Ve filmu Mrakomor i Brtník, ve skutečnosti Jan Hus… Kdo všechno obýval hrad Krakovec?
„Cirka dvě hodiny pěší chůze jihozápadním směrem od dávnověkého Rokytna, jež z polovice třináctého století podle jména Rakovník známe, v krajině opředené mýty a legendami, na samém pozemí Křivoklátska, strmí se v pokojně chlácholivém objetí okolních vršků zříceniny hradu Krakovce, kdysi též zvaného Červený zámek,“ těmito slovy vás uvítají na zřícenině hradu Krakovec, kam jsem se nedávno vypravila spolu s kamarádkou.
Cestovaly jsme z Prahy, autobusem do Rakovníka, kde jsme měly přestoupit na jiný autobus. Vystoupily jsme na autobusovém nádraží a už se rozhlížely po tom správném čísle, když kamarádka ve vtipu prohlásila: „A teď určitě jen změní číslo a pojedeme s ním dál.“ Vzápětí se to skutečně stalo, a tak jsme se tomu spolu s řidičem zasmáli. Od návštěvy Krakovce nás popravdě trochu „odrazoval“, respektive nás varoval, že tam toho není zrovna moc k vidění.
Spíše bych ale řekla, že tím, že tuto linku jezdí pravidelně, už ho to místo zkrátka tak neláká. Rozumím, také bych lidi nezvala do Holešovic, když tam pracuji a ocitám se tam na můj vkus až příliš často. Ale abychom byli ke Krakovci spravedliví, je to zřícenina – a podle toho také vypadá. Pokud se tam vydáte, měli byste počítat s tím, že vás tam nečekají žádné místnosti s červeným kobercem a zdobenými zrcadly jako v památkách, které zub času zase tolik neohlodal.
Rozhodně tam na vás ale dýchne úplně jiná atmosféra, skoro jako byste se vydali na cestu proti proudu času. Pokud se navíc vydáte po našich stopách a přijedete také autobusem (jen pozor na intervaly, z Rakovníka se do Krakovce a stejně tak i z něj dostanete o víkendu jen dvakrát za den), čeká vás v podstatě velmi krátká a nenáročná procházka k hradu, přičemž chvíli si budete připadat, jako byste mířili k někomu na dvorek.
Brtník se střechou, Krakovec bez ní
Pak se ale ocitnete přímo před Krakovcem neboli Brtníkem, jak ho překřtili ve známém filmu Ať žijí duchové!, který se zde natáčel. Vzhledem k tomu, že na Krakovci navíc v době naší návštěvy probíhaly jisté stavební práce, při vstupu člověk skutečně trochu očekával, že tu stejně jako ve filmu bude někde se svým autíčkem pobíhat Maličký a bude se ohrazovat, že on přece není „tlpaslík“. Jediným rozdílem, patrným hned na první pohled, je právě ta střecha, kolem níž se točila filmová zápletka.
Zatímco ve filmu jsme pravidelně svědky, jak trpaslíci střechu přičarují, ve skutečnosti Krakovec stále žádnou nemá. Jednalo se tak jen o skvělý filmový trik, respektive filmový podfuk, jak tomu říkáme tady ve Středočeském magazínu. Zastřešené jsou ve skutečnosti jen některé části zříceniny, a to věž, kaple a jihozápadní nároží. Ty jsou zakryty plochými zatravněnými střechami ze smrkové tyčoviny a voda ze střech je svedena do střešního žlabu a též s pomocí chrliče.
A další menší „podfuk“, i když ne přímo filmový, vám odhalíme také ještě před vstupem do hradu. K hlavnímu vstupu se totiž přes ve skále tesaný příkop dostanete přes dřevěný most, který sice může působit době, ale je veskrze moderní, jelikož byl dokončen až v roce 2005. Přesto byl navržen s ohledem na středověké technické znalosti, aby tak skutečně co nejvíce zapadl do prostředí Krakovce a nevyčníval.
Vtipné poznámky od pana kastelána
Po vstupu hlavní branou, která kdysi vedla gotickou věží, se ocitneme u pokladny. V prostorách hradu je zákaz „kouření, plivání a jiného vylučování z tělních orgánů“. Jak upozorňuje tabulka vyvěšená na budce pokladny, „slzení a smrkání je možné“.
Kromě vstupenek a různých suvenýrů zde obdržíme právě i informační materiály k prohlídce, kde se dozvíme leccos o historii budovy i okolí i spoustu dalších zajímavých informací, navíc psaných skutečně zajímavým stylem, který vás též pomůže přenést do dob dávno minulých.
Velmi vtipně působí samotné rozloučení, které nás nabádá, abychom si náhodou výklad neodnesli domů. „Pokud jste dočetli či dolistovali až sem a snad někteří se i zasnili, prosíme Vás o procitnutí alespoň do té míry, abyste neopomněli vrátit text do pokladny!“
Dokonale formulováno je též upozornění, aby si majitelé čtyřnohých mazlíčků nezapomněli po svých miláčcích uklízet: „Pokud z Vašeho čtyřnohého přítele vypadne hmatatelnější obsah než myšlenka, prosíme o jeho odklizení.“
Podobně zajímavé vzkazy najdete pak i v rámci samotného areálu. Jak nás na Krakovci upozorňují, abychom nelezli, kam nemáme, a co vzkazuje osamocená lavička, vám už ale prozrazovat nebudeme. Ať máte nějaké překvapení, pokud se sem též vypravíte. Autorem všech zmíněných textů je, jak jsme se v pokladně doptali, sám kastelán Jiří Sobek, zároveň též starosta Krakovce. Nejenže má očividně smysl pro humor, ale samozřejmě je mu blízká i historie.
