Show, humor, romantika a Burešová s Čermákem… Jaký je muzikál The Bodyguard?
I Wanna Dance with Somebody, I Have Nothing, Run to You či I Will Always Love You. To všechno jsou nejen hity legendární Whitney Houston, ale také písničky z muzikálu The Bodyguard, který nedávno doputoval i k nám do Česka. Konkrétně se od března 2023 hraje v Hudebním divadle Karlín. Pokud znáte slavný film Osobní strážce z roku 1992 se samotnou Whitney a Kevinem Costnerem v hlavních rolích, asi netřeba představovat blíž děj. Ale pro jistotu – příběh se točí kolem slavné zpěvačky Rachel Marron, které chodí anonymní výhrůžné dopisy. Musí se, tak trochu i proti své vůli, svěřit do péče zkušeného bodyguarda Franka Farmera. Nebezpečí je stále větší a Frank s Rachel jsou si postupně blíž a blíž. A dál už se nechte překvapit.
Meda i Štěstí s Vondráčkovou a Čermákem: Jaká představení chystají Voděrádky?
Souboj hlasů
Přiznám se, že já film nikdy neviděla, přesto mi tento příběh cizí rozhodně není, jelikož jsem muzikál dvakrát navštívila v době, kdy se hrál ve Vídni. Mluvené slovo bylo v němčině, kterou nevládnu, ale naštěstí zde byly titulky do angličtiny, takže děj jsem zvládla pochopit. Písničky pak byly ponechány v anglickém znění, což je asi první velký rozdíl mezi vídeňskou a pražskou produkcí, jelikož u nás se slavné hity přetextovaly do českého jazyka. Na starost si to vzal Adam Novák a myslím, že výsledek dopadl víc než dobře. Význam zůstal a u většiny písní jsem měla pocit, že text s hudbou dobře splynul. Jelikož texty Whitney Houston nemám zase tak moc naposlouchané, dokázala jsem si na českou verzi rychle zvyknout, možná daleko lépe než u hitů ABBY v Mamma Mia!, které mám v originále v krvi daleko víc. V češtině jsem se tak leckdy malinko ošívala.
Ale zpět k Bodyguardovi, kde jsem byla v rozpacích vlastně až na samotném konci. Připadalo mi, že některé verše byly v české verzi až moc dlouhé a krkolomné, a tak asi nebylo vůbec lehké je zazpívat.
Eva Burešová si s tím ale poradila. Právě ona je asi největší a nejzářivější hvězdou českého uvedení – představitelka hlavní hrdinky Rachel Marron. Alternuje se s Terezou Maškovou, zpěvačkou, která proslula především coby vítězka páté řady pěvecké soutěže Česko Slovenská SuperStar, ale také svou zářivě růžovou barvou vlasů. Také bych na ni byla zvědavá, ovšem Eva je v tomto ohledu sázka na jistotu, takže jsem si obsazení dopředu nezjišťovala a nechala se překvapit. Dle očekávání perfektní pěvecký výkon – silný hlas, který mi během večera poměrně pravidelně způsoboval husí kůži.
V tomto ohledu jsem se moc těšila také na Dashu, která zde ztvárňuje Nicki, méně úspěšnou a asi i o poznání méně šťastnou sestru Rachel. Ve Vídni jsem měla pocit, že Nicki je vlastně daleko zajímavější postavou a její představitelka podle mě byla daleko úžasnější než ta, co se zhostila hlavní role. Něco takového jsem čekala i v Praze, ale můžu s hrdostí říct, že u nás jsou obě dámy vlastně docela vyrovnané a obě stejně úžasné. Největším zážitkem tak byly písničky, kde se hlasy Nicki a Rachel, tedy u nás Dashi a Evy, nějakým způsobem setkaly.
Přidaný humor
Po herecké stránce jsem měla místy dojem, že dámy maličko přehrávají, ale pravděpodobně to bude spíše výtka na režiséra Antonína Procházku a celkové pojetí. Přece jen český Bodyguard zná tuzemské diváky, a tak jim jako obvykle servíruje krásné představení prošpikované pár fórky navíc. Je tedy možné, že i vídeňská verze v sobě obsahovala humor, který jsem kvůli jazykové bariéře neocenila, ale nevzpomínám si, že by se tehdy v sále někdo lámal smíchy.
V Česku nám ale pár silných momentů rozbily vtípky, které by tam možná za mě ani být nemusely. Ovšem nutno uznat, že se většinou povedly, překvapily a rozesmály mě. Neupadaly do trapnosti, i když způsob, jakým Rachel Frankovi naznačovala, že by ji měl pozvat na rande, už byl podle mě na pomyslné hranici. Chápu, že tam měly být vidět rozpaky, ale vyšel z toho možná až příliš velký diblík. Nevím, proč jsem si v divadle v ten moment vzpomněla na seriál ZOO, snad protože dokáže řadu situací také přestřelit. Ale pokud chcete vidět Evu Burešovou zase v jiné roli než coby drzou Viky, která se s ničím nepáře, Bodyguard vám to umožní. Na její Rachel se mi líbilo, že ač je impulzivní a trochu rozmazlená a hysterická diva, celé to je tak trochu maska, kterou se chrání. Nechce totiž, aby ji celý svět viděl takovou, jaká je ve skutečnosti. Ustrašená máma, která chce ochránit sebe a svého syna Fletchera. Bojí se pustit si někoho k tělu, ale zároveň netouží po ničem jiném, než být zachráněna „tím pravým“ mužem, který ji vezme do náručí a už nepustí.
