Vágner, Finková, Vojtko a další hvězdy na koncertě: Třeboň si zazpívala s Muškerýry
Jak to vypadá, když se Tři mušketýři utkají v souboji pod hvězdami? Pojďme se podívat, kterak se vydařila koncertní verze muzikálu, která se v pátek 12. července odehrála na nádvoří zámku v Třeboni.
Letní kulturní boom na Kačině: Hity Karla Gotta i muzikálové Maminy s Lucií Bílou
Ošpendlené písničky
První, co je třeba říct, že i to slovní spojení koncertní verze je v tomto případě možná trochu nadsazené. U Tří mušketýrů totiž úplně nejde představit divákovi nějakou ucelenou a zároveň zkrácenou verzi spletitého a náročného příběhu s velkou řadou postav. Zvlášť, když na turné v rámci Kultura pod hvězdami vyvezla jen malou hrstku herců – o jaké konkrétně se jednalo, si ještě probereme. Každopádně pokud se na Mušketýry pod širým nebem chystáte, měli byste dopředu počítat s tím, že je to »jen« koncert, kde uslyšíte některé z písní z muzikálu Michala Davida a Lou Fanánka Hagena, ošpendlený pro okrasu pár kostýmy přímo z divadla a někdy možná i odjinud :).
Mohu tak návštěvu doporučit především lidem, co už muzikál jako takový znají, v Divadle Broadway na něm již byli a pomocí písniček si chtějí ten zážitek jen trochu oživit. Na své si ale jistě přijdou i méně nároční diváci, kteří si zkrátka po letním dni rádi v klidu sednou, vyslechnou nějakou tu písničku, dají si k tomu třeba i skleničku vína a jak by řekla třeba moje maminka, s níž jsem Tři mušketýři v Třeboni navštívila: „Zas tak moc to neprožívají.“ Vyloženě muzikáloví milovníci a odborníci už jsou ovšem zvyklí na trochu jiný standard.
I já osobně dávám obvykle raději přednost tomu, když se povede na letní scéně uvést muzikál v plné kráse, případně jen s lehkými úpravami (například Robinson Crusoe z Divadla Na Maninách, Rebelové na letní scéně HDK), ačkoliv dobře rozumím tomu, že koncertní verze je zkrátka jednodušší z důvodu organizace a přepravy. Je taky pravda, že letos je letní počasí dost nevyzpytatelné a působí jako někde v tropech – velká vedra, pak rychlý déšť, bouřka, případně i kroupy. V takové atmosféře má málokdo chuť strávit v hledišti dvě až tři hodiny a zároveň celou dobu udržet pozornost, takže uznávám, že i já jsem tentokrát ocenila komornější a především kratší verzi jinak velmi dlouhých Mušketýrů.
Milá energie i stopa Mistra
Jen tedy moc dobře nechápu, proč, když už tedy zkracujeme a zjednodušujeme, zůstal i na letní scéně úvod s Karlem Gottem coby Alexanderem Dumasem, ačkoliv tedy jen v rámci zvukové stopy. Rozumím sice snaze zachovat Mistrovu účast v tomto díle, ale v rámci této úpravy tyto pasáže zkrátka působily jako pěst na oko.
Zbytek příběhu už nám povětšinou nastínil jen Vojta Drahokoupil, který pár vět přečetl z moderátorských desek a proložil to tím, že se obracel na nás do hlediště a ptal se, jestli se dobře bavíme a jestli se přijdeme na muzikál podívat do Divadla Broadway. Ač se mu nedostalo zrovna bouřlivých reakcí, tak já oceňuji, že to pojal tímto způsobem a vlastně z koncertu udělal pozvánku na muzikál samotný. Kromě toho se Vojta zhostil samozřejmě i role mladého Gaskoňce D’Artagnana. Já ho znám především jako Filipa a Ludvíka v Muži se železnou maskou či coby Parida v Troji, ale zdá se, že i role v Mušketýrech mu sedí jako ulitá. Díky Vojtovi na nás dýchlo mládí a zároveň velká energie. Má perfektní hlas, ale především mi připadalo, že ho to tentokrát na jevišti vyloženě bavilo. Vypadal, že má radost, a tak jsem měla radost rázem i já.
