Chrápání, prdění i Venušiny kuličky? Manželský život podle Cavewoman
Opět jsme pro vás letos vyrazili na letní scénu do Voděrádek u Říčan, ale tentokrát to tedy byla výprava i tak trochu napříč časem. Ocitli jsme se totiž ve „spárech“ jedné jeskynní ženy, tedy Cavewoman. Jak se toto komediální představení vydařilo?
Prehistorie v moderní době
Scéna je jasně daná a přichystána už předtím, než představení začne. Veskrze moderní postel vévodí jevišti, ovšem kolem jsou zdi, co na první pohled připomínají prehistorické jeskynní malby. Střet historie a současnosti, jako by nám chtěl naznačit, že téma celého tohoto divadelního kousku je zkrátka nadčasové. Soužití muže a ženy není jednoduché dnes a pravděpodobně to nebyla procházka růžovým sadem ani v době kamenné. A ačkoliv do budoucnosti nikdo z nás nevidí, na to, že nějaká žena nebude stoprocentně spokojená se svým manželstvím, si s klidným srdcem můžeme vsadit.
Vše začíná na již zmíněné posteli, ovšem ne tak, jak si teď možná myslíte. Ne, žádné erotické hrátky (alespoň prozatím), ostatně Cavewoman je tzv. one woman show, tedy představení pro jednu ženu, herečku. V našem případě se jednalo o Danielu Choděrovou, a pokud se nepletu, jméno její postavy se přímo v ději nedozvíme. Zato záhy díky jejímu poutavému vyprávění poznáme jejího muže Honzu, kterého sice neuvidíme přímo, ale… je tam vlastně s námi celou dobu. Už zezačátku se nám ohlásí silným chrápáním – a právě to chrápání podle mě děj odstartuje. Nejenže Honza spí dost hlučně, ale navíc si DOVOLIL usnout po hádce, což prostě žena nedokáže. Ta se tedy převaluje na posteli, nemůže spát a začne přemýšlet! Pomalu ale jistě rekapituluje celý průběh jejich vztahu a do jisté míry nám na něm ukazuje nejen rozdíly mezi mužským a ženským pohlavím, ale především nám dává najevo, co ženám obvykle na mužích vadí.
Kdo alespoň trochu zná ženskou mysl, jistě si dokáže představit, kolik témat se dá během takové noční myšlenkové frekvence probrat. Sexuální praktiky, úklid, jídlo, neochota mužů ptát se na cestu, výchova dětí, apod. Především mě ale zaujaly jisté teorie, které tu zazněly, například pátrání po souvislosti mezi dvěma činnostmi s podobným názvem – prdění a prudění. Stejně tak mě zaujal takový nenápadný recept na to, jak vlastně mohou po staletí tato dvě pohlaví sdílet jednu Zeměkouli. Stačí k tomu jediné – čokoláda! 🙂 Pod to bych se podepsala.
Každá repríza je originál
Nejprve si tedy pojďme říct, že Daniela Choděrová je v představení skvělá. Nejenže zvládá hodinu a půl bez pauzy řádit na jevišti – mluvit, tančit, převlékat se (z leopardího overalu do svatebních šatů, zástěrky, apod.) a vlastně se skoro nezastavit. V našem představení se skvěle vypořádala i s technickými problémy, kdy jí nefungoval port – musela tak všechno říkat ještě o něco víc nahlas, než je asi zvyklá. Každopádně zvládla to vzít za své a pobavit nás o to víc. Navíc geniálně pracuje i s publikem a dokáže ho zapojit do hry. Obvykle, pokud se herec snaží o něco takového, bývají reakce vlažné. Tady jsme ale velmi záhy všichni v publiku přistoupili na to, že se nás Daniela na něco ptá a my zkoušíme uhádnout, co chce slyšet. Dokonce nám prozradila i jaké reakce měla i v jiných městech, kvůli čemuž jsem nabyla dojmu, že některé vtípky už jsou asi trochu připravené dopředu. Ale pravda je, že každé představení je originál, protože se sejdou jiní lidé a odpovídají jinak.
Myslím ale, že všem nám, co jsme byli letos ve Voděrádkách, především utkvělo, jak perfektně a pohotově Daniela zareagovala na přítomnost malé holčičky v sále. Osobně si myslím, že ta okouzlující malá princezna byla ještě malá i na dětské představení, natož na tohle, které je trochu odvážnější. Také to nevydrželo dlouho a holčička i s mladou maminkou, sestrou, chůvou, nebo někým takovým, odešly ještě před půlkou pryč. Ale! Předtím nám zanechaly skvělé momenty, kdy se holčička očividně zaposlouchala do toho, co ta paní na jevišti zrovna povídá. Občas s ní souhlasila a pak se několikrát stalo, že po ní zopakovala poslední slovo ve větě – třeba svatba či něco takto neškodného. „Aaaa, to jsem zvědavá, jestli po mně budeš opakovat i jinááá slovíčka,“ vzala ji herečka dočasně do hry. Ano, menstruace či Venušiny kuličky, to by bylo jistě vtipné obohacení dětského slovníčku :).
Jak tedy jistě chápete, trochu lechtivé to bude. Možná i krapet kontroverzní, ale tam už záleží na vkusu jednotlivce. Setkala jsem se ve svém okolí například s názorem (ženy), že Cavewoman už vtípky na adresu mužů příliš přehání a vlastně na ně útočí. Já si to nemyslím, spíš jsem vnímala spoustu věcí jako nadsázku… navíc z pohledu čistě ženského, po hádce, takže ovlivněného rozjitřenými emocemi. Myslím si, že je pochopitelné, že když vás vaše drahá polovička vytočí doběla, bude pro vás, minimálně další hodinu a půl nepřítelem číslo jedna. A podle toho to také vypadá. Ovšem ruku na srdce, já v tom vyprávění celou dobu cítila i lásku. Protože jak jinak si vysvětlit, že je někdo ochoten o něčem tak hrozném jako chrápání smýšlet jako o rajské hudbě a vnímat ho jako alternativní vyznání milostných citů.
Letní scéna Voděrádky
Dámy, šetřete se, pánové, pozor…
Já sama jsem měla spíš problém překousnout stereotyp z druhé strany rybníčka, a to ten, že žena celý svůj život v manželství obětuje tomu, aby udržela doma pořádek. A ještě ke všemu v jednom kuse hladoví a pořádně se nenají jen proto, aby náhodou nějaké to kilo nepřibrala. Jelikož sama sebe bych se popsala jako svobodnou, přejídající se bordelářku, bylo mi hrdinky představení a všech podobných žen (a že jich prostě přece jen ještě dost takových je) zkrátka líto. Řešit jen úklid a vyhladovět se, to podle mě není život. Zároveň ale vnímám, že i zde se jednalo zkrátka o nadsázku v souladu s tím, jak my ženy samy sebe často vnímáme.
Tak tedy, chrápáním to celé začalo, chrápáním to pojďme i zakončit, rovněž s jistou dávkou nadsázky a irone. Jelikož na představení nechyběli v hledišti ani zástupci mužského pohlaví (dokonce se zdálo, že poměr žen a mužů byl docela vyrovnán), doufám, že si z Cavewoman odnesli to nejdůležitější poselství, a to jest: Nikdy po hádce s manželkou neusínejte jako první a hlavně pak nezačněte chrápat, jako byste řezali dříví… Může to totiž vést k něčemu velmi nebezpečnému – vaše žena začne o vás a vašem vztahu… přemýšlet. A to tedy může být skutečně fatální. Zejména pak pro vás! 🙂
