Netušená tajemství v hale č. 17: Nahlédnutí do kuchyně animátorů
Napadlo vás někdy, že byste rádi nakoukli pod ruku »stvořiteli«? Někomu, kdo zvládne vytvořit (a leckdy vlastně úplně z ničeho) celý svět a jeho obyvatele? Pokud ano, takovou možnost nabízí výstava Světy české animace, kterou můžete navštívit v hale číslo 17 Pražské tržnice v Holešovicích.
Právě tam záhy poznáte, že je animace spíše velkým a snad i nekonečným vesmírem, kde snad nic není nemožné. A jelikož každý autor má vlastní styl, každý film je tím pádem samostatnou planetou a unikátním světem s vlastními pravidly a zákonitostmi. Často může působit hravě a bláznivě, zkrátka neobyčejně.
Stejný dojem jsem měla i z prostor, v nichž je výstava umístěna. Už jen při pohledu zvenčí máte pocit, že na vás skrze okna načihují nějaké pohádkové příšerky. Ve vchodu vás uvítá plakát k filmu „mága“ Karla Zemana a pak už jste v úplně jiném světě.
Bílé zdi na sebe nestrhávají příliš pozornosti, ale působí jako jedna velká čtvrtka, na níž tvůrci vepsali všechny důležité informace (většinou v češtině, přičemž anglický překlad se dá najít přes QR kód s pomocí chytrého telefonu). Navíc je prostor vizuálně rozdělen do více „cestiček“ a různých zákoutí, takže si opravdu můžete chvílemi připadat jako objevitel nových světů. Směr prohlídky nám naznačují nalepené červené šipky (a dobře vedly i mě, osobu téměř bez orientačního smyslu) a nechybí ani výrazné nápisy a přehledné popisky, kterých je podle mě tak akorát. Člověk se něco dozví, ale nemusí při čtení vyšlapat v podlaze dolíček a nehrozí ani následný bolehlav. Informace jsou navíc velmi pestré a kromě nejznámějších jmen české animace (Hermína Týrlová, Jiří Trnka, Zdeněk Miler či Adolf Born), připomíná i práci již zmíněného Karla Zemana a dále pak Jana Švankmajera, Jeana Effela a mnohých dalších.
Ve spodním patře výstavy se seznámíme především se samotným procesem animace a nahlížíme tak trochu pod pokličku toho, jak různá animovaná díla vůbec vznikala a vznikají. K vidění jsou nejen kresby a skici, ale třeba i úryvky ze scénářů. Na příkladu reklamního spotu, poutajícího právě na výstavu Světy české animace, zjišťujeme, v čem spočívají jednotlivé kroky tvorby – na začátku máme před sebou pouhý námět a na konci již finální reklamu, kterou hlasovým komentářem doprovodila herečka a dabérka Martina Hudečková.
Seznámíme se též s různými metodami či technikami filmů, ať již kreslených či novějších CGI. Dokonce nahlédneme i do pracoven jejich tvůrců a na televizních obrazovkách vidíme i jejich postupy práce a nahlížíme jim tak v podstatě přímo „do kuchyně“. Vše je zkrátka uvedeno na příkladech a názorných ukázkách. Nemůžu nezmínit zařízení Zoetrop, u něhož byste se určitě měli na chvíli zastavit, pokud se na výstavu vypravíte. Začnete mít totiž dojem, že se vám animace rodí přímo před očima. Už jsem něco podobného viděla i na výstavě Pixar – 30 let animace (za oběma výstavami ostatně stojí organizace Art Movement z.s.), ale zrovna tohle mě nikdy nepřestane fascinovat. I když nechybí vysvětlení, jak Zoetrop technika funguje, stejně mi to připadá spíše jako jedno velké kouzlo.
Jako bonus si na výstavě můžeme i leccos tzv. osahat a něco málo i vyzkoušet. Stačí třeba, když otočíte kličkou a hned sami rozpohybujete různé sekvence obrázků. Navíc výstava očividně počítá s tím, že největší radost to udělá těm nejmenším návštěvníkům, a tak jsou na strategických místech rozestavěny též různé stoličky, aby opravdu každý dosáhl skutečně všude. Navíc jsou tu k dispozici barvičky, aby (nejen) děti mohly důkaz svého uměleckého talentu zanechat na zdejším sloupu, který už během mé návštěvy vypadal jako kmen nějakého pohádkového stromu.