Podobně nadšená jsem byla z Josefa Vágnera, který se nejprve zhostil Athosovy písně Láska (kde se zpívá: A blíženci blázní, ta láááska…) a posléze nám ztvárnil vévodu z Buckinghamu, což je úloha, která už je mu z divadla dobře známá. Zvládl ale skvěle obojí, a tak bych se mu klidně nebála Athose do budoucna také svěřit, když na to přijde. Maminka, s níž jsem viděla i úplně první uvedení Mušketýrů, si sice posteskla: „Petr Kolář to není…“ Ale i ona uznala, že to Pepovi skutečně sedlo. Pánové Vágner i Drahokoupil navíc občas sestoupili i z jeviště mezi diváky, což je podle mě zase naopak přidaná hodnota této koncertní verze. Kdo obsadil dobré místo, mušketýra měl v podstatě na dosah ruky. A když někdo fotil, pánové se neostýchali a usmáli se přímo do daného mobilního objektivu. To je zkrátka milé :).
Konopiště ovládne trojlístek muzikálů: Nejslavnější upír i hity Michala Davida
Jen dvě dámy
D’Artagnanovu lásku Constance představovala Kamila Nývltová. Moc prostoru tedy neměla, ale zpívala nádherně a Constance dala velkou něžnost a jemnost. Další dvě stěžejní ženské role si zde střihla Linda Finková. V první polovině programu vystoupila coby královna Anna, což je role, kterou v současnosti pravidelně hraje i na divadle. Po přestávce vyměnila tmavou paruku za blond příčesek, převlékla si šaty a stala se z ní Milady. Tu zase hrála v původním uvedení, na což jsem ráda zavzpomínala. Je zajímavé, že si nyní mohla vyzkoušet i píseň Volba má, která ale do představení přibyla až později. Mám takový pocit, že tehdy už Milady nehrála, a tak by píseň tzv. pod kůží mít nemusela, ale poznat to rozhodně nebylo.
Ostatně, všimla jsem si, že před koncertem někdo ze zázemí na scénu připevnil „tahák“ s texty, ovšem vypadalo to, že to bylo jenom „pro jistotu“, respektive ani jednou jsem si nevšimla, že by do papíru někdo nenápadně nakukoval, a to právě ani v případech, kdy si herci vyzkoušeli jiné úlohy, než které běžně ztvárňují. Občas jsem sice měla dojem, že na nějaké to vychýlení od správných textů došlo, ale působilo to velmi přirozeně, že jsem pak sama přemítala, jestli to není nějaká alternativní verze, kterou neznám. Už za to patří velký potlesk.
Jsem také ráda, že na Milady vůbec došlo, protože jsem nejprve nabyla dojmu, že se žádného jejího výstupu vlastně ani nedočkáme, když už další dáma v obsazení večera nefigurovala. Upřímně, docela bych vlastně byla zvědavá i na Milady v podání Kamily Nývltové. Myslím, že by to zvládla, navíc by to byl zajímavý kontrast, kdyby si zkusila jak jemnou Constance, tak i prvotřídní mrchu Milady.
Chybka v kostýmu
Také Marian Vojtko, kterého jeho kolegové nezapomněli s radostí představit coby doktora (nedávno totiž úspěšně obhájil dizertační práci a získal doktorsk titul na Akademii Umění v Banské Bystrici, na fakultě múzických umění), se nám trochu „rozdvojil“ – nejprve nám představil obě skvělé sólovky kardinála Richelieua (Touha znát a Já vím), posléze navlékl šat mušketýrský a doplnil hlavní trojici mušketýrů spolu s Josefem Vágnerem a Vojtou Drahokoupilem. S Lindou Finkovou si pak střihli také můj oblíbený duet Čas na lásku mít coby Athos a Milady. Pěvecky jako tradičně perfektní výkon, jen tedy, když Marian vystupoval v roli kardinála, rušilo mě něco, za co tak úplně nemohl. A to kostým.
