Kde »zlobil« Miloš Kopecký? Zajímavosti o místě z filmu Já už budu hodný, dědečku
Herec, který si neváží kolegů, přátel ani rodiny, chová se ke všem jako hulvát a v podstatě se zdá, že „nemá lidi rád“… Jenže pak přichází jeden tak trochu nadpřirozený zásah, který mu ukáže, jaké to je, od života také nějakou tu ránu schytat, když je tak rád rozdává. Už tušíte, jaký známý československý film vám tu dnes popisuji?
Švýcarská klinika v Poděbradech: Kde se točily nejdojemnější scény z Ulice?
Řeč je samozřejmě o snímku „Já už budu hodný, dědečku!“ z roku 1978, který podle vlastního scénáře natočil režisér Petr Schulhoff (stál také za oblíbenými komediemi Zítra to roztočíme, drahoušku…! či Co je doma, to se počítá, pánové…). Hlavní roli si Theodora Bergnera alias Dódi si zde zahrál Miloš Kopecký. Kouzelného dědečka perfektně ztvárnil Ladislav Pešek a i v menších rolích zazářilo mnoho zvučných jmen – Alena Vránová, Jorga Kotrbová, František Filipovský, Míla Myslíková, Svatopluk Beneš, Dagmar Veškrnová a další.
Nádraží i konečná tramvaje
Jelikož film je velmi populární a televize ho pravidelně reprízují, jistě si vybavíte i některá místa z něj.
Děj je situován povětšinou v Praze, kterou Bergner dočasně opouští, když odjíždí do Brna promluvit do televizního pořadu. Cestuje vlakem, a když se vrací do hlavního města, můžeme díky tomu vidět například Hlavní nádraží. I po letech proměn je rozpoznatelné velmi snadno. Následně hlavní hrdina cestuje domů tramvají a vystupuje, respektive je z dopravy »vyhozen« na konečné stanici Červený Vrch. A zdá se, že dál už domů pokračuje pěšky.
Bergnerovic vilu si jistě z filmu vybavíte, jelikož před ní jsme trávili poměrně dost času. Přece jen právě na ulici před domem stály dvě zvědavé sousedky (Darja Hajská a Marie Motlová) a ujišťovaly se, že tady se vždycky něco děje, a tak by tam klidně mohly vyzvídat v jednom kuse. Bergner tam vypouštěl autům pneumatiky, v samém závěru snímku pak dokonce vyšel na balkon samotné vily a volal onu slavnou větu: „Já už budu hoooodneeeej, dědečku!“
Kam chodil Vašek do školy? Natáčecí místa z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku
Místo se zajímavou historií
Jak odhalil web Filmová místa, budova, která si v tomto snímku zahrála takto výraznou roli, najdeme v pražských Dejvicích a z Červeného Vrchu, kde Bergner vystoupil z tramvaje, by to měl pěšky zhruba 25 minut pěšky. Vzhledem k tomu, jak unaveně vypadal, je to vlastně docela uvěřitelné a tentokrát nás asi filmaři ani moc nepodfoukli :D.
Popravdě je ale vila už na první pohled dost proměněná, i když je zajímavé si ji s podobou z filmu porovnat. Pokud byste tak chtěli také učinit, kde ji tedy přesně najdete?
V ulici s jedinečným názvem Zlatnice. Ten mě ostatně zaujal hned, když jsem se tam byla podívat. Ušla jsem jen kousek od autobusové zastávky Hanspaulka, když mě cedule s nápisem Zlatnice „praštila do očí“, zatímco v uších jsem měla puštěný podcast Neplecha ukončena (s tematikou Harryho Pottera), přičemž shodou okolností se jednalo zrovna o díl věnovaný alchymii a kde byla o zlatu (respektive snaze o jeho výrobu) řeč docela často.
Celkem logicky mě tak napadlo, jestli název Zlatnice vůbec se zlatem nějak souvisí. A jak jsem si pak dohledala, vlastně ano, i když je to spojení trochu „přes koleno“. Ulice sdílí název spolu s nedalekou přírodní památkou – skalnatým ostrohem nad Šáreckým údolím, ale také (a to zejména) s někdejší barokní usedlostí. V 17. století patřila zlatníkovi jménem Gabriel Geltenhauer a právě po jeho povolání se původně jmenovala. Jak šel čas, měnili se zde nejen majitelé. Dokonce i účel místa se změnil a z usedlosti se stal hostinec, i když bohužel už ani ten zde nenajdeme. Budova totiž dlouhá léta chátrá, ačkoliv byla prohlášena za chráněnou památku, nový osud jí zatím nikdo nezajistil. Zatím tak na místě zůstává stále jen chátrající stavení s honosným jménem, co se znovu ujal až po období první republiky.
Já už budu hodný, dědečku: Natáčecí místo
