Kde je budova Českého rozhlasu? Nejen ve filmu Vlny měla důležitou úlohu
Důležité místo nejen v novém filmu, ale i ve skutečnosti. Kde najdeme budovu Českého (dříve Československého) rozhlasu, která si zahrála i ve snímku Vlny?
Hůlkovo dojetí i resuscitace slavného muzikálu: Hudba Karla Svobody ovládla Vyšehrad
Podfuk s Plzní
Vlny režiséra Jiřího Mádla vypráví příběhy novinářů z Redakce mezinárodního života a zastihuje je i v osudný moment – v srpnu 1968. K Táně Pauhofové, Stanislavu Majerovi, Martinu Hofmannovi a dalším se přidává také mladý technik Tomáš v podání Vojtěcha Vodochodského. Právě on je hlavní postavou filmu, pokud bereme v potaz jen herce. Ovšem kdybychom měli říct, jaká budova tu měla největší prostor a ztvárnila tedy také výraznou roli, bude to samozřejmě právě budova rozhlasu.
Respektive, jak se to vezme. Režisér se svým týmem nás opět trochu »podfoukli«, co se lokací týče. Když se totiž díváme zvenku, jsme na Vinohradech, ovšem když už jsme uvnitř – v redakci, ve studiu, apod., nejvíc toho odehrála úplně jiná budova, a to budova ČRO v Plzni.
„Jediná budova Českého rozhlasu, kde jsme toho hodně natočili, byla ta plzeňská, která je zachovalá. Ona je taky jediná z těch budov stavěná přímo pro rozhlasové vysílání. Je to na ní znát. Zachovaly se tam ty chodby a pro nás je to dárek. My tomu říkáme BU, tedy bez úprav,“ vysvětluje tento fenomén sám režisér Mádl, jehož cituje web cesky.radio.cz.
Zkolomený název hradu a bydlení nadlesního: Vede z Grabštejna cesta do pekla?
Dnes i obchod a kavárna
Ale vraťme se přece jen k těm záběrům, kde byla budova ve snímku vidět zvenku. Zde filmaři skutečně využili reálné sídlo rozhlasu, které nalezneme na Vinohradské třídě v Praze. Funkcionalistický objekt podle návrhu architekta Bohumila Slámy byl postaven v letech 1929 – 31. Původně vznikla pro Ředitelství pošt a telegrafů a pro Československý rozhlas, od roku 1935 až dodnes je ale sídlem právě rozhlasu, od roku 2019 je navíc i národní kulturní památkou. Spojena je hned s několika historickými událostmi, kromě srpna 1968, což popisuje i zmíněný film, se jednalo také o boje v rámci pražského povstání začátkem května 1945.
Když bychom porovnali filmovou podobu a tu skutečnou, asi největší rozdíl tkví v rozdílném nápisu – ve filmu na nás modře svítí neon Československý rozhlas, dnes je o něco níže na fasádě jinými písmeny trochu skromněji napsáno Český rozhlas. Ten současný pak ve filmu ukrývá transparent se socialistickým heslem. Kdo se tak na Vinohradech octil v době natáčení filmu, možná se mohl podivovat a přemýšlet, zda se nepropadl v čase. V současnosti už je ale zase všechno uvedeno do naší, moderní podoby.
Ostatně, že je rok 2024, nemusíme dlouho váhat, zvlášť, když se podíváme do jedné z výloh – najdete zde totiž pobočku obchodu Multiland a kromě nejrůznějších CD a DVD tu mají vystaveno také spoustu hraček a maskotů z Večerníčků či jiných pořadů (nejen) České televize. Dokonce i něco ze světa Harryho Pottera je tu zastoupeno.
Napravo pak najdeme zase vchod do kavárny RadioCafé Vinohradská 12, kde podávají kávu i nejrůznější skvělé zákusky. Kromě toho se zde také ve čtvrtek před obědem živě natáčí rozhlasový pořad Blízká setkání (s Terezou Kostkovou či Adélou Gondíkovou).
Pohled na Národní muzeum
