Kampak vedou dveře z ložnice Karla IV.? Asi do věží! aneb Karlštejn, místo mnoha tváří
Karlštejn – v našich myslích má jistě hned několik podob. Milovníci legend si rádi hrad představí jako místo nepřístupné a zapovězené ženám, a to i přestože už víme, že se zákazem žen na Karlštejně to nebylo zdaleka tak horké, jak nám předkládá mimo jiné slavný muzikál Noc na Karlštejně.
Historie opředená legendami
Ale i díky němu máme Karlštejn zapsaný v paměti coby slavné filmové místo a jakmile se na obzoru blýsknou jeho věže, hned nám samy začínají znít v uších písně Karla Svobody jako Do věží či Lásko má, já stůňu.
Milovníci historie tuto státní památku zase ocení jako někdejší srdce Svaté říše římské, místo budované pro korunovační klenoty a místo navždy úzce spojené s císařem Karlem IV. V letních měsících pak nádvoří ožívá i v odpoledních a večerních hodinách díky různým kulturním akcím – ať již díky různým vinobraním, divadelní verzi Noci na Karlštejně či různým koncertům, obvykle v produkci Janise Sidovského, jenž spolu s partnerem Pavlem Vítkem bydlí v domě v podhradí.
Zkrátka každý si na Karlštejně najde „to své“. Skoro by se tedy chtělo říct, že pokud jste ze Středočeského kraje, z hlavního města či z okolí, minimálně jednou za život byste asi měli tento hrad navštívit.
Co vás čeká?
Snadno se sem lze dostat vlakem i autem – jen tedy parkoviště je samozřejmě dole pod hradem, takže ať tak či tak, do kopce už musíme všichni šlapat po svých. Cestu k hradu nám ale většinou lemují různé restaurace, krámky a zkrátka všemožné „lapače na turisty“. Po chvíli prudšího stoupání se ocitnete před vstupní bránou a jakmile jste v samotném areálu, hned máte pocit, že jste na místě, i když nějaké to stoupání a nějaké ty kroky jsou ještě před vámi. Zvlášť, pokud se nezastavíte pouze na nádvoří, ale prozkoumáte i různé další trasy – projdete se po ochozech s cimbuřím a objevíte Hodinovou věž s velkým zvonem nebo Studniční věž s hradní studnou hlubokou 78 metrů. Všude možně pak narazíte na prodej suvenýrů, takže pokud si chcete odvézt z výletu něco na památku, rozhodně bude možností dost a dost.
Vraťme se ale zpět na nádvoří a projděme do budovy purkrabství, kde se dnes nachází pokladna (jen pozor, přes poledne má zrovna pauzu) a také krámek s občerstvením. Můžete si zde dopřát třeba oplatku či speciální karlštejnské latte.
V rámci prohlídek tu najdete hned tři okruhy, z nichž asi nejvíce oblíbený a tím pádem hodně vytížený, je nejdražší druhý okruh, v rámci nějž je možné navštívit slavnou Kapli svatého Kříže s výmalbou, o níž se postarala dílna Mistra Theodorika. Pokud chcete obdivovat stejné krásy jako cyperský král Petr (Waldemar Matuška) a bavorský vévoda Štěpán (Miloš Kopecký), možná budete mít víc štěstí, když si prohlídku zarezervujete předem.
Jak si žil Karel IV.?
My jsme se tentokrát vydali na první okruh Císařská rezidence Karla IV., jehož výklad začíná v prvním patře Císařského paláce. Nejprve se nám díky modelu naskytne pohled na původní podobu Karlštejna a dozvíme se, že budova purkrabství se od té doby trochu posunula. Které patro obýval sám Karel IV. a kde byly vlastně komnaty fraucimoru?
Ve filmu Mrakomor i Brtník, ve skutečnosti Jan Hus… Kdo všechno obýval hrad Krakovec?
Postupně se dostaneme v rámci prohlídky až do ložnice samotného císaře. Kvůli čemu měl za postelí látku na stěně? Která světice byla Karlova oblíbená? A kam vedou tajné dveře přímo z jeho kaple? Všechny tyto otázky zodpoví právě tato prohlídka. A ani na tu již zmíněnou Kapli svatého Kříže nezapomeneme zcela – závěr prohlídky patří právě kopiím obrazů, co ji zdobí.
Odhalíme také různé Karlovy záliby, přičemž je jasné, že zatímco k vyřezávání dřeva a pletení košíků se uchýlil až kvůli problémům s klouby v souvislosti s onemcněním dnou. Sbírání různých církevních relikvií bylo však očividně jeho dlouhodobou vášní. Dozvíme se tak i to, které předměty nasbíral a především, kam je schovával, aby ochraňovaly říšské korunovační klenoty.
Oči uchvátí jistě i kopie svatováclavské koruny – jen málokdo odolal, aby se nevyfotil alespoň vedle ní. A kdo ví, jestli nás všechny nenapadla ta samá myšlenka – že bychom se nejraději vyfotili s korunou na hlavě. I když je jasné, že být panovníkem, případnou jednou z jeho čtyř chotí, také jistě nebyla žádná extra výhra.
