Souboj Titánů se odehrál v Mělníku. Muzikálová pohádka s drsným humorem
„Ministerstvo dobrých mravů varuje: muzikál obsahuje peprné výrazy a dospělý humor,“ varuje už pouhý plakát na muzikálovou novinku Souboj Titánů… a nelže. Možná znáte stejnojmenný film (ať již z roku 1981 či novější z roku 2010), ovšem nenechte se, prosím, mýlit. Toto dílo z pera Radka Šlangala (autor scénáře, hudby i textů písní, který se navíc ujal i režie) je totiž úplně jiné. Společným prvkem je kromě názvu možná tak inspirace řeckou mytologií, ale tím to zhruba končí.
V rámci spletitého příběhu plného zvratů, akce i romantiky se samozřejmě podíváme na bájný Olymp a potkáme záletného boha Dia (Pavel Syrový) i jeho choť Héru (Klára Valášková), s níž si není radno zahrávat. Zalétáme si s Pegasem (Natálie Kudriová), uvidíme kousek i z mocného Krakena a utkáme se s Medúzou (Daniel Šimek) a především budeme na náročné výpravě plné nebezpečí sledovat statečnou a krásnou princeznu Andromedu (Alisa Gertsovskaya). Ovšem s kartami v ději nám zamíchá i loď Bludného Holanďana, což je zase tak trochu z „jiného hrníčku“, řekněme. Kdo je záhadný Ramin (Jakub Gabriel Rajnoch)? Proč by nejraději filosofa (Tomáš Felix) zavřel do sudu? A jaký osud potká nešťastnice Feronike (Terezie Vránová) a Sierru (Anna Černá), které nechala do vězení zavřít krutá Héra? Tak to už se dozvíte při návštěvě muzikálu Souboje Titánů. Kam na něj vyrazit? Nebojte, zůstáváme i nadále ve Středočeském kraji.
Komenský v komiksu i ornitologická pozorování. Muzeum Mělník zve na bohatý program
Překvapení z Mělníka
Domovskou scénou je mu totiž Mělnické kulturní centrum, jinak také nazývané roztomilou zkratkou Mekuc. Autorský muzikál v podání herců Nového divadla Mělník, tu měl premiéru 16. března v Masarykově kulturním domě. A my jsme tam nemohli chybět. Už před začátkem bylo lidí ve foyer poměrně dost a zdálo se, že se všichni chtějí především bavit. To se promítlo do nálady i o přestávce i po děkovačce a sál se v podstatě proměnil v jeden velký mejdan. Není tedy divu, že nejenže představení začínalo později, ale i přestávka se dost protáhla. Pro ty, kdo nejsou z Mělníka (a bylo nás takových víc), to byla trochu komplikace, ale naštěstí spoj do Prahy nezklamal.
Když už jsem mluvila o tom, že se diváci chtěli především bavit, bylo toto dílko ideální volbou, jelikož humor je rozhodně jeho nejsilnější stránkou. Některé vtípky možná mohly někomu připadat už trochu přes čáru, jiné padly na úrodnou půdu. Moderní jazyk ve spojení s přímočarostí dialogů i samotných hereckých výkonů nedal bránici příliš vydechnout. Pokud se tak nebojíte nahlédnout do ložnice velkého boha Dia (a nechat se poučit o tom, jak to vlastně je se skloňováním jeho jména :)) a nenecháte se odradit tím, že občas někdo znechuceně počastuje další postavy přívlastkem „banda kreténů“, Souboj Titánů vám nabídne zajímavou podívanou, kde se střídají slabší i silnější momenty.
Po vizuální stránce jsem neočekávala žádné zázraky a tušila jsem spíše jednodušší kulisy i kostýmy, ovšem nebylo tomu tak – v tomto ohledu se na Souboji Titánů rozhodně nešetřilo. Úbory jednotlivých postav rozhodně nebyly nijak jednotvárné či obyčejné, Milada Hluštíková všem vybrala takové oblečení, které jim skvěle lichotilo. Andromeda vystřídala hned dvoje šaty – první princeznovské modré a druhé byly vhodnější pro dobrodružství na lodi. Raminovi to neskutečně slušelo a jeho oblečení bylo mi evokovalo prince Erica z jedné z mých nejoblíbenějších animovaných Disneyovek – Malé mořské víly.
Dvě majestátní róby vystřídala té bohyně Héra. Už v té první jste nepochybovali, s kým máte tu čest. Druhá, v rudé barvě, pak byla ještě úžasnější. Jako kdyby byla oděna do krve svých obětí. A to si pište, že nikoho nešetřila.
Zaujaly mě též oděvy zvláštních tvorů na lodi Bludného Holanďana. Říkali jim tam „endemity“, ale skoro bych je přirovnala k tvorům z mytologie, případně k nějakým molekulám. Tomu nejvíc odpovídaly jejich úbory – celotělové oblečky na tělo, s podivnými vzory. Možná bych se jich i bála, kdyby to nebyli takoví mazlíčci :D.
Vtipně pojatí byli i posluhovači bohyně Héry, jejichž přesné pojmenování nebudu prozrazovat. Jen řeknu, že jsme z jejich tváří nic neviděli, protože je kryly masky podobné těm, co bychom mohli v dávných dobách vídat v Benátkách. Tak trochu zobáčky :).