Právě ve vážnějších momentech musím herecké výkony ocenit nejvíce, přece jenom nejvíc mě dojala emotivní chvíle v horské chatě a něžná nábožensky laděná písnička, kterou nejprve zpívali Nicki, Rachel, Fletcher a dokonce i Frank, posléze už jen samotná Rachel. Po odchodu z divadla mi ještě stále tyto tóny zněly v hlavě a zpívala jsem si je ještě cestou domů.
Mafián bodyguardem a hvězdy ZOO
Teď už bychom ale pár slov měli věnovat také hlavnímu mužskému hrdinovi – bodyguardovi Franku Farmerovi. Pořád dokola slýchám názory, že Hynek Čermák má ke Kevinu Costnerovi dost daleko – ovšem zaprvé ani jednoho z nich nepovažuji za nějakého extra fešáka (pardon, pánové!), zadruhé záleží na vkusu divaček a zatřetí vídeňský Frank byl také úplně jiný než ten filmový – a ono to tak i má být. Nikdo nemá být ničí kopií, ale každý představitel do role promítá svůj určitý druh charismatu. Já raději bez okolků přiznám, že mým favoritem zůstává Jo Weil, kterého jsem viděla ve Vídni. Dokonalý gentleman, silný, vysoký, štíhlý, ukrutný fešák – to je vysoká laťka.
Další seriálová místa ze ZOO: Viky bydlí kousek od baru… A v domě má obchod pro piloty
Hynek Čermák Franka proměnil víc v pohodáře a sympaťáka, co zvládne vyřešit jakýkoliv problém s chladnou hlavou. Kromě toho se nebere zas tak moc vážně, jak bychom asi od tělesného strážce čekali. Dokáže být vtipný, možná i trochu kousavý a jízlivý, když to situace vyžaduje. Ale nechtějte ho naštvat, přece jenom hrál i v Ganster Ka… Občas to mafiánský ještě prosvítá. Také v případě Hynka Čermáka dojde k pár vtipům, které podle mě v zahraničí k vidění nebyly. Poměrně chlapsky a pragmaticky reaguje na fakt, že mu hned dvě krásné dámy zpívají: „Za tebou já chci jít“. A stejně přirozeně působí i drobná vsuvka poté, co hrdinně zachrání Rachel.
V dalších, o poznání menších rolích, se představily další tváře z primácké ZOO – Pavel Nečas a Richard Genzer. Dále pak Denny Ratajský, který se v Karlíně alternuje s Janem Révaiem v roli tatínka v Rebelích, ale též hraje faráře Otíka v muzikálu Slunce, seno, jahody.
Element tajemna a démoničnosti nám do děje vnáší role stalkera v podání Jana Sklenáře (alternací je pak Filip Kaňkovský alias Břéťa Kabát, opět ze ZOO).
Pomyslnou třešinkou na dortu je syn Rachel jménem Fletcher, kterého jsem měla možnost vidět v podání Matěje Hezkého. Uvěřitelný a roztomilý – určitě si ho záhy oblíbíte. V roli se s ním alternuje Tobiáš Freja, kterého již znám ze Slunce sena a především z plzeňského muzikálu Fun Home, a tak vím, že i on je výborným dětským hercem.
Show s barevnou tečkou
O hudbě není potřeba dlouho mluvit, pokud písničky Whitney Houston znáte a máte rádi, jistě nebudete zklamání. Na poslech jsou krásné ale i pro toho, kdo je tvorbou zpěvačky více méně nepolíben. Navíc je rozhodně i „na co koukat“ – některá čísla nás totiž přenáší na koncert Rachel Marron, obrovské světové superstar. Takže je to pořádná show, čemuž odpovídají i světelné a další efekty (v první řadě vám možná bude trochu horko:)), a rovněž i náročné choreografie (Ivanka Hannichová), kde se předvede kromě hlavní hrdinky také početná a talentovaná company.
Z vizuálního hlediska pak vše dokreslují barevné, výrazné a zkrátka ve všech směrech nepřehlédnutelné kostýmy Michaely Horáčkové Hořejší. Dojde na peříčka, flitry a snad všechny barvy, jaké si dokážete představit. Stejně tak scéna Martina Černého je na první pohled poměrně velkolepá. Nejvíc času asi trávíme u Rachel v domě, případně nakoukneme také do nočního baru, kde se občas pořádá i karaoke. S pomocí projekcí se ocitneme i na slavnostním udílení Oscarů či se projedeme lesem až k Frankově chatě.
Souboj Titánů se odehrál v Mělníku. Muzikálová pohádka s drsným humorem
Nejpůsobivější je pak samotný závěr – nejen píseň Já tě dál ráda mám / I Will Always Love You, ale též děkovačka, kterou doprovází písnička Chci tančit se svou láskou / I Wanna Dance With Somebody. Ve Vídni na nás v jednu chvíli padaly zlaté konfetky a v tomto směru se Hudební divadlo Karlín trochu inspirovalo – mejdan nastane i zde, jen v trochu jiné podobě. Co přesně na vás může slétnout, vám nebudu prozrazovat. Bude to ale perfektní tečka za rozjetou show se špetkami romantiky a humoru, jakou Bodyguard v Karlíně je.
