Rodinná návštěva 4 sester ve Studiu DVA: Uplakaná Šišková a mimozemská Chýlková
4 ženy se setkávají na pohřbu muže, který je v podstatě jejich jediným pojítkem. Tak začíná komedie Patrika Hartla s názvem 4 sestry, kterou uvádí pražské Studio DVA. Nebožtík, s nímž se v ději setkáváme už jen zprostředkovaně, byl pěkný proutník, a jak by řekl Bolek Polívka, dopřál svým dcerám ten luxus, že má každá vlastní maminku.
Antičtí hrdinové, Penkova píseň O bláznech a několik bohyní: Co vše přináší muzikál Troja?
Kamarádky a rodina
Co se ovšem týče otcovské péče, tam už ale budou holky z této hry pravděpodobně rády, když dají ze vzpomínek dohromady alespoň čtvrtinu tatínka. Teď je pryč i to málo, co měly, navíc v poslední vůli jim otec odkáže chalupu uprostřed lesů, a projeví přání, aby tam jezdily spolu. Nyní už tak mají vlastně jen jedna druhou, což může zpočátku znít jako katastrofa, protože jsou opravdu každá jiná. Jenže ne všechno je tak, jak se na první pohled zdá. Čeká nás pár nečekaných zvratů a postupem času poznáme, že spojení těchto dam vlastně není tak špatné.
Nezáleží totiž na tom, kolik máte společných genů, vaší rodinou se nakonec stávají právě ty osoby, které jsou tu vždy pro vás. A vy zase na oplátku pro ně.
Zápletka sama o sobě nabízí mnoho možností pro vtipné situace, ovšem přiznám se, že některé momenty už byly pro mě trochu moc šílené a tak trochu „wtf“. Patrika Hartla mám jako autora (a také originálního smíška :)) ráda, ale zde musím říct, že Líbánky na Jadranu (kde byl trochu podivný moment se spermií, ale jinak to bylo parádní) se mi líbily víc a 4 sestry, ač se jedná o docela povedenou hořkou komedii, se asi mé favority nezařadí. Každopádně s již zmíněnými „Líbánkami“ jsem viděla jistou podobnost – v obou představeních zazní nějaké pěvecké číslo. V „Sestrách“ je jich hned několik, přičemž bych dokonce řekla, že nám často rozvíjejí děj či emoce postav. Ovšem ani jedna z písní (Marek Doubrava) mě vlastně čistě po hudební stránce vůbec nezaujala a v mých očích (a uších) se také zařadily k těm slabším momentům. Snad tedy kromě závěrečného songu, který byl alespoň natolik vlezlý, že divákům mohl hrát v hlavě ještě chvíli po odchodu z divadla.
Již jsem nastínila, že kouzlo 4 sester spočívá především v tom, že zde máme velmi nestandardní rodinku, kterou tvoří čtveřice žen, z nichž je každá jiná, a to i typově. Pomáhají to dokreslit kostýmy (Agnieszka Pátá – Oldak) – v první scéně na pohřbu to ještě není tolik vidět, když převládá černá barva, ale posléze si každá z dam drží svůj styl – Maruška se vyžívá v krátkých a volných letních šatičkách s kytičkovým vzorem, Gábina se vždy obléká podle toho, s kým zrovna chodí, Karin se vyznačuje značkovými a elegantními modely a Bibi stačí džíny a volná mikina s kapucí.
Vtipné detaily
Co se týče scény (Hynek Dřízhal), v úvodní scéně vidíme zatím jen oponu, což na pohřeb bohatě stačí. Teprve později se s našimi hrdinkami vypravíme na jejich chalupu, kde trávíme nejvíce času. Spletité větve stromů a malá boudička stlučená z pár prkýnek, chvílemi to působí idylicky a pohádkově, jindy zase trochu jako z hororu – a ono to sedí, protože dámy tam zažijí leccos. Vlevo na jevišti věnujte pozornost roztomilé kadibudce, vpravo pak bude především v druhé půlce důležitá sprcha. Pokud se přesuneme v ději někam jinam, tam už si většinou musíme vypomoci fantazií, ale stačí to. Moc se mi ale líbilo, jak dokázal režisér Patrik Hartl pracovat i s detaily – například světýlko namířené na herečku značilo videohovor, jindy nám dvě herečky dokázaly v podstatě pantomimicky ztvárnit, že jsou mezi nimi dveře.
Jak už je patrné i z názvu, tato inscenace ale i přes autora muže patří především ženám. Ženy jsou jeho královnami, a proto také vládnou i obsazení. Nejsem si jistá, která z hlavních postav má být nejstarší, ale naštěstí není vyloženě specifikováno, kolik přesně které z nich má být, navíc představení mělo premiéru již v roce 2016 a hraje se doteď, a tak už nám osazenstvo také zraje. Jen zkrátka musíme počítat s tím, že tatínek byl opravdu sexuálně aktivní až do vysokého věku, jak nám tu předkládají. A pokud začal s plozením brzo, tak to vychází.
