Z deníku introverta: Jak jsem byla ve Winter Village za pitomce
Jak se žije introvertovi v dnešní době? Stále líp a líp, ale občas zkrátka něco nevyjde. Dnes se očima introverta zaměříme na zážitek z Winter Village, což je světelná atrakce, kterou ještě do konce února můžete navštívit na pražském Chodově.
Introvert na výletě
Možná si vzpomenete na některé starší články z mé dílny, kdy jsem na sebe přiznala, že jsem expertka na trapasy. To stále trvá, nezapírám. A kdo by snad ještě byl na pochybách, tak rovnou říkám – jsem introvert. Nerada na sebe upozorňuji a jsem nejšťastnější, když můžu kontakt s cizími lidmi omezit na minimum. Mám velké štěstí, že můžu žít v 21. století – online objednávání a nákupy, samoobslužné pokladny (na ty ale musím mít náladu :D) i kiosky ve fast foodu, to je můj ráj. Když jedu na výlet, případně poznávám nová místa, mám tendenci je hodnotit právě i z toho hlediska, zda jsem hodně musela vystupovat ze své komfortní zóny, nebo jsem si mohla spokojeně hovět ve své ulitě. Tak to jen tak na okraj, abyste věděli, co zde čekat. Občas nějaké místo (a dnes atrakci) zhodnotím právě z pohledu někoho, kdo by možná udělal líp, kdyby seděl doma. Ale znáte to, jednou za čas je potřeba se provětrat. Tímto dávám najevo, že největší pitomec jsem zde samozřejmě já. Pokud tedy budu něco negativně hodnotit či si na něco stěžovat, tak ano – můžu si to za to sama, JÁ VÍM :).
Jarní prázdniny jsou v plném proudu. Kde si je užít ve Středočeském kraji?
Ale teď už si pojďme udělat jeden povánoční výlet za světýlky. První moje blbost zřejmě je, že jsem se chtěla přijít podívat začátkem února. Ano, já tomu rozumím, že sezona je v plném proudu do Vánoc a poté zájem postupně opadá. Jenže zaprvé jsem před Vánocemi ještě o této atrakci nevěděla a zadruhé – když park funguje až do konce února, tak proč tam ještě nezajít? VÝHODA – bude tam podstatně míň lidí, budu se tam cítit líp. NEVÝHODA – je možné, že vše už nebude fungovat přesně tak, jak by za normálních okolností fungovalo. Například může chybět občerstvení, apod. Tak to mi většinou vůbec nevadí. Navíc to zde platilo jen z části, takže o tom později.
Nejprve si společně koupíme vstupenky. Dají se pořídit online (introvertní win-win) na jejich webu, případně pak také na pokladně přímo na místě. Teoreticky… ano. Všimněte si prosím, že na jejich webu najdete adresu, kde se Winter Village nachází, najdete zde i plánek, ale upřímně tomu jsem moc nevěnovala pozornost, protože vypadá spíše jako dětské omalovánky. Ano, když si ho prohlédnu pozorně, tak asi vím, kudy mám jít dovnitř a kudy ven, ale jinak z toho moc moudrá nejsem. První kámen úrazu vidím v tom, že na webu chybí větším písmem informace typu – pokud k nám jedete pomocí MHD, je to zastávka Chodov, ideální bude, když projdete obchodním centrem Westfield Chodov a z něj vyjdete vchodem a východem označeným písmenem A. Pak náš areál hned uvidíte před sebou. (Na reklamách přímo v centru to napsané je, ale to je trochu málo.)
Tím pádem tyto informace vám dávám já, pokud byste tam chtěli vyrazit. Já jsem samozřejmě bloudila, z metra jsem vyšla na špatnou stranu, nenarazila jsem ani na jednu hloupou cedulku s šikou a pak jsem dokonce v jednu chvíli musela přecházet silnici tam, kde ani není pořádný přechod, abych se na místo dostala. Všimla jsem si dřevěné budky, která se tvářila jako pokladna. Říkala jsem si, že třeba se bude vstupenka ukazovat tam… Nikdo tam ale nebyl. A tím začíná problém číslo dvě – při návštěvě musíte očividně zohlednit denní dobu.