Internet na Olympu
Scénu měl na starosti Jakub Gabriel Rajnoch, jinak představitel Ramina. I zde jsem byla příjemně překvapená, jak efektivně a rychle jsme se dokázali přesunout tam, kam jsme potřebovali. Hodně toho odehrála lávka, po níž mohli herci chodit, leccos také ztvárnily látkové závěsy, v několika momentech využité i ke stínohře (ta se mi moc líbila a efektivně nám ukázala chvíle, které by jinak byly dost choulostivé).
V pravé části jeviště pak měla Héra své zákoutí – stoleček a též televizi, na níž mohla sledovat vše, co zrovna potřebovala. Technika neselhala, naopak vše fungovalo jako na drátkách, přičemž to, co se na obrazovce zobrazovalo, bylo vymakané do posledních detailů. Pokud jste někdy přemýšleli, jak by mohl vypadat internet na Olympu, tak po zhlédnutí tohoto muzikálu už to budete vědět.
Choreografie většinou popravdě spíše ignoruji, ale v případě Souboje Titánů nedošlo k ničemu, co by mě rozčilovalo či by mi nějak vadilo. Adéla Líbalová v asistenci Natálie Kudriové se snažily všechny pohyby zapojit do děje. Snad jen sekvence s letem Pegase, mohla být kratší. Nejvíc jsem ocenila naopak chvíle, kdy tanečníci znázorňovali pouť princezny Andromedy na Olymp. Hravé a veselé.
Uchvátily mě především bojové scény, o něž se postarali Václav Krevňák a Adéla Líbalová. Ačkoliv ve filmech souboje nevyhledávám a moje myšlenky od nich pravidelně utíkají do jiných končin (stejně tak honičky v autech, naprosto bezděčně je ignoruji :D), zde bylo vše natolik napínavé, že jsem seděla na kraji sedačky a vše napjatě sledovala.
Mělník, Praha, Mladá Boleslav… Šárka z Ulice i divadelní Adina odhalila místa svého srdce
Fantom i skrytý Tenor
Myslím si ale, že pravý skrytý poklad Souboje Titánů tkví v obsazení. Všichni herci, ač mladí a možná i leckdy trochu nezkušení, sršeli energií, elánem a nadšením z toho, že stojí na jevišti. A to nadšení bylo zkrátka nakažlivé. Pokud chodíte do divadla „jen na známé tváře z televize“, asi vás zklamu, ale tady asi nikoho znát nebudete, ostatně ani já jsem příliš mnoho jmen na plakátě dopředu nepoznávala.
V podstatě jsem znala jen Jakuba Gabriela Rajnocha a také Michala Bragagnola, který v představení vystupuje vlastně tak trochu „napůl“. Přímo jeho totiž nepotkáte, pouze uslyšíte jeho hlas z nahrávky. Zhostil se malé role krále, otce Andromedy. Předvedl nám, jakých výšek jeho hlas může dosáhnout, což bylo samo o sobě drobným vtípkem.
Mě konkrétně to pobavilo i v souvislosti s tím, že Michal patří do uskupení 4 Tenoři – a právě ti měli stejném místě ve městě Mělník vystoupení 29. března (mimochodem koncert byl již dlouhou dobu dopředuvyprodaný). Takže si v Titánech tak trochu „otestoval“ terén.
Na zmíněném plakátě mě ještě před začátkem představení zaujala ještě další dvě jména, ovšem postav – a to Sierra a Ramin. Hned jsem začala uvažovat nad tím, zda je to jen náhoda, nebo se jedná o narážku na dva herce, které muzikáloví fanoušci jistě dobře znají – Sierra Boggess a Ramin Karimloo se zhostili především hlavních rolí v muzikálu Fantom opery u příležitosti 25. výročí tohoto díla v toce 2011. Vznikl z něj i záznam, který vysílala i Česká televize. Jelikož já Fantoma zbožňuji, praštilo mě to zkrátka do očí hned. A po zhlédnutí Titánů už jsem si naprosto jistá, že náhoda to nebyla. V jedné chvíli se nám totiž postava jménem Sierra ocitá i na loďce s tajemným černým přízrakem a celá scéna kompletně zrcadlí nejznámější duet z Fantoma. Pohyby, kostýmy, dokonce i podobně vysoké tóny, to vše bylo jasnou parodií právě slavného Webberova díla.
Plamenný Zeus i Bohyně s velkým B
Když už jsem u toho, musím rovnou složit poklonu představitelce Sierry – Anně Černé. Ty závěrečné tóny jsem jí vůbec nezáviděla, ale poprala se s tím statečně. Herecky mi též byla po celou dobu sympatická. Stejně tak Andromedě, kterou si zahrála Alisa Gertsovskaya, jsem záhy začala fandit. Stejně tak jsem prožívala i linku Ramina v podání Jakuba Gabriela Rajnocha a právě oni dva mě v závěru dokázali i dokonale dojmout. Pár slziček jsem uronila a děkuji jim za to.
Z menších rolí bych vyzdvihla především komediálního a „plamenného“ Dia i žoviálního Poseidona alias Pavla Syrového. Andělská mrcha byla Defné v podání Adély Líbalové a noční můry spolehlivě vyvolá role inkvizitora, v níž zazářil Alex Krátký.
Na závěr si ale nechávám pomyslný zlatý hřeb – největší šanci zaujmout má rozhodně Héra. A Klára Valášková toho rozhodně využila a předvedla skvělý výkon. Taková božská mrcha, jakou už jsem dlouho nikde neviděla. No, co to budu dlouho popisovat a opisovat, prostě Bohyně s velkým B. 🙂
Už jen díky ní má podle mě cenu tento muzikál zhlédnout. Ale pokud mi nevěříte, zajeďte do Mělníka a udělejte si obrázek sami.