Už na začátku představení spolehlivě zaujme Gábina v podání Ivany Chýlkové. Té se podařilo zrovna během naší reprízy na sebe upozornit i dvěma velmi roztomilými přeřeky. Když se v první scéně představuje, omylem prohlásila: „Ahoj, já jsem Bibi,“ načež ji oslovená osoba opravila: „Já jsem Bibi!“ Později ještě došlo k záměně slov kabinka a kabelka. Obojí zřejmě aktérky na jevišti trochu překvapilo, ale diváci to samozřejmě ocenili smíchem i potleskem.
Okořeněno slovenštinou
Gábina je herečka a podle toho to také vypadá. Scénář jí předepisuje klasická klišé jako nepříliš úspěšné obrážení konkurzů, podivnou seriálovou roli mimozemšťanky, bulvární kauzy i střídání „chlapů jako ponožek“. Věřím, že Ivana se mohla inspirovat nejen zážitky z vlastní kariéry, ale především si mohla vybavit i řadu svých kolegyň, podle nichž mohla Gábinu vystavět. Podařilo se jí ale vytvořit sympatickou postavu, která ač je energická a střelená, tak nepůsobí nijak přehnaně. A řekla bych, že jí i fandíme, aby našla štěstí, o jakém sní.
Velkou zátěží pro můj organismus byla postava Marušky. Těžkého úkolu se zhostila Anna Šišková a nejenže její slovenština zajímavě okořenila dialogy a přispěla i k pár jazykovým vtípkům, ale navíc mi to sedlo i k Mariině charakteru – přece jen ta její hysterie a věčné natahování moldánků ještě líp vyzní právě ve slovenštině, protože Slováci a Slovenky bývají emotivnější a jejich mluva energičtější. Jistě si také vybavíte někoho od našich sousedů, kdo když se rozjede, má slovní kadenci pomalu jako kulomet. Nechci prozrazovat přímo závěr ze hry, ale ráda bych jen podotkla, že jsem moc ráda, jak se uzavřela Maruščina linka, ačkoliv to dlouho vypadalo na jiný konec.
V roli Karin, paničky, co se snaží zuby nehty si udržet zazobaného manžela Káju, se alternují herečky Lucie Pernetová a Jana Stryková. Již z dřívějška znám obě dvě, a tak by mě docela zajímalo i srovnání, každopádně natrefila jsem na první jmenovanou. Moc se mi líbil její jemný humor a to, jakým způsobem se stupňovalo zoufalství Karin. V první scéně má starost jen o drahé botičky a o mobil, už tehdy ale vidíme, že je to žena činu. Když se tak později začne cítit v ohrožení, opět neváhá a koná.
Užijte si rozhled po malebné krajině i s dětmi, Máminka na Krušné hoře je pro výlet jako stvořená!
Také v případě Bibi se na jevišti střídají dvě alternace, Berenika Kohoutová a Zuzana Stavná. Bibi působí na začátku jako vyloženě typická puberťačka, což je poloha, kterou v podání Bereniky dobře známe, kdysi například i z nekonečného seriálu Ulice. Já ale viděla Zuzanu, která si v Ulici také před časem zahrála (realiťačku Zoru, co svedla Eddieho). A musím říct, že i když ji znám, nepoznala bych ji, kdybych si její jméno nepřečetla na fermanu. Je tedy pravda, že jsem byla od jeviště daleko (po vzoru Fantoma opery v lóži číslo 5), ale stejně si myslím, že to nebylo tím, ale prsty v tom měla Zuzanina proměna v danou postavu. Bibi je pěkné číslo, ale postupně ji vidíme i trochu v jiném světle – stane se z ní mladá maminka, která má sice hluboko do kapsy, ale vždy má nějaký originální nápad, jak své problémy vyřešit. Navíc teď už na to ani není sama. V ději působí jako rozbuška, ale zároveň si myslím, že je to právě ona, kdo nakonec všechny nejvíc stmelí. A také díky ní se možná nakonec splní sny i jejích nových kamarádek na život a na smrt.
Aby krása všech dam na jevišti ještě více vynikla, je potřeba mezi tyto růže vložit ještě ten pomyslný trn, kterým se hned v několika rolích stal Roman Štabrňák. Věřím, že se ve 4 sestrách skvěle vyblbne, protože jsem jen zírala, co všechno dokáže ztvárnit – poměrně sám za sebe je ještě coby moderátor kulinářské show, ovšem posléze se promění v chlupaté psisko, věčně v lihu naloženého milovníka Frantu, ale pozor, dokonce i sociální pracovnici a milovnici seriálů. V poslední zmíněné úloze velmi realisticky ztvární, jak to vypadá, když si někdo chce udělat selfie s hereckou hvězdou. Nejvíc prostoru má ale přece jen jako Franta. Možná to bylo i tou dlouhou parukou, ale trochu mi připomínal oblíbeného Ozzáka z Comebacku. Jen tedy Ozzáka mám radši a Franta by mi nesměl do baráku. Ale i on zde má nakonec jasný úkol a pomůže jedné z dam ke štěstí. Romana ještě ze záznamu „jistí“ další dva pánové, a to Michal Slaný a Kryštof Hádek. Ale to už jsou skutečně všichni, nikdo další už zde nevystupuje. Každopádně to vůbec nevadí, protože nám bohatě stačí – „Maruška, Bibi, Karin a Gábina, super bezva prima kamarádky a rodina!“ 🙂