Problém s lístkem
Moje blbost číslo dvě byla, že jsem do Winter Village vyrazila po práci a večer jsem měla ještě jiný program (divadlo). Trochu mě tlačil čas, a proto nemám moc dobrý orientační smysl (což je patrné i z předešlých řádků, já vím), chtěla jsem na místo dorazit ještě za světla, abych si oblédla terén, neztratila se tam a také abych vychytala ideální čas na focení, který nastává velmi záhy po setmění. Mohla jsem tam dorazit kolem 16:30, možná i o něco později, přičemž otevírací dobu uvádí Winter Village již od 16 hodin. Tím pádem jsem nebyla zas až takový Hujer, že bych tam popocházela hodinu předem, ale i tak to bylo zřejmě příliš brzy podle zaměstnanců areálu. Již jsem zmínila, že v pokladně nikdo nebyl. Vyrazila jsem tedy do parku a byla jsem na pozoru, zda se někde nevynoří někdo, kdo lístky bude kontrolovat.
Když se podíváte na plánek, zjistíte, že východ i vstup jsou vedle sebe, v reálu je to opravdu těsné a značeno to není! 😀 Takže moje blbost číslo tři – zřejmě jsem dovnitř šla východem. Ovšem podotýkám, že u vstupu ani tak nikdo nebyl. Další zvláštností byly takové ty výstražné červenobílé pásky na některých místech. Větší drzouni než já, by je podlezli, ale bála jsem se. Po chvíli bloumání mi to začínalo být malinko divné, že mě nikdo nechce zkontrolovat, když jsem došla ke kluzišti, osmělila jsem se tedy zeptat místní obsluhy, komu mám tedy vstupenku ukázat. Řekl mi, že mám prostě jít. Za moment se ale vyrojila ještě paní, zřejmě obsluha ze stánku s občerstvením. Lístek vlastně ani vidět nechtěla, dala mi slavu 20 procent na návštěvu druhé atrakce společnosti Lumina Park s názvem Světla času. Ano, měla jsem v plánu tam zajít, takže to je plus.
Mínus přichází vzápětí, kdy už jsem zkrátka nabyla dojmu, že jsem prostě už zkontrolovaná. Šla jsem se dívat dál, fotila jsem, dávám si pozor, abych někdy neupadla. Najednou přede mnou světelný most. Jdu přes něj, v hlavě především obavy, aby konstrukce vydržela :). A najednou za mnou přiskočí pán. „Park je placený, takže já bych vás poprosil, abyste si koupila vstupenku.“ Výborně, mé noční můry jsou naplněny, jsem považována za lumpa. Namítám, že vstupenku samozřejmě mám a že už jsem i mluvila na jiném místě s paní… Lístek jsem nicméně ukázala, pípli jsme přes čárový kód, pán se mi i omluvil a byl v pohodě. Bohužel, duše introverta utrpěla ránu. Když už je možnost kupovat si vstupenku online, bylo by skvělé, kdyby i její kontrola mohla proběhnout víc v klidu, ideálně konverzací POUZE s jedním člověkem ve stylu: Tady je vstupenka – Je to v pořádku, děkuji, příjemnou zábavu…
Pak už se ale poměrně rychle setmělo, já si nafotila, co jsem chtěla, poslechla jsem si Whitney Houston a další nesmtelné vánoční fláky pro dokreslení atmosféry, a byl pomalu čas to stočit zpátky. Cestou jsem si všimla, že pásky se zákazem vstupu jsou pryč, stánek s občerstvením už byl otevřen (tím pádem funguje očividně i v únoru) a světe div se, i pán kontrolující vstupenky již byl na svém místě na začátku parku, zdravil nově příchozí a rovnou je kontroloval. Ba co víc, opodál stojící pokladna u obchodního centra? Také už svítila a byla otevřená, někdo v ní i seděl. Heuréka, takhle to má asi normálně vypadat. Tím pádem… kdy tady začíná pracovní doba? V 17 hodin (hodinu poté, co smí přicházet první lidé), nebo snad přesně v moment, kdy se stmívá? Dobře, já bych to i brala, že je zbytečnost tam být dřív, ale proč tyto informace tedy chybí na webových stránkách?
Shrnutí
Tím pádem, pokud jste introverti, lezou na vás snad zimní chmury a chtěli byste je zaplašit pomocí krásných světelných instalací, tak Winter Village je řešením až do konce února.
Ovšem nejdřív si chybějící informace doplňte tady. Shrnutí pro všechny – projděte Westfieldem ke vchodu A. Počkejte až se setmí a lidé budou na svých místech. Vchod vám na plánku zakroužkuji :D. Pár dalších návštěvníků jsem cestou potkala, ale je skvělé, že třeba tři až pět lidí za hodinu či déle. Tím pádem se jednoduše vyhnete, nemusíte se mačkat ani mít cizí lidi na fotce.A fotit pro své soukromé účely můžete. Není zač…
