Setkání Slunce a Měsíce ve Spirále: Jaké jsou české Madisonské mosty?
Mosty znám, jsou dlouhé i krátké… A pak jsou tu ty Madisonské. Už jste je viděli v divadle?
Slavný muzikál očaroval Kongresové centrum: Fantom s hudbou v srdci a neotřelé volby režiséra
Farma a ztracený dobrodruh
Ordinace PODCAST: Multitasking Casanovy Šebka, Vrabčákovo cvrlikání i chirurg po telefonu
Dvě hodiny lásky
Hlavní herecká dvojice má mezi sebou velmi silnou chemii, skutečně jim tedy věříte, že se na jevišti právě poznali a zamilovali se. „Ve chvíli, kdy nám diváci poprvé přišli na veřejnou generálku a nebyla to dopolední zkouška, ale přesunulo se to na večerní čas – tam se stane takový zázrak, ta energie je úplně jiná. Najednou, ta energie, která přišla z těch lidí, a ta očekávání, odstartovaly ten zázrak. A já jsem se opravdu na ty dvě hodiny do Honzy prostě zamilovala. Bylo to krásný,“ popsala to ostatně i sama Vanda Hybnerová před časem v pořadu Blízká setkání na Dvojce.
Zamilovat se snadno můžou během Madisonských mostů i diváci. Celá inscenace (130 minut včetně přestávky) působí jako kompaktní magický zážitek plný jednotlivých drobností, na které už nikdy nezapomenete. Světlušky ve tmě, vaření přímo na scéně, točitá scéna a celkově zajímavý prostor Nové Spirály. K tomu neotřelé a moderní vizuální efekty, projekce a videomapping (František Pecháček), díky nimž podniknete malý výlet i do vesmíru. Tato pasáž těsně před pauzou, doprovázená hudbou, mi popravdě připadala malinko zdlouhavá. Trochu jsem si připadala jako v planetáriu a neznala jsem důvod toho všeho, ovšem naštěstí po pauze přišlo záhy i vysvětlení, jelikož postavy se v příběhu baví o Slunci a Měsíci. Symbolika tak zpětně začíná dávat smysl a my už můžeme dopředu vytušit, jak se příběh uzavře. Ještě než dojde na slzy, čeká nás ale ještě další výjimečná scéna – zajdeme si totiž na večeři do italské restaurace.
Židle, stolky, číšníci, tanečníci, barová zpěvačka, dokonce i skutečné nápoje a nějaké ty dobrotky na stolech. Hosty v restauraci dokonce z části tvoří i skuteční diváci, což je rozhodně unikátní. Ještě malinký úkrok do strany zpět ke zmíněné zpěvačce – tou je Petra Horváthová. Z vrchních řad ji možná ani nepoznáte, ale rozhodně ji uslyšíte díky hned několika italským písním, které zde v jejím podání zazní. Líbí se mi, že ačkoliv na sebe nijak nestrhávala pozornost a nebrala ji hlavní dvojici, stále jsme o ní věděli. Celé její vystoupení bylo velmi něžné a procítěné, tedy samozřejmě až na skladbu Bella Ciao, kde to naopak bylo o velké energii a živelnosti.
To samé by se dalo částečně říci i o Madisonských mostech jako takových. Je to představení jak živelné, tak i procítěné. Přesvědčit se můžete ostatně třeba v dubnu či v květnu v Nové Spirále. Na webu divadla najdete další informace o inscenaci a také termíny představení. Už máte svůj lístek?