Interaktivní prvky jsem ale ocenila i já, coby dospělý jedinec bez dětského doprovodu. Stejně tak jsem byla nadšená z řady gaučíků a křesílek (mimochodem velmi pohodlných), které jsem v prostorách výstavy objevila. Je totiž pravda, že možnost někam se posadit, oceňuji vždy a všude, ale na výstavách, z nichž si chci něco zapamatovat a „odnést v hlavě“, asi nejvíce. Je skvělé se moci na chvíli zastavit, vydechnout a nabrat nové síly. Když k tomu mohu ještě sledovat něco zajímavého, je to ona pomyslná třešnička na dortu. Zde jsem se mohla kochat například ukázkami z děl českých studií, co se animací zabývají.
Horní patro, které jsem popravdě málem omylem vynechala, už pak není ani tak informační, jako spíše příležitostí k »žasnutí«. Najdeme tam totiž řadu výtvarných návrhů, rekvizit, loutek i scenérií přímo z různých animovaných filmů. Obě patra pak také vizuálně propojuje dechberoucí dekorace balonu, do něhož se chce dostat řada postaviček, vystupujících po žebříku. Každá figurka je pak dílem jiného umělce – například Pavla Koutského, Michala Žabky a v neposlední řadě Denisy Grimmové, nedávno oceněné Českým lvem za animovaný snímek Myši patří do nebe. Vystavena je zde mimo jiné i dekorace právě z tohoto filmu a patří podle mě k nejlepším kouskům.
Výstavu pak uzavírá tzv. Hvězdné nebe české animace, což je diorama, kde jsou zobrazeny klíčové osobnosti české animace. Místo hollywoodského chodníku slávy se pak můžeme kochat pohledem na Stěnu slávy, stylizovanou do podoby antického chrámu, kde místo soch v průčelí hlídají dva filmoví Oscaři. Opět nechybí křesílka, takže kdo už je pod tíhou nově nabytých informací znaven, může zde chvíli relaxovat. Já sama jsem to pilně otestovala a připadala jsem si pomalu jako v lázních nebo v nějaké oáze klidu – zní zde totiž velmi poklidná hudba a kromě ní můžeme slyšet i praskání ohně. Teprve při bližším prozkoumání ale poznáme, že plameny zdejších pochodní jsou jenom dalším vychytralým trikem, jako z dílny filmařů.
A kdo by se chtěl zdržet ještě déle, může najít útočiště v útulné kavárně se stylovou výzdobou (která je navíc v pohybu) a malými „kukaněmi“, v nichž je možné sledovat různé animované filmy či dokumenty o jejich tvorbě a natáčení. Příznivce počítačových her a speciálních efektů pak jistě zaujme možnost si zde „zapařit“ různé hry. Především se tu ale dá dobře občerstvit a kromě horkých i studených nápojů je v nabídce i řada dezertů, které jsou už na pohled neuvěřitelně lákavé. Kdo by tedy nenašel zalíbení v animovaném filmu, může ocenit alespoň kouzla pekařská a cukrářská.
Zkrátka pro každého něco, a proto se mi tato výstava jeví především jako ideální výlet pro celou rodinu. Ostatně jsem jich pár na místě i potkala a jedna rodina dokonce působila, že tam snad hodlá i přenocovat. Také já jsem tam strávila poměrně dost času a ani trochu jsem se nenudila, naopak jsem žasla nad tím, jak je tu vše geniálně promyšleno a vyladěno, až do těch nejmenších detailů. Upřímně můžu říct, že se jednalo o jednu z nejlepších výstav, co jsem kdy navštívila.
Otevírací doba a info o výstavě:
Já sama jsem výstavu navštívila ve všední den, kdy je hala č. 17 otevřena od 9 do 18 hodin, ale daleko větší nával zde zřejmě bude o víkendech, kdy je výstavu možné navštívit od 10 do 20 hodin. Vstupenky jsou k dostání přímo na místě (dá se platit kartou i hotově) či v předprodeji prostřednictvím Ticketmasteru a GoOutu. Jen škoda, že vstupenka sama o sobě není ničím graficky zajímavá a uzpůsobená tématu výstavy. Kdo by ale přece jen chtěl mít na výstavu nějakou památku, má možnost si na místě pořídit nějaké ty suvenýry, a to přímo na pokladně. K dispozici je i šatna. Více informací najdete na oficiálním webu.
Pingback: Pat a Mat řádí na zámku! Ctěnice nabízí (nejen) interaktivní výstavu pro malé i velké – Středočeský Magazín