.
Před osmou hodinou přijíždím do Horek nad Jizerou. Všichni jsou již připravení. Slavnostně prostřenou tabuli mají Horečtí v učebně Stolničení. Je tu také občerstvení pro porotce i soutěžící a studentka, která všem ochotně vaří kávu a sklízí nádobí za stolu. Na místě je cítit velká nervozita. Přeci jen jsou tu hned tři soutěžní školy: Horky nad Jizerou, Střední škola řemesel a služeb z Jablonce nad Nisou a Střední škola hospodářská a lesnická Frýdlant.
Číslo určí pořadí
Každá škola měla v soutěži dvě družstva, jejich zástupci si po slavnostním zahájení vylosovali číslo jež určovalo v jakém pořadí budou týmy vařit.
Každé družstvo mělo hodinu na přípravu pokrmu. Někteří soutěžící jsou žáky teprve prvního ročníku, a přesto se v kuchyni pohybují jako ryby ve vodě. To je případ například jednoho z prvních týmů, v němž je žák právě domácí školy z Horek nad Jizerou, Matěj. Spolu s kolegyní Andreou se pouští do senzačního receptu a za hodinu připravují excelentní rybu sous vide. Podle jejich mistra zástupce ředitelky Jana Tůmy byla příprava na soutěž náročná a mohla stát klidně 10 tisíc korun.
Letňany už podruhé napadly pohádkové postavičky: Naštívíte i letos Winter Wonderland?
Zástupci všech zúčastněných institucí se shodli, že jejich svěřenci trénovali své recepty klidně i šestkrát předtím, než jeli do Horek.
Krásná spolupráce
V kuchyni po celou dobu akce vládl kontrolovaný mumraj. Žáci pracovali velmi organizovaně, svižně a ve dvoučlenných týmech měli mezi sebou vždy precizně rozdělené úkoly.
Jakmile má tým hotovo, tak přichází na řadu servis, po němž už se jídlo honem nese porotě, aby po cestě třeba nevychladlo. Každý s porotců má připraven list do nějž si zapisuje ke každému jídlu body. A to nejen za chuť, ale třeba i za to, zda byly dodrženy soutěžní postupy, nebo použití správných ingrediencí.
Všem se víceméně povedlo dodržet časový plán, mimochodem, jeho přesáhnutí porota také penalizovala. Co minuta navíc, to bod mínus. Penalizován byl pouze jeden tým, který se zdržel kvůli neznalosti cizí kuchyně.
Podle ředitele pořadatele – Dolního Pojizeří z.ú. – Jindřicha Hlavatého byly všechny týmy excelentní. „Já jsem laik, podle mě se jídlo dělí na dobré a špatné, vy všichni jste uvařili skvěle, jen tak dál, ať vás to neopouští,“ povzbudil mladé kuchaře Hlavatý pří předávání cen.
Plný počet bodů
Porotu zvláště zaujal poslední pokrm, vepřové nudličky s hříbkovou omáčkou a knedlíky s játrovým sýrem. Tu uvařila dvojice ze SŠHL Frýdlant, která za své umění od jednoho z porotců získala plný počet, tedy 100 bodů. A celkově druhé místo na Pojizerském Gastroklání.
Jako první se umístil tým z Horek a na třetím místě dvojice z Jablonce, která připravila velmi nápaditý slaný koláč. Což byl recept, jež nejvíce zaujal mne, stejně jako to jakým způsobem mezi sebou komunikovaly všechny týmy. Ty se spolu během dne přátelsky bavily a kromě toho od sebe ochutnávaly a inspirovaly se.
Pojizerské Gastroklání tak dostává tomu, co si předeslalo, tedy vzájemného sbližování škol a prohlubování jejich spolupráce tak, aby se zase brzy potkaly při další soutěži. Mimochodem suroviny k přípravě pokrmů byly také lokální, tedy minimálně zelenina, kterou do soutěže věnovala Předměřická a.s. Akce získala záštitu Libereckého kraje.
Minirozhovory se soutěžícími (z každé školy jsme vyzpovídali jednoho)
Inna Nikiforova
Jaké to dneska bylo?
Bylo to dobré, ale stresovala jsem. Trochu jsem spletla recepturu.
Porotě to ale chutnalo…
Ano, porotě to chutnalo, já jsme to potom také ochutnávala a byla dobrá.
Kolikrát jste ten recept zkoušeli?
Hodně krát, připravovali jsme asi 14 dní receptury, měsíc jsme to zkoušeli, tak možná sedmkrát.
Byl dneska velký stres?
Ano, na konci, když bylo 10 minut do konce a já ni neměla naservírováno. Měli jsme mrkvovou omáčku, mrkvové pyré, bramborový fondan a rybu.
V jakém jste ročníku?
V druhém.
Tomáš Hezoučký
Jak se vařilo v cizí kuchyni?
Ze začátku to bylo divné, nevěděli jsme kde, co je, ale potom už to šlo.
Jak jste spokojeni s tím, jak jste odvařili?
Myslím, že se nám to povedlo. Měli jsme docela složitý recept, myslím, že nejlépe se nám povedla ryba.
Cítíte napětí před vyhlášení?
Určitě ano.
Přijeli jsme z Frýdlantu, studuji obor kuchař číšník.
Josef Fridrich
Jak se dneska vařilo?
V rámci možností dobře. Nejhorší bylo, že jsme na kuchyň nebyli zvyklý, to byl stres, protože člověk občas nemohl něco najít. Byl tam stres, protože jsme museli hledat některé věci a kvůli tomu jsme měli lehké zpoždění.
Vařili jste…
Rybu – candáta, s čočkou beluge a s kaviárem z červené řepy. Zkoušeli jsme to asi třikrát a jsme studenti druhého ročníku.
Z jaké jste školy?
Jsme z Jablonce.
Foto: Zuzana Kodrlová Zelenková