Pobyt Husa i požár
A ta krakovecká má skutečně co vyprávět… Sahá až do poloviny čtrnáctého století, kdy Karel IV. nechal hrad zapsat mezi královská léna. Posléze říkal pane jeho synovi Václavu IV., který ho ovšem věnoval svému nejvyššímu lovčímu a křivoklátskému purkrabímu, Jírovi z Roztok. Ten toto místo přebudoval ve vskutku luxusní stavbu.
Když však padl v nemilost krále, musel hrad i s panstvím roku 1410 prodat Jindřichu Leflovi z Lažan. Právě za jeho časů zde našel útočiště i Jan Hus, než mu došlo předvolání na koncil v Kostnici. Proto je také Krakovec součástí tzv. Husovy cesty, tedy pěší stezky, která odkazuje na pouť Jana Hus z Čech do Kostnice. Začíná v Praze a přes Karlštejn, Beroun, Točník, Krakovec a další místa míří právě až do Kostnice neboli německého města Konstanz.
Později Krakovec patřil samotnému zakladateli rodu Kolovratů, ale též Lobkovicům a dalším šlechticům, přičemž v roce 1783 přichází zásah přírody – do hradu udeřil blesk a došlo k masivnímu požáru. Tehdejší majitel se nepostaral o nápravu a od té doby začala gotická památka pomalu ale jistě chátrat, i v důsledku toho, že lidé si vylamovali kvádry z krakoveckých zdí, aby si postavili vlastní obydlí. V roce 1954 Krakovec připadl státu.
Duchové a Mrakomor
Jak už jsme zmiňovali, v roce 1977 zde úřadoval rytíř Brtník z Brtníku (Jiří Sovák) s dcerou Leontýnou (Dana Vávrová) v rámci Ať žijí duchové! Tím ale zdejší filmové dějiny ještě nekončí. V roce 1978 se zde totiž natáčela další pohádka, která nás každoročně provází vánočními svátky. Jedná se o snímek Václava Vorlíčka Princ a Večernice s Libuší Šafránkovou a Jurajem Ďurdiakem (s hlasem Petra Svojtky) v hlavních rolích. Filmové nadšence jistě nepřekvapí informace, že princ Velen a jeho sestry měli sídlo na zámku v Ploskovicích, zatímco samotná podmanivě krásná Večernice bydlela na Hrádku u Nechanic. A co si tedy zahrál Krakovec? Samozřejmě hrad zákeřného Mrakomora v podání Radoslava Brzobohatého, i když se musel tak trochu podělit s Troskami.
Když totiž Velen v rámci své zkoušky teprve k sídlu Mrakomora míří, nesmí se ani na chvíli zastavit, ani o krok uhnout z cesty, apod., v dálce se mu ukážou právě Trosky, tedy zřícenina, kterou najdeme v Českém ráji. Čím víc se blíží, tím víc se mu zdánlivě zřícenina vzdaluje. A když konečně dojde ke svému cíli, už je na Krakovci, tedy zhruba 150 kilometrů od Trosek. Pokud by to šlo naše oblíbené zhýčkané princátko pěšky, trvalo by mu to přinejmenším 30 hodin. A to nemluvě o tom, že by vlastně předtím správně musel k Troskám dojít od Hrádku u Nechanic. Tomu se skutečně říhá odhodlání :).
Schválně, až budete příště Prince a Večernici sledovat, všimněte si, že poté co Velen pozná mezi falešnými Večernicemi tu svou a vybíhají ven na nádvoří, kopírují v podstatě trasu z hladomorny z Ať žijí duchové!, což hravě prozradí stejné oblouky nad jejich hlavami.
Na Krakovci je mi skutečně sympatické především to, jak se těmito zářezy ve filmové historii vůbec netají. Naopak drobné vzpomínky na obě pohádky najdete již na začátku prohlídky. Na hradě myslí i na dětské návštěvníky, a tak v jedné místnosti najdete dokonce i tabuli, aby se skutečně každý mohl podepsat, stejně jako to učinili dětští hrdinové Adámek (David Vlček) a Vendelín (Tomáš Holý). Bohužel při naší návštěvě chyběla na místě křída a různé podpisy se dali nalézt i na dalších místech, přímo na stěnách Krakovce. Co všechno nezdární fanoušci filmu neudělají… Zkrátka – jména hloupých na všech sloupích.
Vstupné na Krakovec
Pokud se tak chcete zasnít a navštívit zase jedno místo známé z oblíbených filmů a pohádek, Krakovec je ideální místo pro výlet. Projít si tu zvládnete i s dětmi, aniž by vás to příliš unavilo. Paní na pokladně vás jistě, stejně jako nám, ochotně upozorní i na další zajímavé věci k vidění, ať již se jedná o studnu v parkánu či sochu Jana Husa z roku 2011, v okolí hradu, k níž se ale dostanete teprve přes příkrý svah.
A na kolik vás výlet vyjde? Základní vstupné na Krakovec činí 120 Kč, snížené pro seniory, mládež do 25 let či majitele průkazů ZTP či ZTP/P pak 100 Kč a děti do 18 let zaplatí jen 50 Kč. Do 6 let věku pak mají děti dokonce vstup zdarma. Více informací včetně otevírací doby najdete na oficiálním webu hradu.