Hned jak vešel na scénu, všimla jsem si, že nemá kardinálův kostým, ale plášť z Draculy… Do toho k jeho číslům nastoupili i tanečníci oděni v červené barvě, takže (omlouvám se jim), naběhly mi hned na mysl Krvinky z téhož muzikálu. Už jsem to chtěla zkritizovat jako amatérismus, ale Marian Vojtko záhy mezi řečí prozradil, že to vzniklo jako nouzovka, protože mu omylem přivezli kardinálův kostým, jenže jeho alternace Tomáše Trapla. „A ten má o 50 kilo míň,“ zhodnotil to humorně Vojtko a já mu děkuji, že to uvedl na pravou míru (ačkoliv jsem si toho z diváků asi všimla jenom já :D). Holt, divadlo je živý organismus a občas se zkrátka taková chybka přihodí.
Na podobné notě ještě chvíli zůstanu, protože tím, že se představení musí vydávat na různé cesty, samozřejmě nepřipadá v úvahu, aby se převážely i veškeré kulisy a rekvizity. V Třeboni se nám díky tomu dostalo skutečně originálního momentu, protože když královna Anna zpívá svému milenci Buckinghamovi, že mu dává důkaz své lásky, místo obvyklých přívěsků mu dala něco, co vypadalo jako obyčejná gumička navlečená na ruce :D. To mě vyloženě pobavilo a je fakt, že tohle v divadle neuvidíte. Je super, že si herci vystačili i s tím málem, co měli.
Na druhou stranu na scéně bylo věcí docela dost – křeslo (skoro jako trůn), zrcadlo, toaletní stolek pro královnu, pak i jídelní stůl, který sloužil spíše jako odkládací plocha pro různé věci. A celou dobu tam ležela i truhla s železnou maskou. Sice Muž se železnou maskou je pokračování Mušketýrů, ale podle mého názoru to na jevišti nemělo co dělat. Všimla jsem si toho hned a celou dobu jsem pak žila v domnění, že v rámci přídavků zazní i něco právě z »Muže«. Já osobně bych některé rekvizity včetně masky vyřadila úplně, protože když minimalismus, tak pořádně. Stejně tak bych se popravdě obešla i bez čtveřice tanečníků, ačkoliv proti jejich výkonům nemůžu říct nic špatného. Jen si myslím, že nebylo potřeba tam žádné choreografie mít, když se jednalo v podstatě jen o koncert.
Šárka Sládková: Umění je svobodné a každý má talent. Jen ho „odšpuntovat“
A co dál, a co dál?
Hudebně byl ale každopádně tento večer pod záštitou Kultury pod hvězdami vyloženě povedený – první polovinu programu uzavírala slavná mušketýrská píseň (v originále All For Love Bryana Adamse), stejně tak závěr se nesl na této vlně. Trojice našich mušketýrů měla i své kordy a trochu s nimi zlobila, načež ještě na děkovačce dostal slovo Josef Vágner, který o každém účinkujícím zopakoval, že je úžasný (to měl sice pravdu, ale víte jak:)), navíc trochu pletl postavy a v podstatě nikdo nedal dohromady všechny mušketýry podle jména – Porthos a Aramis sice zazněli, ale na Athose si nikdo nevzdechl, ačkoliv je právě on nejdůležitějším ze všech.
Jako bonus pak došlo ještě na tři songy odjinud – ne ovšem z Muže se železnou maskou, ale ze slavného Draculy. Marian Vojtko spílal nebesům v písni Nespravedlivý Bůh, s Kamilou Nývltovou zapěli duet Vím, že jsi se mnou, následně Kamila ještě s Lindou Finkovou přetvořily slavnou píseň Jsi můj pán rovněž v duet. Ačkoliv to tam vlastně „nepatřilo“ a byla to spíše reklama na další třeboňský večer, co patřil právě slavnému upírovi, byl to výjimečný zážitek. Především jsme všichni přítomní byli moc rádi, že nebesa se na nás nezlobila a z Kultury pod hvězdami se nestal koncert pod kapkami deště. Užili jsme si krásný letní večer a vy můžete také. Stačí se podívat na web Kultury pod hvězdami a jistě tam najdete něco, co vás zaujme. Pokud by vás zajímali vyloženě Tři mušketýři, o nichž dnes byla řeč, udělejte si výlet na Sychrov, kde jsou na programu v sobotu 27. července.
