Rozhovor s herečkou Kateřinou Petrovou: Jugoslávské písně i smích kvůli postelové scéně
Bonemine z nového Asterixe a Obelixe, Chelsea z Dva a půl chlapa či třeba herečka Mary Lynn Rajskub – těm všem hlas v českém dabingu propůjčila herečka Kateřina Petrová. Vidět jsme ji mohli například v seriálech Zločiny Velké Prahy, Ordinace v růžové zahradě 2, Slunečná i 1. Mise. Věnuje se též divadlu (Divadlo Na zábradlí, Divadlo ABC, Národní divadlo a další). Jak vnímala natáčení snímku Reklama na Vánoce, kde si zahrála asistentku Predraga Bjelaca? Jak si s »Karkarovem« z Harryho Pottera rozuměli? A jaké to je, setkat se na place či na jevišti se švagrem Janem Šťastným?
Na konci minulého roku měl premiéru film Reklama na Vánoce, v němž jste ztvárnila postavu, která (abych moc neprozrazovala) řeší kromě práce i osobní a rodinné záležitosti. Myslím, že i když udělala v životě nějaké chyby, byla to postava kladná a divák si ji oblíbil. Jak jste ji viděla vy sama a jak jste si k ní hledala cestu?
Po přečtení scénáře jsem měla pocit, že jde spíš o zápornou postavu, což jsem uvítala, protože u takových postav je takzvaně „co hrát“. Při samotné realizaci jsem ji však nechtěla pojmout jako typicky negativní, ale spíš jako ženu, která se s tím, co ve svém životě udělala, v podstatě smířila, ale zároveň už svou chybu nechtěla opakovat. Možná je to tím, že jsem si ve svém životě již také lecčíms prošla, proto už na lidi nekoukám tak černobíle.
Bylo toto natáčení pro vás v něčem jiné, než vaše další pracovní příležitosti?
Ano. Úplně jiné. Nejenže natáčení přerušil covid, ale také jsem měla pocit, že tak mladému režisérovi se nepodaří tak náročný projekt dokončit. O to větší bylo moje překvapení, když jsem se viděla na plátně multikin. Celá spolupráce s režisérem Alešem Kaiznerem a celým štábem byla velmi příjemná a profesionální.
Málo peněz, hodně smíchu? Reklama na Vánoce potěší na duši
Jak se vám pracovalo s Predragem Bjelacem?
Vzhledem k tomu, že moje babička pochází z bývalé Jugoslávie a Predrag v podstatě taky, padli jsme si hned do oka. Při natáčení jsme zpívali jugoslávské písně a po herecké stránce to bylo také naprosto perfektní. Doufám, že se s ním ještě někdy setkám.
Koho z kolegů / kolegyň jste na place potkávala nejraději a proč?
Kromě režiséra a zmiňovaného Predraga také svoji filmovou dceru Annu Jílkovou. Podle ostatních je mi prý velmi podobná a při natáčení jsem se vedle ní cítila velmi přirozeně.
Možná málokdo ví, že herectví se věnuje také vaše sestra Barbora Petrová Šťastná a vaším švagrem je Jan Šťastný. Oba svého času ztvárnili větší role ve slavné Ordinaci – Barbora v začátcích hrála Lenku Váchovou, zatímco Jan Šťastný se později zhostil role primáře chirurgie Dalibora Frynty. Také vy jste se v tomto seriálu objevila, coby pacientka Adéla, která strávila noc právě s Fryntou. Vzpomínáte si ještě na tuto roli?
Ano, velmi dobře. Vztah mé sestry s Honzou byl v začátcích, a proto bylo dost divné, když jsem se před kamerou ocitla v posteli právě s ním. Všichni tři to ale bereme profesionálně, takže jsme se tomu jen zasmáli.
Potkali jste se s Janem Šťastným pracovně i v jiných projektech? A zahrála jste si někdy i se svou sestrou? Je to pro vás pak v něčem trochu jiné, nebo je berete stejně jako jiné kolegy?
S Honzou Šťastným jsem se pár let setkávala na jevišti, tam jsem ho vždy brala jako kolegu, ne jako švagra. Ale především se pravidelně potkáváme v dabingu. Ne ani tak osobně, jako spíš prostřednictvím filmových postav. Se sestrou jsem se bohužel v žádném projektu zatím nepotkala, pouze jsem se s ní v jednom představení alternovala.
Čestmír Mázl žije! Historický okamžik, kdy Ordinace získala svého »Bobbyho«
Nejvíc vás mám v paměti zapsanou díky dabingu, na kontě máte velké množství rolí ve filmech, seriálech i animovaných pohádkách. Jaký projekt byste nejraději »vypíchla« vy sama? Je nějaká postava či herečka, u níž jste skutečně pyšná, že jste ji měla možnost namlouvat?
Hezkých projektů jsem měla možnost dabovat hodně, ale jako oblíbená herečka mě napadá Hayley Atwell, kterou jsem namlouvala jak v „marvelovkách“, tak třeba i ve filmu Vévodkyně, který je mou srdeční záležitostí.
Nova Fun neustále opakuje komediální seriál Dva a půl chlapa, kde jste propůjčila hlas Charlieho snoubence jménem Chelsea. Bavil vás tento sitcom a práce na něm?
Ano, velmi. Pamatuji si, že jsme se i při práci ve studiu hodně nasmáli a také fanoušci si mě s tímto seriálem často spojují.
Po technické stránce se práce v dabingu hodně změnila – dřív se ve studiu potkávalo více dabérů a pouštěly se tzv. smyčky filmu, dnes už je zvykem, že je každý sám za sebe a namlouvá postupně svůj part. Měla jste možnost zkusit si i tu první možnost, nebo vás to minulo? Případně zažila jste v dabingovém studiu setkání s někým, kdo pro vás byl vzorem?
Měla jsem několik let možnost dabovat i s více kolegy najednou a musím říct, že to bylo daleko zábavnější. Musím ale uznat, že postupné namlouvání rolí práci mnohem více urychluje, i když je to práce pro mě dost osamocená. Vzorů při mých začátcích bylo hodně, ale nechci na nikoho zapomenout.
Nedávno jsme vás měli možnost slyšet v českém znění snímku Il Boemo, kde si po boku povětšinou italských hereček zahrál titulní roli Vojta Dyk. Slyšela jste o tomto počinu, co je v současnosti i v nominacích na Českého lva, ještě předtím, než jste se sama díky dabingu stala jeho součástí?
Ne, ale paní režisérka (Klára Šumanová) mě s tímto projektem při natáčení podrobně seznámila, abychom co nejvěrněji přiblížili film českým divákům. Myslím, že jsme si s tím dali opravdu práci.
Drobečky informací a obláček z hudby Josefa Myslivečka: Poslední možnost zhlédnout výstavu Il Boemo
Měla jste možnost film (ať již před nebo poté) zhlédnout celý? Pokud ano, jaký byl váš dojem z něj a také z role, které jste propůjčila hlas?
Film jsem zatím celý neviděla, ale moc se na něj těším – ohlasy jsou zajímavé.
Il Boemo je především o skladateli Josefu Myslivečkovi. Jaký máte vy vztah k vážné hudbě? A jaká hudba je vašemu srdci nejbližší?
Vztah k vážné hudbě, a to především české, mám velmi kladný. Poslechnu si jak Smetanu či Janáčka, Stinga nebo Amy Winehouse.
